Úprk po levé straně, kmitnutí zápěstím a vzápětí příval neopakovatelných pocitů. „Jsem hrozně šťastný. Už nebylo co vymýšlet. Sil jsem neměl nazbyt. Byla to moje životní střela,“ usmíval seRadovan Somíkpo utkání, které se mu nesmazatelně vryje do paměti. Pardubice porazily jeho gólem v prodloužení Vítkovice 3:2, na zápasy zvítězily 4:0 a ponořily se do víru mistrovských oslav.

Pamatujete si chvíle po rozhodující brance?
Nejdřív jsem nechtěl věřit, že to tam vůbec spadlo. Uvěřil jsem, až když všichni kluci začali skákat na led. Byla to obrovská radost.

Po vaší životní střele…
Jo, jasně. Moje životní střela. Gólů jsem moc nedal, ale na takový se nezapomíná. Zkusil jsem přes beka vystřelit a puk zaletěl za Štěpánka. Jsem hrozně šťastný. Už nebylo co vymýšlet. Sil jsem neměl nazbyt.

Uvědomil jste si hned, co jste dokázal?
Jediné, co mně prolétlo hlavou, že jsme mistři. Byl to můj životní sen. Vyhrál jsem první titul. Věděl jsem, že to máme za sebou, že to máme doma. To byly moje první myšlenky.

Jaké to bylo zvednout poprvé v životě nad hlavu pohár pro vítěze?
Člověk hraje celý život hokej přesně pro takové chvíle. Zvednout pohár nad hlavu je krásné. Překrásné. Moc dlouho jsem si to přál.

Pro titul jste si došli dvanácti výhrami v řadě. V čem byla největší síla týmu?
Každý zápas zabral někdo jiný. Všichni si plnili svoje povinnosti. A skvělý Hašan. Ten má na titulu největší zásluhu. Myslím, že nás to všem dojde až časem. Momentálně si užíváme výhru. To, že jsme celé play off vyhráli.

Jak budou probíhat oslavy?
(směje se) Sám nevím. Jsem zvědavý. Doufám, že to bude velké a všichni si to užijeme.

Těšíte se, až se oholíte?
Určitě. Zarostlý jsem kompletně celý. Už se nemůžu dočkat, až vousy shodím.

RADEK ŠPRYŇAR