„V čelo skupiny byla postavena mužstva podle výsledků minulých mistrovských turnajů. Tak je v čele první skupiny Rakousko, k němu bylo vylosováno Československo, Itálie a Rumunsko,“ psaly Lidové noviny v den zahájení šampionátu – tedy 18. února 1933.

Hokejová síň v Lánech
Jak nadšenec vybudoval unikátní muzeum. Svou sbírkou zahanbil i hokejový svaz

Další dvě skupiny se skládaly pouze po třech týmech, hrálo se systémem každý s každým. Po odehrání prvního kola postupovala celkem šestice reprezentací, k nimž se následně připojily dvě zámořské velmoci, Kanada a Spojené státy, přičemž celky za oceánem tak dostaly „divokou kartu“, díky které se obě velmoci zúčastnily až následných klání. Nakonec proti sobě tedy stálo osm mužstev rozdělených na dvě skupiny, a až poté následovala vyřazovací část. Na dnešní poměry poněkud složitý herní formát.

Co jste možná nevěděli?

Prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk daroval vítězným Američanům čestnou cenu. Mistři světa obdrželi vázu z ateliéru profesora Josefa Drahoňovského s vyobrazenými postavami hráče a brankáře. Přestože sám TGM k hokeji blízký vztah neměl, u jeho staršího syna Herberta byla situace zcela jiná. Prezidentův potomek, talentovaný malíř a žák Vojtěcha Hynaise, patřil k první generaci pražských hokejistů. „Tatíček národa“ tak nejspíš kvůli rodinným vazbám věnoval odměnu pro vítěze již v roce 1924, kdy se na Letné odehrálo první řádné mistrovství republiky.

Ve finálovém souboji o titul nakonec uspěli Američané, kteří udolali Kanadu 2:1 po prodloužení. Pokoření borci javorových listů tak poprvé v dějinách nevyhráli světový šampionát. Dosavadní nadvláda a impozantní šňůra šesti prvenství v řadě byla u konce. Medailové pozice doplnil domácí tým, jenž kromě střetnutí se zámořskými celky vyhrál všechny zbývající duely.

V základní skupině deklasoval Rumuny 8:0 a po triumfech nad Rakouskem, Itálií, Polskem a Švýcarskem se utkal v boji o bronz s Rakušany. Rozhodující zápas skončil vítězstvím Československa 2:0 po prodloužení. Vzhledem k tomu, že se nejlepší evropské mužstvo na turnaji považovalo zároveň za mistra starého kontinentu, kromě třetí příčky uzmuli Čechoslováci taktéž titul evropského šampiona.

Nový zimní stadion

Všechna klání dosud ojedinělého sportovního svátku se konala na zimním stadionu v Praze na Štvanici. První umělá ledová plocha u nás se dočkala svého otevření pouhé tři měsíce před začátkem šampionátu.

Atmosféru na tehdejším sportovním kolbišti barvitě líčil B. Mathesius v Českém slově: „Představte si k tomu polotmu, v níž nervosně sebou trhají prapory zúčastněných států, řídké jiskřivé vločky sněhu pomalu vířící z potemnělého nebe (…).

Barbora Špotáková a Jaroslav Špaček byli uvedeni do lánské Síně slávy
O zrušeném šampionátu i cenných podpisech. Výročí síně slávy zdobila i Špotáková

Před zápasem aspoň jednou musí gramofon dát Svatého Antoníčka, hymnu stadionu, při níž šprýmaři jižní tribuny dávají elektrickými lucerničkami takt a řady, namačkané na stoupajících dlouhý́ch schodech, se rytmicky houpají zleva napravo.“

Premiérové mistrovství světa v Praze nalákalo během devíti dní až sto tisíc diváků, přesný počet nelze s jistotou určit. Lidové noviny však referovaly, že odpolednímu duelu o třetí místo holdovalo bezmála 10 000 diváků. O něco vyšší počet pak dorazil na večerní finále.

Ceny vstupného: 5–45 Kč

Ceny vstupenek se pohybovaly v rozmezí mezi 5 až 45 korunami. Nejlacinější lístky se daly sehnat na odpolední duely ke stání, za ty fanoušek zaplatil rovnou pětikorunu. Chtěl-li přihlížející sledovat finálovou vřavu v pohodlí sedačky, musel zaplatit 45 korun, což rozhodně nepředstavovalo zanedbatelnou sumu, jelikož průměrná mzda se na prahu 30. let pohybovala okolo 800 korun. Třeba herečka Olga Scheinpflugová však inkasovala 70 tisíc!

V období trvající Velké hospodářské krize si však sportovní podívanou nemohl dopřát každý. To platilo obzvláště pro manuálně pracující profese, jakými byli dělníci či zemědělci. Chudší fanoušci si mohli alespoň poslechnout rozhlasové reportáže ikonického hlasatele Josefa Laufera. Rozhlas totiž začal již od 20. let vysílat přímé přenosy ze sportovních utkání.

Hvězdy šampionátu 1933

Josef Maleček
Sportovní všeuměl, který kromě hokeje zápolil i v tenisu, fotbalu, atletice i automobilových závodech. V základní skupině na MS v roce 1933 nasázel pět branek Rumunům a přispěl k celkové demolici soupeře 8:0. Maleček na turnaji skóroval celkem desetkrát, rozhodl i zápas o bronz proti Rakousku, díky čemuž se stal nejlepším střelcem turnaje. Tleskal mu i Vlasta Burian, herec a jeho přítel. Paf z něj byli i zahraniční pozorovatelé. Mohl hrát NHL, ale na reálnou nabídku z New Yorku Rangers nekývl. Po nástupu komunistů emigroval do Švýcarska. K nelehké době se váže usměvná historka. Na hranicích ho celník poznal, ale protože Maleček dostal peruánský pas, musel ho pustit… Pod Alpami hrál hokej a trénoval, posléze se stal redaktorem rádia Svobodná Evropa. Umřel bez větší pompy v USA.

Gerry Cosby
Američan, který byl oslavován ještě dlouho po konci kariéry. Svým brankářským umem výrazně přispěl k celkovému prvenství Spojených států. Na turnaji inkasoval v pěti utkáních pouze jediný gól. Finále proti Kanadě, jež se hrálo na tři patnáctiminutové třetiny, skončilo 1:1. O zlatu pro USA se rozhodovalo v prodloužení. Jeden z nejdůležitějších výkonů podal právě tento rodák z Roxbury v Massachusetts. Po šampionátu se sice nedostal do NHL, ale nakoukl do Anglie. Zajímavost? Mohl jet na olympiádu v roce 1936, leč účast odřekl, protože už ho více zaměstnával jeho vlastní byznys – obchod se sportovními potřebami. Společnost Gerry Cosby & Co., Inc. funguje dodnes. Cosby zemřel v 97 letech, těsně nato byl uveden do Síně slávy IIHF. A nedávno jej Američané zvolili jako člena All Stars svojí hokejové historie.

Gustav Jänecke
Německo na šampionátu nezazářilo. Berlín, kde zrovna nacisté nastoupili k moci, dělené páté místo nenadchlo. Přesto se na některé sportovce nahlíželo jinak než na ostatní. Jednou z nejzářivějších hvězd tehdejší doby byl Gustav Jänecke (psán rovněž Jaenecke). Na turnaji si připsal sedm bodů a do toho – podle dobových spekulací – obdivoval přilehlé štvanické tenisové kurty. Aby ne, tenhle Němec byl zároveň skvělý tenista. Národnímu týmu pomohl k triumfu v Davis Cupu. S hokejkou v ruce slavil třináct německých titulů. Kroniky tvrdí, že střídal roli obránce a levého křídla, přičemž byl schopen hrát nepřetržitě celý zápas. Není divu, že je v Síni slávy IIHF. Jedna perlička ze života? Oženil se s baronkou Lisou von Dobeneck, která předtím žila s jeho tenisovým parťákem Gottfriedem von Crammem.