Tomáš Garrigue Masaryk byl naposledy zvolen československým prezidentem dne 24. května 1934. Tedy zhruba tři týdny poté, co utrpěl mozkovou mrtvici, která mu poslední výkon prezidentské funkce velmi znepříjemnila. Jeho stav se pak až do okamžiku jeho abdikace neustále dál horšil: prezident postupně slábl, sílily u něj problémy s ovládáním končetin, nevybavoval si pojmy a obtížně komunikoval. 

Poslední kandidatura

Proč se Masaryk přes vážné zdravotní problémy v roce 1934 ještě jednou (počtvrté) prezidentské funkce chopil a proč z ní v prosinci o rok později předčasně odstoupil? V podstatě šlo o hru o čas, který potřeboval, aby získal podporu pro kandidáta, jehož si vytipoval jako svého nástupce.

„Vlastně se čekalo na okamžik, kdy se vyjedná další prezident. A to nebylo úplně jednoduché, protože víme, že Masarykův hlavní kandidát byl Edvard Beneš. Takže se musela vyjednat podpora pro něj,“ uvedla před časem v rozhovoru s Českou televizí historička z Masarykova ústavu a Archívu AV ČR Dagmar Hájková.

Beneš byl u prvorepublikového parlamentu dlouhou dobu neprůchodný, jednak kvůli své socialistické orientaci, jednak pro výhrady prvorepublikových poslanců vůči jeho zahraniční politice. Jako přirozený Masarykův nástupce se navíc již od 20. let minulého století daleko výrazněji profiloval - a byl tak i přijímán - trojnásobný československý předseda vlády, předseda agrární strany a hostivařský statkář Antonín Švehla.

Ten patřil stejně jako Beneš mezi mnohaleté blízké Masarykovy spolupracovníky a při kandidatuře na prezidenta by měl určitě větší podporu než Beneš. Švehla však při prezidentských volbách v roce 1927 kandidovat odmítl a podpořil Masaryka, v roce 1929 se z důvodů vlastních zdravotních problémů stáhl z aktivního politického života a v roce 1933 zemřel.

close Tomáš Garrigue Masaryk v Topoľčiankách v roce 1926 info Zdroj: Wikimedia Commons, Karel Čapek, volné dílo zoom_in Tomáš Garrigue Masaryk v Topoľčiankách v roce 1926

Odchodem Švehly tak zmizela z politické scény jasně profilovaná osobnost, s níž se do funkce prezidenta po Masarykovi počítalo, a začalo se častěji skloňovat Benešovo jméno. Do roku 1934, kdy se konaly další prezidentské volby, se ale Masarykovi nepodařilo podporu pro Beneše vyjednat, a bylo tak zřejmé, že bude muset ještě jednou kandidovat sám. V té době mu bylo 84 let.

Setkání se stínem smrti

Květnové prezidentské volbě roku 1934 předcházelo poměrně těsně jedno pozoruhodné diplomatické setkání. Tuto historickou schůzku žel poznamenal stín smrti, jež brzy dostihla její aktéry. Šlo o návštěvu francouzského ministra zahraničí Jeana Louise Barthoua, který se v Praze na přelomu dubna a května 1934 sešel s Masarykem i Benešem.

Masaryk byl podle pozdějších svědectví na společné večeři s Barthouem u manželů Benešových nesoustředěný, večer po příchodu do Lán zabloudil v lánském zámku a druhý den si stěžoval na bolest v levém oku. Podle časopisu Pro lékaře trpěl trombózou retinálních cév, tedy špatnou průtočností cév v oční sítnici, v důsledku čehož pravděpodobně viděl jen část zorného pole. Zrak mu léčil profesor Anton Elschnig, přednosta Německé oční kliniky v Praze a po roce 1917 také rektor pražské Německé univerzity. 

K potížím s viděním se podle francouzského autora Masarykovy biografie Alaina Soubigoua záhy přidalo také částečné ochrnutí pravé ruky a jednoho kolene. To všechno nasvědčuje tomu, že Masaryk v té době utrpěl náhlou mozkovou příhodu, neboli mozkovou mrtvici. Z tohoto stavu se už nikdy plně nezotavil.

Jen málo zbývajícího času vyměřil osud také jeho společníkovi při večeři, francouzskému státníkovi Barthuovi. Ještě téhož roku 9. října se totiž stal obětí atentátu, když na něj a na jugoslávského krále Alexandra I. vypálili v Marseille při slavnostním průjezdu kolony automobilů městem atentátníci z řad chorvatských nacionalistů asi dvacet ran. Král Alexandr byl podle publicisty a nakladatele Radana Láška, majitele nakladatelství Codyprint, zasažen třemi ranami do hlavy a prsou a zraněním i přes rychý převoz na prefekturu podlehl. Barthu utrpěl jen průstřel ramene, který by pravděpodobně přežil, ale šok z nenadálé situace u něj vyvolal smrtelný srdeční záchvat.

close Jedenaosmdesátiletý prezident Tomáš Garrigue Masaryk při jedné ze svých každodenních vyjížděk na koni v lázeňském městě Karlovy Vary info Zdroj: Wikimedia Commons, Bundesarchiv, Bild 102-11965, CC-BY-SA 3.0 zoom_in Jedenaosmdesátiletý prezident Tomáš Garrigue Masaryk při jedné ze svých každodenních vyjížděk na koni v lázeňském městě Karlovy Vary

Atentát měl dopad i na Československo, protože stál životy dvou představitelů významných spojeneckých zemí tehdejší republiky. „Tento teroristický čin destabilizoval evropský spojenecký systém a byl výrazným milníkem na cestě k Mnichovské konferenci, která byla svolána čtyři roky po marseillském útoku. Je nanejvýš pravděpodobné, že pokud by politická kariéra Louise Barthoua nebyla předčasně ukončena, použil by na konci 30. let veškerý svůj vliv k tomu, aby se Československo nedostalo do mezinárodní izolace a aby Francie dostála svým spojeneckým závazkům,“ uvádí Lášek.

Se sebezapřením proti Gottwaldovi

Samotná volba prezidenta proběhla 24. května 1934, oproti předchozím zvyklostem poprvé ve Vladislavském sále na Pražském hradě. Masarykovým protikandidátem byl mimochodem představitel komunistické strany Československa Klement Gottwald, který o 14 let později v prezidentském křesle skutečně usedl.

Volitelé odevzdali celkem 418 platných hlasovacích lístků. Pro Masaryka hlasovalo 327 poslanců a senátorů, pro Gottwalda 38. Třiapadesát hlasovacích lístků bylo odevzdáno prázdných, protože část krajní pravice, jež měla zastoupení v parlamentu, se hlasování zdržela.

Lze říci, že Masaryk chápal tuto poslední volbu skutečně jako svou osobní oběť. Jeho zdravotní stav se totiž dále horšil, což se projevilo i při samotném slavnostním aktu volby. Zatímco dříve přednášel text prezidentské přísahy předseda Poslanecké sněmovny a nová hlava státu ji jen stvrzovala slovem „slibuji“, tentokrát měl nově zvolený prezident celou přísahu přednést sám.

Masaryk si byl vědom toho, že ji nemůže číst, protože by na ni neviděl. Pokusil se proto celé její znění naučit nazpaměť, ale jeho jindy brilantní mozek jej už zrazoval: z dobového rozhlasového záznamu, uloženého v archívu Českého rozhlasu, je jasně patrné, že se při přednášení přísahy hned po úvodních slovech „slibuji na svou čest“ zarazil a dále mohl pokračovat jen s nápovědou.

V následujících týdnech a měsících se u něj začala prohlubovat afázie, tedy výpadky slov, nebyl schopen číst kvůli problémům s očima, a kvůli ochrnutí ruky nemohl ani psát. Problémy s kolenem postupně přerostly v bolesti, kvůli nimž se jen velmi obtížně pohyboval.

Svůj úmysl odstoupit z prezidentské funkce oznámil 14. listopadu 1935 a o měsíc později odevzdal na zámku v Lánech do rukou předsedy vlády Milana Hodži, předsedy poslanecké sněmovny Jana Malypetra a předsedy Senátu Františka Soukupa svou abdikaci, kterou doprovodil následujícími slovy.

„Prezidentský úřad je těžký a odpovědný a vyžaduje proto plné síly. Vidím, že již nestačím, a proto se ho vzdávám. Byl jsem čtyřikráte zvolen prezidentem naší republiky; snad mi to dává legitimaci, abych Vás poprosil a celý národ československý i spoluobčany národností ostatních, abyste při správě státu pamatovali na to, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Sám jsem si toho byl vždycky vědom. Potřebujeme dobrou zahraniční politiku a doma spravedlnost ke všem občanům, ať jsou kterékoliv národnosti. Rád bych Vám ještě řekl, že za svého nástupce doporučuji Dra Beneše. Pracoval jsem s ním za hranicemi i doma a znám ho. Mám plnou důvěru, že vše půjde dobře, a dá-li Bůh, budu se na Vás ještě chvíli dívat, jak to vedete. Vás, pane ministerský předsedo, prosím, abyste vzal mou rezignaci na vědomí a zařídil, co je potřeba.“

O necelé dva roky později, dne 14. září 1937, první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk na zámku v Lánech zemřel.