V létě se do místního fotbalového klubu po šesti letech vrátil stále mladý pětadvacetiletý střední obránce. Na hřiště u Jizery se vydal i přesto, že měl po konci ve Mšeně nabídky z vyšších soutěží. Mezi dalšími notoricky známými exligisty do Turnova příchozími možná jeho jméno mohlo trochu zapadnout, o to pravidelněji ale přesvědčoval trenéra i fanoušky o kvalitách.
Byl to totiž právě Ondřej GINZEL, který byl na hřišti nepřehlédnutelný nejen díky holohlavému vzhledu. Jako jediný odehrál bez střídání všech patnáct podzimních divizních zápasů. Výrazným způsobem tak přispěl k průběžnému třetímu místu a k faktu, že se klub může těžit ze třetí nejlepší obrany v soutěži.
Jaký byl půlrok po návratu do Turnova?
Myslím, že se nám dařilo. Nevyšla jediná pasáž, kdy jsme měli herní i bodový výpadek. Ten se točil okolo zápasu v Dobrovici. Ale jinak se nám podzim vydařil. Hrajeme špičku tabulky, což jsme chtěli. A na jaře zaútočíme na postup.
Co předcházelo vašemu návratu do klubu?
Měl jsem pár nabídek i z jiných týmů divize, také z ČFL. Největším aspektem, který rozhodl pro Turnov, bylo ale velmi korektní jednání. Navíc tým, prostředí i lidi z okolí jsem znal. Vím, že tu diváci fotbalem žijí, to všechno hrálo pro. A nebudu zastírat, že jedním z důležitých faktorů byla i dojezdová vzdálenost. Věděl jsem, že to budu mít z Liberce blízko. A taky jsem chtěl, abych mohl dál pískat.
Nechtěl jste se ještě podívat do vyšších soutěží?
Musím říct, že jsem řešil dlouho, jestli se vrátit do třetí ligy. Ale podnikám v Liberci, jsem tu už docela zavedený, takže i to hrálo svou roli. Řešil jsem plusy a minusy. Ale jak už jsem naznačil. Netajím se tím, že bych chtěl jednou jako rozhodčí působit i ve vyšších soutěžích, takže touha po pískání rozhodla. Chtěl bych jako rozhodčí něčeho dosáhnout.
Nemyslel jste třeba na možnost, že byste mohl ještě zasáhnout i do první ligy, ke které jste už přičichl ve Slovanu?
Byl jsem jako mladý kluk několikrát na lavičce, ale nenastoupil jsem. Abych si ještě ligu zahrál, to už asi nedopadne. Kariéra rozhodčího tak rozhodla na úkor kariéry hráče v ČFL nebo druhé lize. Taťka to sice moc nekvitoval, chtěl, abych si zahrál ještě výš, ale doba tomu takhle dala. Touha, že bych si chtěl ligu zapískat, je ve mně obrovská.
Ostatně, jak se vám v kariéře rozhodčího nyní daří?
V létě jsem se dostal do krajského přeboru a myslím, že se mi zatím docela daří. Neměl jsem zatím s žádným zápasem problém. Pískání mě hodně baví. Jezdím většinou po přeboru, kde hráče i prostředí znám. Mám to jako zpestření, nedělám si z fotbalu stres a bavím se tím. Věřím, že ani klukům to nevadí.
Nesnaží se některý z vašich bývalých spoluhráčů při zápase známosti využít nebo zneužít?
S takovou situací jsem se zatím nesetkal. Kluci většinou ví, jaký jsem na hřišti, a tak poznají, co si mohou dovolit. Ale jsou občas humorná setkání. Třeba když se na hřišti potkám s Márou Jírou (aktuálně hraje za Bozkov pozn. aut.), se kterým jsem čtyři roky hrál a se kterým máme stejnou vizáž (směje se pozn. aut). Je to zpestření, ale kluci jsou féroví. Chápou můj styl a zároveň jsou rádi, že se hra občas trochu pustí a že si zahrají.
Je těžké přeorientovat se z rozhodčího na hráče a naopak?
Musím říct, že jsem na začátku měl trochu nutkání, zařvat na hráče třeba ´záda´. Chtěl jsem se pohybovat s míčem. A někdy se mi podobná situace stane i teď, ale většinou už mi to nedělá problém. Naopak si užívám vypnutí od hry, nejsem tak vystresovaný, protože když pískám, tak si to vyloženě užívám.
close
zoom_in
Zpět k vašemu hráčskému působení v Turnově. Odehrál jste všechny zápasy. Panovala pohoda, vyhýbala se vám zranění?
Vyjma prvního zápasu, kdy jsme hráli se Železným Brodem a kdy jsem se trochu hledal, pohoda byla. Dostal jsem se do formy, bavilo mě to.
Nevadily ani neustálé rotace sestavy?
I když jsem měl vedle sebe každý zápas někoho jiného, tak jsem si to užíval. Aby taky ne, vždy to totiž byli kvalitní hráči. Jak Jirka Pimpara, tak Miloš Karisik mi i hodně dali. Byla to škola a zpestření zahrát si s takovými hráči.
Pokud se nemýlím, tak zrovna s Pimparou jste už společně hráli i ve Varnsdorfu.
Je to tak. Byli jsme tam spolu asi rok a půl. Známe se i z reprezentací.
Na špici tabulky jste bojoval i vloni za Mšeno. Jsou velké rozdíly mezi tehdejším a současným angažmá?
Zásadní tam není (Mšeno bylo mimochodem před dobrovolným koncem v divizi farmou Baumitu Jablonec nad Nisou pozn. aut.). V Turnově je i díky Liberci zkušený tým, na který se výborně nabalují mladí kluci, kteří se toho mohou hodně přiučit. A i když občas nehrají, jezdí s námi alespoň na lavičku a je to pro ně škola. Divize je jinak ale kvalitativně na stejné úrovni. Možná týmy na spodku jsou trochu horší, ale celkově je soutěž na tom stejně.
Semilsko má v letošní divizi dva zástupce. Jak byste okomentoval výsledky Jablonečku?
Jako nováčkovi se mu docela dařilo. Co vím, tak jsou zápasy, kdy mu to vyloženě vycházelo i herně. Mohou být spokojeni. Další týmy z Libereckého kraje jsou na tom podstatně hůř. Železný Brod potřebuje ještě mírně doplnit kádr. VTJ Rapid bude mít velké problémy, tým zatím na divizi nemá.
Zamlouvá se vám mezitýmová spolupráce se Slovanem?
Máme v Turnově osu týmu, která nastupuje pořád a kluci, kteří přijdou z Liberce, se k ní v pohodě nabalí. Je zvláštní, že i když vlastně vůbec netrénujeme v zápasové sestavě, tak si to prostě vždycky sedne a šlape to. Všechno se přidá ke zkušenostem Janů s Papouškem, kluci do útoku to ušlapou, jak mají. Myšlenkové pochody si hráči vždycky rychle srovnají. Jéža, Hurťáci i ostatní se rychle chytnou.
Obránci mají sehrávání těžší?
Já říkám, že obránce má bránit pořád stejně, ať hraje s kýmkoliv. V obraně nám vše fungovalo také bez problémů.
Který zápas se týmu povedl nejvíce?
S VTJ se nám hrálo hezky. Zajímavý zápas se odehrál i s Kutnou Horou, i když jsme prohráli. První poločas v Trutnově byl dobrý. I v Novém Bydžově s Novou Pakou to byl kvalitní zápas. Dovolím si říct, že to bylo utkání, které mělo aspekty třetí ligy.
Rekordní výhra v Náchodě tolik nezaujala?
Tam to bylo dané asi i kvalitou soupeře, který se po rychlých brankách sesypal. Útočníci si to určitě užili. Ale já jsem se spíš snažil najít zápasy, ve kterých jsme byli pod tlakem, kdy se bránilo a zároveň se dařilo.
A nepovedený zápas?
Určitě Dobrovice. Tam jsme propadli úplně ve všem.
Nastala během vaší šestileté pauzy v Turnově nějaká změna? Je v klubu výrazný rozdíl?
Jedna obrovská určitě je. A to, že i když masérka Jovanka Nechvátalová sice věkově jako my všichni zestárla, tak mnohem víc zkrásněla (usmívá se pozn. aut). Co se týče chodu oddílu, tak to zůstává asi stejné. V Turnově se fotbal dělá hodně srdcem, pan Knížek, pan Šteffan (vedení oddílu) i trenér Emil Šafář jsou velcí srdcaři. Líbí se mi, že chodí dost lidí i když si myslím, že na to, jaký fotbal se zde hraje a kolik energie se do něho dává, by mohlo přijít ještě víc diváků. Uměl bych si představit tisícovku.
Věříte, že se dočkáte třeba už na jaře?
Pevně věřím, že třeba na Dobrovici přijde hodně lidí. Může se hrát o první nebo druhý flek. Bylo by to super.
Jste Liberečák. Jak vnímáte jízdu tamního klubu v evropských pohárech?
Bydlím tu, hrál jsem tu, určitě se mi hodně líbí, jak se týmu daří v Evropě. Ale že bych byl nějakým zarytým fanouškem? To asi ne. Mně se vždycky líbil hlavně Tomáš Řepka.
Nyní otázka na závěr. Věříte, že Turnov může reálně myslet na postup?
V tuhle chvíli by to ještě asi chtělo hráče, který bude vyloženě koncový, který bude dávat hodně gólů. Ale jinak si myslím, že to není nereálné. Když jsme se poměřili s Novou Pakou, která je první, tak soupeř pak psal, že byl jasně lepší. To si nemyslím. Jejich výhra byla o deseti minutách, kdy jsme my hráli v deseti, nezasloužili jsme si prohrát. A proto věřím, že na postup v Turnově je!
