Člověk se pořád učí. Do Pardubic se jdu zase učit, říká s úsměvem Rulík

Pardubice jsou baštou hokeje a tlak na trenéry je tu enormní. To si uvědomuje i nový lodivod Dynama. „Jsem na to připravený. Pardubice byly vždy ambiciózním klubem a jednou z těch nejvíce zavedených organizací. Ten tlak je tudíž oprávněný,“ říká pro Deník nový trenér Dynama, Radim Rulík.

Kdy se vám poprvé Pardubice ozvaly a jaká byla vaše reakce na nabídku?

Někdy před dvěma měsíci. Z nabídky jsem byl překvapený, vůbec jsem to nečekal. Přišla v době, kdy jsme měli rozehrané play off, takže moje hlava byla nastavená úplně jinak. Ne, že bych úplně odmítl, ale odvětil jsem, že jsem pod smlouvou. V Pardubicích to respektovali.

Po play off zájem o vaši osobu Dynamo stupňovalo?

Přistála mi na stole konkrétní nabídka. Konečně jsem měl více času nad ní přemýšlet. Když se mi rozležela v hlavě a dal jsem si dohromady všechna pro a proti. Stejně bych za rok v Boleslavi končil, protože pět let v jednom klubu je pro mě hrana. Jakmile se objevila nečekaná šance jít do Pardubic, tak jsem se ji rozhodl vzít. Tedy za předpokladu, že se oba kluby domluví.

Král odvolán, ať žije Král! Placka nevyšla, Dynamo ale zase hokejem baví

Ke vší úctě k Mladé Boleslavi či Karlovým Varům, kde jste také působil, jsou Pardubice hokejovou baštou. Hrál tento fakt nějakou roli?

Pardubický hokej má obrovský zvuk. Je to jeden z nejtradičnějších klubů v republice. Ale byl jsem také v Litvínově. A to je také bašta českého hokeje (úsměv). Zažil jsem tam éru odchovanců, přestože už měli svůj věk. Musím říct, že se jednalo o skvělou štaci. Už jenom to, že jsem si vyzkoušel, jak hokejem dokáže žít celé město, mě to do Pardubic lákalo.

Z klubu, kde panuje rodinná atmosféra, přecházíte do klubu, kde vládne tvrdou rukou byznysmen. Co vás přesvědčilo jít do Pardubic?

Vím, že se snaží majitel Dynama vytvořit co nejsilnější kádr. Dát důvěru trenérovi pracovat v Pardubicích je uznání jeho práce. Naopak pracovat s dobrým mužstvem je pak sen každého trenéra. A je tu ještě jedna neopomenutelná skutečnost: výborné hokejové prostředí, které vytvářejí pardubičtí fanoušci. S žádným týmem se mi tady nehrálo lehce.

Radim Rulík se těší na výborné hokejové prostředí, které tu vytvářejí fanoušci.Zdroj: Deník/Luboš Jeníček

Nejsem typ přelétavého ptáka

Vstoupil jste do klubu momentálně s největším tlakem na trenéry. Co vy na to?

Jsem na to připravený. Působil jsem ve Spartě a tam je to podobné. Už jsem si něco v kariéře zažil. Pardubice byly vždy ambiciózním klubem a jednou z těch nejvíce zavedených organizací. Ten tlak je tudíž oprávněný. Může se ale stát, že některé záležitosti, nebudete moc ovlivnit.

Jako váš předchůdce v případě Nakládala. Nevadí vám toto?

U té kauzy jsem nebyl, nerad bych se k ní vyjadřoval. Jen doufám, že k situaci, kdy se bude rozhodovat o mém týmu beze mě, nedojde.

Analýza Dynama: Výkonnost gradovala předčasně. V play off nenašli žádného lídra

Nastavíte si pravidla v tom smyslu, že budete chtít vědět o všech krocích, které se budou dotýkat týmu?

Ta základní určitě. Vztahy s vedením si teprve budu muset vybudovat. Roli sehrají i mezilidské vztahy. Nejen profesní.

Jak bylo hodně těžké dát výpověď klubu, který jste dovedl k historickým úspěchům v podobě dvojitého postupu do semifinále?

Nebylo to pro mě jednoduché rozhodnutí. Nejsem typ přelétavého ptáka. Mám rád, když je spolupráce delší a když se lidi rozcházejí v dobrém. Nebo alespoň, pokud si okolnosti rozchodu vyjasní.

Nový trenér Pardubického Dynama, Radim Rulík.Zdroj: Deník/Luboš JeníčekDynamo jednalo ještě s jinými kandidáty, nechal jste si pootevřená dvířka na mladoboleslavské střídačce?

Nějaká jména jsem zaregistroval. Je mi jasné, že jsem nebyl jediným kandidátem. Museli se nějak jistit, protože Rulíka neměli stoprocentního. Z Boleslavi jsem rozhodně nechtěl odcházet ve zlém, což se mi, myslím, podařilo.

Přestože je vám šestapadesát, tak trénujete třicet let. Co jste zjistil o hokeji?

Na to je úplně jednoduchá odpověď. Člověk se pořád učí. Náš sport jde neskutečným tempem dopředu. Pokud mu chce člověk stačit, musí se neustále zdokonalovat. Je třeba vnímat každou změnu. Nejde dělat hokej, jako před dvaceti lety. Neustále musím hledat cesty, jak mužstvo posouvat. Do Pardubic se jdu zase učit (směje se).

Jak jste viděl Pardubice v právě končící sezoně?

Pardubice jsem vnímal jako silného soupeře. Začátek měly skvělý, pak nastal útlum, ale to postihlo každý tým. Když jsme s nimi hráli, museli jsme se na ně speciálně chystat, abychom měli šanci uspět. V play off už jsem je sledoval jen po očku.

Komentář Zdeňka Zamastila