Předně přijměte gratulaci a zároveň prozraďte, jak velký balvan vám ve čtvrtek večer spadl ze srdce? Na postupu vám osobně hodně záleželo.
Kdybych to měl říct stylově, pak tu ránu slyšela snad i Krakonošova sojka (usmívá se). Opravdu to byl velký balvan a bylo to o to lepší, že se nám sérii podařilo ukončit před našimi fanoušky. Obrovská úleva.

Závěrečnou zastávkou vaší cesty do II. ligy bylo Milevsko. Jak moc těžký soupeř to byl?
Velice těžký soupeř z mnoha důvodů. Už o tom mluvil Láďa Lubina. Ty zápasy počínaje finálovým duelem krajské ligy jsme hráli na strašně málo lidí. Odcházely nám síly a zápas v Milevsku jsme vyhráli silou vůle. Domácí v něm byli lepší. Byl to nejsilnější soupeř, jaký se nám postavil.

Po základní části krajské ligy jste ve vyřazovací části potkali pět soupeřů. Asi budete souhlasit, že každý z nich Trutnov dokázal potrápit.
Dá se to tak říct, protože ani Nové Město nám nedalo nic zadarmo. O Náchodu ani nemluvím. O dalších týmech jsme nevěděli vůbec nic, takže příprava na ně byla velice složitá. Museli jsme se jejich hře přizpůsobovat. Ale o to je to cennější a všichni máme velikou radost.

Vy jste hlavně za stavu 1:0 musel řešit dvě těžké situace. Při té druhé už hosté oslavovali gól. Jak byste popsal svůj zákrok z úvodu druhé části?
Paradoxně jsem spíš udělal chybu, protože jsem o hráči, který střílel, ani nevěděl. Já reagoval na přihrávku. K jeho smůle mě ale trefil přímo do lapačky, jak já říkám do košíčku. Radovali se předčasně. Ono ale nešlo o nějaký můj super zákrok, spíš to byla chyba útočníka, že nedal gól.

Zažil jste někdy na vyšší úrovni třetinu s výsledkem 8:0?
Musel bych hodně pátrat v paměti, ale přesto musím říct, že sedm gólů za osm minut jsem vážně nezažil.

Především pětiminutová přesilovka byla raritou. Pět branek. Co vy na to?
Víte, ono už to bylo za stavu 3:0. Tam už Milevsko včetně brankáře rezignovalo. Pro nás jen dobře. Když jsme dali čtvrtý gól, byl jsem připraven na to, že se spustí lavina, a ono to tak dopadlo. Já měl v té chvíli problémy sám se sebou, abych udržel koncentraci.

Udržel jste ji natolik, že za stavu 7:0 jste opustil branku a na modré čáře reklamoval hru hostů v pěti. Nebál jste se inkasovaného gólu a jeho uznání?
Nebál, protože ten gól by prostě platit nemohl. Já nejsem žádnej velkej šoumen, nejsem Škopák (druhý gólman Trutnova Pavel Škop – pozn. aut.), ale ten můj výjezd snad byl za stavu 7:0 fajn i pro lidi. On ani sám rozhodčí v tu chvíli nevěděl, o co jde a posílal mě zpátky do brány (úsměv).

Vaše poslední hráčská chvíle přišla v čase 40:31. Ukápla slza při cestě na střídačku?
Po pravdě řečeno neukápla. Ale kdybych na tom ledě byl ještě o chlup déle, asi bych se tomu neubránil.

Kde budeme moci Radovana Biegla potkávat nyní? S hokejem, hádám, nekončíte.
To všechno ukáže čas. Já sám k tomu pořádně nemohu moc říct. Za ty tři roky jsem si ke klubu vypracoval dobrý vztah a myslím si, že ve spolupráci budeme pokračovat. V jaké to bude roli, to ještě nevím.

V Trutnově vás bývalých Pardubáků působí více. Máte ponětí, zda některý z nich bude v klubu pokračovat i ve II. lize?
Opravdu nevím a netroufnu si za kluky mluvit. Na tohle odpovědět nemohu.

Na stadionu ve čtvrtek visel transparent s nápisem „Děkujeme legendám!" a vašimi fotografiemi. Jak se vám líbil tento krok vedení klubu?
Tohle mě dojalo podruhé a bylo to opravdu moc pěkný. Trošku neskromně: asi jsme si to trošku i zasloužili (usmívá se).

HC Trutnov je ve II. lize. Co byste do ní hráčům popřál?
Rád bych jim popřál hodně píle, vysoké tréninkové a zápasové nasazení. Ať se jim daří, vyhýbají se zranění a dál rozdávají fanouškům radost. Držím palce, aby měli dobrý pocit z odvedené práce, právě takový, jaký jsem měl včera já.