Zpravidla se uvádí, že první koledy složil už František z Assisi ve 13. století, když chtěl písněmi oslavovat narození Krista. Britská BBC však uvádí, že podle historiků pochází první vánoční píseň už z roku 129 našeho letopočtu, kdy jeden z římských biskupů složil koledu s názvem Hymna andělů.
Samotné koledování je ovšem záležitost daleko starší a sahá až do pohanských oslav zimního slunovratu. Raná křesťanská církev s tím samozřejmě měla problém a podobné kratochvíle pod trestem zakazovala. Postupem času tak koledníci přestali oslavovat slunovrat a začali písněmi oslavovat velké křesťanské svátky. Obcházeli domy a dostávali výslužku, tedy koledu, což bylo hlavně jídlo, pití nebo i drobné peníze.
Po koledě chodili potulní žáci a studenti, kněží, kostelníci, ale také příslušníci nejrůznějších řemesel a profesí, kteří si tak přilepšovali své živobytí. Koledování se však občas zvrtlo v kratochvíle na hranici slušnosti, což prelátům velkou radost nedělalo.
Magická moc vánočních přání
Na koledu se chodilo na Štědrý den, na svátek svatého Štěpána, na Nový rok a na Tři krále. Koledníci s jesličkami chodili dům od domu, od vesnice k vesnici. V každém domě zazpívali, zavinšovali hospodářům zdraví, štěstí i dobrou úrodu, a za to dostali odměnu, tedy koledu.
„Lidé totiž tenkrát věřili, že slova a přání vyřčená na rozhraní starého a nového roku mají magickou moc, a proto se splní. A tak za naději rádi dávali ‚koledu‘: o Vánocích hlavně potraviny, při novoročních přáních spíše několik grejcarů a uzené maso,“ píše Ludmila Ladýřová v knize České Vánoce. Od Martina do Tří králů.
Zatímco na Štědrý den se při koledování zpívaly písně nábožné a plné úcty a nábožné radosti z narození spasitele, na Štěpána a později na Tři krále se nálada výrazně rozvolnila a koledy byly veselé až rozpustilé. Zvyk koledovat se časem tak rozšířil, že koledníci začali obcházeli domy už na začátku prosince a končili na Tři krále. Jenže jak známo, všeho moc škodí, a tak jim hospodáři přestali otvírat dveře. Postupem času dospělí chodili na obchůzky méně a méně a koledování na Štěpána a Tři krále zůstalo hlavně na malých kolednících.
Koledy, které se zpívají i v cizině
Proč jsou koledy tak oblíbené a předávají se z generace na generaci? Vyprávějí o štěstí a radosti z narození spasitele, o vděčnosti i o životě obyčejných lidí, kteří vítají Krista a touží ho obdarovat, ačkoli toho sami moc nemají. Ale také o strastech koledníků i nepříjemnostech, které je při oslavách Vánoc potkávají.
Za první historicky doloženou českou vánoční píseň – koledu je pokládána píseň Narodil se Kristus Pán. Její nejstarší notové zápisy v Čechách pocházejí z přelomu 15. a 16. století. Začátek skladby je dohledatelný ve Franusově kancionálu z roku 1505, celý notový zápis v Graduálu Českého muzea stříbra v Kutné Hoře. Podle odborníků však lze její původ vystopovat už v latinských hymnech ze 13. století.
Další krásná koleda, která svůj půvab neztratila ani po mnoha staletích, je Chtíc, aby spal, kterou složil a v roce 1647 vydal Adam Michna z Otradovic. Píseň se stala natolik populární, že zlidověla. Jako jedna z mála českých barokních písní byla přeložena do němčiny a vyšla roku 1701 v kancionále Hymnodia catholica. Ze 17. století pochází také oblíbená píseň Půjdem spolu do Betléma.
Populární je rovněž koleda Nesem vám noviny. Lidé se domnívají, že je to píseň lidová, ale ve skutečnosti je jejím autorem kněz a skladatel náboženských písní Tomáš Bečák, který ji napsal v roce 1847. Také tato koleda byla přeložena do němčiny a v Německu a Rakousku patří k oblíbeným.
Z českých vánočních skladeb je ve světě asi nejznámější Česká mše vánoční, kterou v roce 1796 napsal učitel Jakub Jan Ryba v Rožmitálu pod Třemšínem. V té době Rakousko válčilo s Francií, lidem se dařilo špatně a sám Ryba prožíval těžké životní období. Přesto vytvořil dílo, které se stalo symbolem českých Vánoc a dobře mu rozumějí i lidé v zahraničí.
„Příznačnými jsou pro celou skladbu pestrý rytmus a krátké, dobře zapamatovatelné motivy vyvěrající z lidové melodiky. Nejedná se ani tak o mši v pravém slova smyslu, jako spíše o vánoční kantátu založenou na motivech pastorálních,“ píše o díle, dnes známém i jako „Rybovka“, na svých stránkách Společnost Jakuba Jana Ryby v Rožmitále pod Třemšínem.
Tichá noc spojila svět
V českých zemích už před dlouhou dobou zdomácněla Tichá noc, která vznikla před více než 200 lety v oberndorfském kostelíku svatého Mikuláše nedaleko rakouského Salcburku. Na Vánoce se jim tam porouchaly varhany, a nová píseň, kterou složili zdejší kněz Joseph Mohr a učitel Franz Xaver Gruber, zazněla jen s doprovodem kytary. V následujících letech se rychle šířila po Rakousku, a pak pronikla do celého světa.
O Vánocích roku 1914 zněla „Tichá noc, svatá noc“ i ze zákopů I. světové války a přinesla vojákům kratinký vánoční mír. Dnes zní o svátcích na všech světadílech a představuje poselství plné naděje. Stala se světovou písní míru a v roce 2011 se dokonce dostala na seznam kulturního dědictví UNESCO.
Také u nás dnes patří mezi nejoblíbenější koledy a jen málokdo si při zpěvu vzpomene, že původní text byl v němčině.
Good King Wenceslas
Jedna z nejznámějších a nejoblíbenějších anglických koled kupodivu pojednává o českém světci Václavovi. Píseň s názvem Dobrý král Václav, tedy Good King Wenceslas, se zpívá 26. prosince na svátek svatého Štěpána. Vypráví o dobrém panovníku Václavovi, který o Vánocích pomáhá se svým pážetem chudému poddanému, a když zima a tma jeho pomoc ztěžují, vypomůže si zázraky.
Koleda na hudbu jarní písně ze 13. století byla poprvé vydána roku 1853 s textem Johna Masona Neala, který vycházel z básně Václava Aloise Svobody. Báseň je z roku 1847 a vyšla česky, latinsky a německy.
Koleda byla sice v době svého vzniku vystavena velké kritice z řad odborníků, ale jak vidno, nijak jí to neublížilo. Těší se velké oblibě, je známá po celém světě a často zní v britských i amerických vánočních filmech, mimo jiné ve snímku Láska nebeská. Nahráli ji Bing Crosby, Beatles i Blackmore's Night. V Čechách se moc neujala, ale můžeme ji zde slyšet v pohádce Dvanáct měsíčků, kde ji hned na začátku zpívají malí koledníci.
Purpura a Půlnoční
Vánoce jsou i dnes časem, který hudebníky přímo vybízí k tvorbě. Pobídkou není jen duch oblíbených svátků, ale i fakt, že vánoční alba vždycky budila pozornost. Většina novodobých vánočních songů nestojí za zmínku, ale přece jen je tu pár písní, které se líbí, lidé se k nim vracejí a do svého programu je zařazují pěvecké sbory i sóloví zpěváci. Mezi vánoční klasiku určitě patří Purpura dvojice Suchý – Šlitr, Sliby se maj plnit o Vánocích z dílny Janka Ledeckého, nebo píseň Půlnoční, kterou nazpíval Václav Neckář.
