Bulis, Mikeska, Hejduk. Pamatujete, jak řádila tahle letka v mistrovské sezoně 2004/05? Aby ne. Úderná pardubická trojka soupeře povedenými kousky doslova deptala. Téměř každý pobyt v útočném pásmu rovnal se gólové hrozbě. „Měl jsem super křídla. Na klubové úrovni určitě nejlepší, s jakými jsem kdy hrál. Výborně jsme si vyhověli, ke všemu jsme valili na kamarádské vlně. Měl jsem díky nim formu jako hrom,“ nezastírá Michal Mikeska, který tehdy opanoval kanadské bodování základní části. A to v extralize kvůli výluce v NHL působili nějací borci. Kteří například? Reichel, Ručínský, Čajánek. Stačí?

Spanilou jízdu v play off Moeller ve finále vyšperkoval devastací Zlína, sérii vyhrál 4:0! „Byla svým způsobem klika, že se jim ve čtvrtfinále zranili Leška s Bonkem a v dalším kole s Vítkovicemi museli otáčet stav z 1:3 na zápasy. Stálo je to poslední zbytky sil. Na nás přišli tak zmlácení a unavení, že byla povinnost je dorazit,“ vybavuje si Mikeska. „Měli jsem výbornou partu. Nebyli jsme si blízcí jenom na ledě. Užili jsme si spoustu srandy, ale během zápasů šlo všechno stranou. Jeli jsme naplno.“

To platilo i o následných oslavách. Historka o zakopaném poháru na Sýkorově zahradě se traduje do dneška. „Abych řekl pravdu, na tohle si vzpomenu častěji než na samotné play off,“ řehtá se urostlý centr. „Moc jsme si to s pohárem užívali. A nejen na zahradě. Lezli jsme s ním do trolejbusů, zastavovali auta na hlavní třídě. Lidé se s ním laskali jako my. Byla to paráda.“

A komu bude v letošním finále populární Mikeš držet palce? O tom přeci není pochyb. „Pardubicím, to je jasná věc,“ ubezpečuje. „Ale pozor, Vítkovice nejsou v roli žádného outsidera. Očekávám velice zajímavou sérii.“ ⋌(kp)