Kliknutím zvětšíteJaké pocity u vás po finále převládaly? Na jednu stranu se klukům povedl obrovský úspěch, na druhou stranu zlato uteklo jen o kousek, jsou smíšené?
Smíšené pocity jsem neměl. To vůbec. Co kluci dokázali, je naprosto neskutečné. Povedlo se to jejich obrovským nadšením a vůlí. Hodně toho pro úspěch obětovali. Samozřejmě člověk si řekne, že je škoda, když došli takhle daleko a byli takový kousek od prvenství. Navíc proti Kanadě, v Kanadě a před plnou halou. Chvíli to bude mrzet a bude to pro kluky těžké, protože v nich budou emoce, že šampionát mohli vyhrát a byli blízko. Časem však všichni docení, že se povedl udělat velký výsledek a po tolika letech je stříbro neskutečným úspěchem. Po těch nezdarech a kritice malý zázrak.
Tomáš Hamara mladší
Osmnáctiletý šikovný obránce už ve čtrnácti letech odešel rozvíjet svůj hokejový talent do finské Tappary, kde si zahrál i nejvyšší seniorskou soutěž. V létě si ho při draftu vybrala Ottawa Senators a přišlo stěhování do Kanady. V současné době působí v juniorské soutěži Ontario Hockey League v týmu Kitchener Rangers.
Navíc jejich hokej byl pro diváky nesmírně atraktivní.
Přesně tak. Celý turnaj předváděli pěkný hokej, hezky se na něj koukalo. Hráli přesně to, co si vždycky říkáme, že bychom chtěli hrát. Rychlý a důrazný mládežnický hokej. Nikdo puky zbytečně neodpaloval, proto se na naše zápasy skvěle dívalo. Většinu soupeřů jsme převyšovali herně a se vším všudy. Obrovská gratulace všem a velký dík za skvělou reprezentaci České republiky.
Finálový zápas v místním čase začínal až půlhodiny po půlnoci, jak se fandilo u Hamarů doma?
My jsme měli ve čtvrtek večer zápas v Plzni, takže jsem se domů dostal až po něm. Ale jo, koukali jsme celá rodina. Manželka, dcera a já. Fandili jsme do poslední chvíle všichni společně. Věřili jsme ve zlato, které sice nedopadlo, ale i tak je to krásný. Musím přiznat, že jsem z toho byl až dojatý.
Velká euforie, když se povedlo v závěru s Kanadou srovnat krok?
Jo, byla. Nepopsatelné pocity.
Jakou zásluhu na tom obrovském úspěchu má kouč Radim Rulik a jeho tým?
Je to vidět na tom, jakým stylem nechal kluky hrát, co po nich vyžadoval a jakým způsobem se prezentovali. Tohle všechno si myslím, že je velká zásluha realizačního týmu. Možná i díky tomu jsme vypadali tak dobře, soupeře jsme ve většině zápasů předčili a byl zážitek turnaj sledovat.
Otec a syn.
Přiblížil takový výsledek kluky NHL a jak dlouhá cesta do nejslavnější ligy na ně ještě čeká?
NHL je hodně specifická. Je to pořád ještě hodně daleko, ale turnaj sledoval velký počet skautů a generálních manažerů, což bylo vidět i v televizi. Kluci se jim předvedli ve velmi dobrém světle a minimálně pro sebe si udělali reklamu, že se s nimi vyplatí pracovat, něco v nich je a šanci si zaslouží. Pak už si místo musí vybojovat každý sám.
Tým táhl za jeden provaz, na šampionátu byla skvělá parta i nálada, jeden z klíčových bodů pro dosažení úspěchu?
Je to základ každého týmového sportu. Vnitřní síla týmu a každého zvlášť je potřeba. I tohle je skvělá práce trenérů, kteří tým skvěle složili a drželi ho na vítězné mentalitě. Kontrolovali ho v nějaké mezi, aby někdo moc nevyrostl a nehrál si na velkou hvězdu. Povedlo se jim to skvěle. Všichni šli za jedním cílem a bylo vidět, že nejsou důležité body jednotlivce, ale ty pro celý tým. Neřešilo se, kolik já mám svých bodů a přihrávek. Ne, tady bylo vidět, že gól mohl dát kdokoliv a také ho dal kdokoliv. Kluci si za tím šli pohromadě a myslím, že překvapili i sami sebe.
Pomohlo, že tým byl pohromadě už na odloženém šampionátu v létě?
Myslím, že ano. Samozřejmě bylo tam pár jiných kluků, ale v nějaké souhře to mohlo pomoci. Teď se zase objevili noví borci, kteří se prosadili a hráli výborně. Třeba Marcel…
BRZY FINSKO, V LÉTĚ DRAFT
Váš syn Tomáš odehrál výborný turnaj. Máte v sobě rozdělené role, jednu jako táta a druhou jako jeho hokejový trenér?
Díky tomu, že už je daleko od domova, tak jsem to mnohem víc začal brát z pohledu táty. Samozřejmě spolu pořád hokej konzultujeme, bavíme se o zápasech, já se mu snažím poradit a i on sám si občas přijde pro radu, ale už je to z dálky, což je prostě jiné.
Už jste spolu po turnaji mluvili?
Přes telefon jsme spolu ještě nemluvili, ale hned po zápase nám posílal fotky.
V létě spolu však pořád trénujete, že?
Rozhodně. I když prošel vlastně celou přípravu ve finské Tappaře, takže byl tam. My jsme moc nepočítali s tím, že půjde do Kanady. Nikdo nevěděl, že draft dopadne tak, jak dopadl. A i po draftu jsme doufali, že se do Finska vrátí, protože tam měl ještě smlouvu na dva roky, Tomáš tam byl moc spokojený. Ottawa pak rozhodla, že odejde do Kanady, kde se bude dál rozvíjet a posouvat v kariéře, a tak jsme zase trénovali spolu.
Cítím z vás, že jste raději chtěl, aby zůstal ve Finsku?
My jsme tu prioritu měli. Chtěli jsme, aby zůstal ještě na severu. Byl tam delší dobu, měl svoje zázemí, cítil se jako doma. Myslím si, že i ve Finsku by mu to strašně moc dalo. Jednoduše nejsem úplně zastáncem toho, aby kluci hned chodili za moře, i když nám dneska spousta lidí řekne, že na šampionátu bylo patnáct lidí, kteří v Americe hrají a úspěch byl kvůli tomu. Může to tak být, ale já pořád vidím v evropských soutěžích, že se v nich kluci dokáží prosadit a když mají potřebný prostor, nemusí to být špatná cesta. Ukázali to ve Finsku Jakub Kos i náš Tomáš.
Do Finska odešel váš syn už ve čtrnácti. Teď se takový přesun zdá jako skvělý krok, jak těžké to tehdy však bylo pro celou rodinu?
Skvělý ano a dopadl dobře, ale všechno to vypadá jednodušeji, než jak to bylo. Pro rodinu i Tomáše to bylo opravdu náročné období. Musím ho vyzdvihnout, v těch letech pro něj bylo těžké odejít a bydlet takhle daleko. Spousta kluků takovou cestu zkoušela, ale všem to rozhodně nevyšlo tak krásně jako Tomášovi.
Jak už jsme zmiňovali, váš syn byl v létě draftován na 87. místě Ottawou. Slavnostní akce v Montrealu se zúčastnila celá vaše rodina, jak velký zážitek to byl?
Obrovský! Z minulého roku pro celou rodinu ten naprosto největší. Pro mě je až nepopsatelné, když to člověk sleduje z blízka a má možnost se toho přímo účastnit. Na živo vidí většinu hokejových legend, jak se volí a celá akce probíhá. V Severní Americe tohle umí a vyžívají se v tom. První den se v Montrealu vyprodal i stadion, protože je spousta fanoušků, kteří tím žijí. Máme z toho krásné vzpomínky.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
