Není to sešup. Nemohl jste zůstat výš? V minulé sezoně jste působil v Přerově.
Je to docela jednoduché: Neplánoval jsem končit s profi hokejem. Ale vzhledem k situaci to vyplynulo.
Za vše může virus?
Na jaře jsme se chystali na play off, které já mám nejradši, a přišla informace, že se ruší. Navíc se první liga rozšířila, nesestupuje se. Úroveň půjde dolů, protože manažeři a majitelé nebudou mít motivaci podepisovat hráče se zkušenostmi. Radši zvolí levnější řešení.
Nabídky jste přesto měl?
Ano, ale pokud bych měl někam jít, hledám rozumné podmínky. Narodil se nám syn, nechtěl jsem být od rodiny. Nechtěl jsem uvíznout v karanténě někde daleko od domova. Teď to vypadá, že jsem udělal dobře.
Takže Dvůr byla sázka na jistotu?
Bavil jsem se s manažerem Přerova a ten mi říkal: Ber, co je. My nemáme možnost teď nikoho podepisovat.
Myslíte, že je váš odchod z profi scény definitivní?
Do poslední chvíle jsem věřil, že někde podepíšu v první lize, ale nic rozumného se neobjevilo. Navíc přišla druhá vlna. Ale musím říct, že jsem ve Dvoře nadšený z úrovně týmu i podmínek, mám to blízko z Hradce i od rodičů z Náchoda. Rozumně jsme se domluvili. Ve smlouvě mám klauzuli, kdyby se objevilo něco zajímavého, můžu odejít. Ještě jsem to úplně nezapíchl. Ale nebudu to tlačit za každou cenu.
Na těžké časy v hokeji upozornil i trenér Třebíče, který ostře kritizoval hráče, že nechtějí přistoupit na snížení platu. Oni ho při řeči nahráli a pustili ji ven. Co jste tomu říkal?
V dnešní době můžu natočit každého, ale to se nedělá. Kabina má svá pravidla, je specifická. Že se to dostalo ven, je špatně, moc špatně. Z kabiny se věci nevynášejí, to je pravidlo.
Co byste provedl s hráči, kteří to udělali?
Vyhodil bych je.
Je tu však druhá strana. Trenér nepříliš lichotivě mluvil například o partnerkách hokejistů.
To nebylo dobře. Já také nesouhlasím s tím, jak je u nás nastavené chování klubů k hráčům. Jsme živnostníci, nemáme žádné odbory, zastání. Když podepisuju smlouvu, měl bych mít jistotu, že ji dodrží i druhá strana.
Vy byste měl problém s redukcí platu?
Je nějaká situace, všichni víme, že k tomu může dojít. Ale nesmí tam být tlak, je potřeba se dohodnout. Ti kluci mají právo na to nepřistoupit, když mají například lepší nabídku odjinud. Problém je, že svazové kontrakty jsou pro hráče, tedy pokud nejde o úplně TOP kluky, kteří si vydupají různé dodatky, extrémně nevýhodné.
V čem?
Dají se všemožně ohýbat, veškeré potíže dopadají na nás, sám jsem to pocítil při jednáních. Hráčská asociace se s tím snaží něco udělat, ale je před ní hodně práce. Myslím, že hlavní problém je, že nejsme zaměstnanci, což se ostatně řeší i ve fotbale.
O té změně se hodně mluví. Další diskutovanou věcí jsou v hokeji takzvané tabulky. Kluby za vás musí platit, i když vám končí kontrakt. Je to špatně?
Velice špatně, v zahraničí to tak vůbec nefunguje. Samozřejmě chápu, že klub do hráče investuje, měl by dostat nějaké výchovné. Ale to by mělo skončit například v pětadvaceti letech. Teď to dopadá tak, že se klubům vyplatí vzít cizince, což škodí celému českému hokeji.
Tabulky zbrzdily i vás v době, kdy jste měl nabídky z extraligy, že?
Nejsem jediný, koho to postihlo. Cena za mě je, bohužel, stanovená docela vysoko. Proto jsem si extraligu jinde nezkusil. Navíc pro Hradec to bylo výhodnější: Byl jsem v první lize a klub si mě mohl stáhnout. Přitom mě platil někdo jiný a všechno jsem si vyjednal sám.
Ještě se vraťme ke Dvoru. Říkal jste, že jste tam nadšený. Proč vlastně?
Mám tady hodně kamarádů. Klub funguje, tým je výborný. Na druhou stranu je odlišná úroveň zápasů. Odehrál jsem s Trutnovem, Novou Pakou - ty byly výborné. Ale pak byly i horší, vyhráli jsme velkým rozdílem. Přitom já rád hraju na hraně…
Konec v Hradci: Berger se měl vrátit…
Před dvěma lety měl famózní start do extraligové sezony. V hradeckém dresu zapsal ve čtyřech duelech gól a tři asistence. Jan Berger byl důležitým členem družiny kouče Tomáše Martince. Jenže přišel konec. Od té chvíle už si důrazný hokejista nezahrál mezi elitou ani jeden zápas.
Co se stalo? Nejprve dvě zranění, pauza do ledna. Poté odvelení do druholigového Vrchlabí, které bojovalo o postup. „Měl jsem slíbeno, že se rozehraju a pak se vrátím.“ Jenže to se změnilo: „Řeklo se, že Vrchlabí je priorita,“ vzpomíná hráč. „Mrzí mě, že už jsem pak nedostal nikdy šanci,“ přizná.
