Že je lední hokej v regionu nejvyšších českých hor hodně populárním sportem, to je dlouho známá věc. Že ale hráči podkrkonošského tria Vrchlabí, Trutnov a Dvůr Králové nad Labem mají své příznivce i za hranicemi, o tom třeba leckdo ani netuší.

Leč je to tak. A ve všech zmiňovaných oddílech jsme takové nadšence našli. Z každého klubu jsme vybrali jednoho. Vrchlabí třeba podporuje Berlíňan Frank Schochert, i další pátrání nás zavedlo do Německa, jedno dokonce až do Skandinávie.

Tím vůbec nejvzdálenějších příznivcem je usměvavý Fin Pekka Lahtinen. Fanoušek královédvorského Rodosu, který výsledky týmu poctivě sleduje a o dění v klubu má díky internetu a sociálním sítím nadstandardní přehled. „Pokaždé když navštívím Českou republiku, snažím se sledovat místní sporty,“ říká Deníku příbuzný ryze hokejové rodiny Lahtinenových.

Prozraďte jak se vlastně přihodilo, že vy rodilý Fin jste příznivcem královédvorského hokeje.
Na hokej jsem tady chodil ještě v dobách, kdy Petr Škeřík (bratr mé švagrové) hrál za dospělé a kluci Lahtinenovi v juniorských týmech Dvora. Tenkrát si pamatuji, myslím že to bylo v roce 1983, jak jeden zápas s Hronovem skončil hromadnou bitkou. Jo atmosféra zde byla vždycky výborná a nebylo to pouze kvůli výbornému pivu nebo tuzemskému rumu.

Jak často z Finska do Čech cestujete a stíháte pokaždé navštívit hokejový zápas?
Českou republiku se pokouším navštívit nejméně jednou za rok. A pokud se něco hraje, jdu se samozřejmě podívat a zafandit. Teď však cestuji do Čech většinou v létě. Naposledy jsem v zimě navštívil Dvůr Králové v čase vánočním před dvěma lety a to bohužel žádný zápas Rodosu na domácím ledě nebyl.

Jakým stylem vy v zemi tisíce jezer sledujete výsledky a celkově počínání Rodosu?
Utkání sleduji přes internet a na Facebooku. Neutečou mi onlajn přenosy, ale rád jsem i za občasné videoklipy z některých zápasů.

Lední hokej vám není cizí. Tři vaši synovci v minulosti hráli za Dvůr Králové. Co další členové rodiny a spojení s tímto sportem?
Doma ve Finsku hokej hraje syn Oskari, který je členem týmu Vaajakoski Pelicans. V současné době je ale zraněný. Před dvěma týdny prodělal operaci kolene a jsem rád, že se to hojí dobře. Doufáme, že se zákrok povedl a uvidíme Oskariho ještě mezi mantinely. Já sám mám funkci předsedy klubu Vaajakoski Pelikaanit. Hrajeme ve třetí divizi, ale pro příští ročník nám bylo nabídnuto působení ve druhé divizi. Ještě jsme se však z pochopitelných důvodů nerozhodli, jestli zůstaneme nebo nabídku vyšší soutěže přijmeme.

Kudy vedla cesta do Čech

„V roce 1975 se můj starší bratr Kari Tapani přiženil do tehdejšího Československa. Poprvé jsem za ním a jeho rodinou přijel v září 1978 a od té doby pravidelně navštěvuji tuto krásnou zemi. Bráchovi bohužel už jen nosím kytici na hrob, ale vazby našich rodin se s jeho odchodem nezpřetrhaly, za což jsem moc rád.“

Vy bydlíte ve městě Jyväskylä. Tam má lední hokej velkou tradici. Chodíte podporovat tamní klub?
Jyp Jyväskylä jsem letos viděl jen dvakrát. Máme ale ve městě i jiné oddíly a například co se týče týmu Diskos, který hraje třetí nejvyšší soutěž, jsem téměř jediné utkání nevynechal. S klubem hodně spolupracujeme právě v rámci menších oddílů v našem městě Jyväskylä. Takže se nezřídka na těchto hokejových utkáních objevím i coby pořadatel. Nejraději sleduji zápasy juniorů, znám spoustu juniorských hráčů, proti nimž jsme hráli a někteří hráli i za náš tým Pelikánů. Je příjemné sledovat jejich kariéru a vývoj.

Jak už zaznělo, máte u nás příbuzné. Jak prožíváte reprezentační zápasy mezi Finskem a Českem? Byl jste na některém osobně?
Dříve pro mě finsko-české zápasy byly doslova nervy drásající. Dnes už jsem v klidu. Samozřejmě fandím Finsku, ale když vyhrajete vy, dlouho mi to nevadí. V roce 2006 jsem na MS v Rize viděl naše společné utkání naživo. Pár minut před koncem jeden z mých oblíbených hráčů Petteri Nummelin vyrovnal na 3:3, což byl i konečný výsledek. Podruhé to bylo před pár lety na turnaji Karjala, kam jsme byli jako předsedové hokejových klubů pozvaní coby hosté. Tehdy Česká republika vyhrála.

Momentálně svět zlobí nákaza virem COVID-19. Sledujete dění v České republice? Jaký rozdíl vidíte mezi situací u nás a ve Finsku?
COVID-19 zde samozřejmě také stěžuje život. Sporty byly ve Finsku ukončeny 14. března. Myslím, že Češi epidemii ovládli velmi přísně. Jinak než z počátku u nás. Tady je nejhorší oblastí okolí hlavního města a Tornia na švédských hranicích.

Dotýká se pandemie hodně také u vás sportovců? Očekává se i ve Finsku finanční krize a s ní spojené problémy ve sportovním odvětví?
Podobně jako v celém světě, také u nás krize přinesla a přinese sportu velké problémy. Nejvíce to poznají profesionální sporty. A zcela jistě nás čekají krachy některých oddílů.

Jak známo, létáte do Čech. Jste však celkově vášnivým cestovatelem? Dotýká se vás hodně zákaz cestování a uzavřené hranice?
Cestovní horečku a chuť cestovat mám opravdu neustále, tedy i teď. Počkejme však v klidu a buďme spolu jinými způsoby. Ke komunikaci máme internet, telefony, možností je spousta.

Časoměřič z Kolína nad Rýnem obléká dres Draků

Podkrkonošské druholigové celky mají příznivce i za hranicemiZdroj: Archiv fanouškůTrutnov - Na dotaz, zda i na břehu Úpy evidují zahraničního fanouška nebo hned více takových, neváhal odpovědět sportovní manažer Trutnova Ondřej Poul.

„Jasně, máme velkého fandu z Německa. Jmenuje se Ralf Richter (na snímku vlevo) a je z Kolína nad Rýnem. Jednou za rok k nám přijede, v kontaktu s klubem je ale nepřetržitě.“

„Draky podporuji tím, že v době zápasů, které se kryjí s mojí prací, nosím jejich upomínkové předměty. Výsledky sleduji na klubovém Facebooku. Když potřebuji něco vědět, píšu kamarádovi Ondrovi Poulovi. Jelikož jsem každoročně zásoben předměty s logem klubu, dávám je i svým přátelům tady v Kolíně. Trutnovský hokej je proto u nás známý,“ hlásí Deníku nadšený fanoušek, který už zápasů Trutnova viděl několik.

„Pokaždé, když do Trutnova, přijedu, což bývá jednou ročně, stihnu většinou zhlédnout dvě utkání. Jezdím i na venkovní, tým mě bere hráčským autobusem,“ váží si příležitosti Richter.

A jak se vůbec statný chlapík z Kolína k trutnovskému hokeji dostal?

„Tatínek pochází z Bojiště. Mé kořeny jsou tedy jasně Trutnovské. Poprvé jsem byl ve městě v roce 1978 se svojí rodinou. Od chvíle, co tatínek v roce 2015 zemřel, jezdí se mnou strýček Harald, případně kamarád Wigbert. Do Trutnova se vždycky těšíme. Zdejší hokej sleduji a fandím mu už dvacet let. Strašně rád se tam každý rok vracím a těším se,“ přibližuje Ralf.

Momentálně si ale i on musel dát od milovaného sportu pohov. Po celé Evropě totiž řádí koronavirus a kvůli němu se denní pořádky před časem změnily i u západních sousedů.

„Hokej mi samozřejmě chybí moc. Já pracuji mimo jiné jako časoměřič pro Kolín nad Rýnem, který hraje německou nejvyšší soutěž. Takže shledání s hráči, managementem, kamarády z boxu časomíry, to vše mi strašně moc chybí. Navíc ani nevím, zda budu moci letos přijet do Trutnova. Hrozně mi chybí ta hokejová atmosféra a doufám, že se jí všichni už brzy dočkáme,“ doplnil Ralf Richter.

Dočká se tedy další návštěvy? Kdo by mu to už na podzim nepřál…