Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jak Rok Pajič za oceánem obdivoval Kanaďany

Vrchlabí - Rozhovor s vrchlabským hokejistou nejen o tom, jak reprezentoval slovinskou vlast na světovém šampionátu v zemi, která světu dala hokej.

14.7.2008
SDÍLEJ:

Vrchlabský hokejista Rok Pajič.Foto: Petr Kraus

Jeho spoluhráči v letní přípravě dřeli celé dva měsíce, on pouze poslední tři týdny. Hokejový centr z Vrchlabí ROK PAJIČ měl však omluvenku, kterou mu trenér Jeřábek rád podepsal. Stálo v ní: Hrál na mistrovství světa. Slovinský útočník v květnu reprezentoval svou zemi na šampionátu v Kanadě. „Řeknu vám, že je to bomba,“ líčil mimo jiné své pocity z turnaje v rozhovoru, který náš Deník se stále ještě dvaadvacetiletým hokejistou pořídil na konci přípravy ve Vrchlabí.

Roky, ve Vrchlabí skončila „suchá“ příprava, vy jste ji však měl zkrácenou na tři týdny. Nevadí vám to?
(začne se smát) Pro mě to bylo dobrý, nemám to moc rád. Tři týdny mi bohatě stačily. Na druhou stranu jsem zase neměl žádné volno po sezoně. Jen asi deset dnů a vlastně potom až do poloviny května jsem byl stále na ledě.

Nebude vám ale ten trénink chybět v sezoně?
Samozřejmě, že je dobré trénovat. Myslím si, že stejně tak důležitý je ovšem i odpočinek. Tělo potřebuje po sezoně zregenerovat a také hlava potřebuje vypnout a nemyslet jen na to, že ráno v osm zazvoní budík a vy musíte jít.

Takže i teď ten čas, než vyjedete 21. července na led, vyplníte relaxem?
Určitě. V pátek ráno (27. června – pozn.) hned odjíždíme celá rodina na dva týdny do Slovinska. Docela se těším. Je to tam hezké, budeme u moře.

Vracíte se často takhle během roku domů, do své rodné vlasti?
Moc ne. Dřív, když jsem hrával za repre v osmnáctkách a dvacítkách, tak bývaly během roku různé srazy. Teď, co jsem v áčku, už toho moc není. Minulý rok jsem nebyl ani na jednom, i přestože mě trenéři dvakrát povolali. Měl jsem zrovna tu ruku v sádře.

Nebylo to tak pro vás překvapení, že jste se dostal do konečné nominace?
Jak se to vezme. Pár dní po sezoně jsem odjel do Slovinska. Reprezentace měla nového trenéra a ten říkal, že mě chce vidět. Ze začátku jsem trénoval s juniory a poté individuálně, protože někteří hráči hráli za Lublaň finále rakouské ligy proti Vídni a potom ještě finále slovinské ligy. (Lublaň – Jesenice, pozn.). To byl trochu problém. Navíc, jak trenéři nevěděli, co ode mě očekávat, postavili mě rovnou do čtvrté lajny. Asi se mnou moc nepočítali.

Čím se vám je podařilo přesvědčit?
Hodně mi prospělo, že jsem byl z Vrchlabí rozehraný a pak také to, že jsem měl před kempem asi desetidenní pauzu. Trochu jsem si od hokeje vyčistil hlavu a o to větší chuť jsem do něj zase měl.

Vycítil jste už během srazu, že s vámi počítají do sestavy?
Ano. Bylo to při přáteláku s Itálií. Trenér nám řekl, ať dodržujeme systém a předvedeme, co umíme. Zápas jsme vyhráli 3:1 a mně to docela vyšlo.

Kolik zápasů jste měl do té doby odehráno v reprezentaci?
Přesně to nevím, ale asi deset zápasů. Už před rokem jsem vlastně reprezentoval na mistrovství světa v Lotyšsku, ale na led jsem se tam ještě nedostal.

Teď už ano. A navíc v Kanadě. V zemi, která hokej dala světu. V zemi, kde se poprvé v historii hokejových šampionátů konal souboj nejlepších týmů.
To ano, ale všichni v mančaftu jsme od toho čekali trochu více. Lidé v Kanadě mistrovství světa moc nebrali, samozřejmě výjimkou bylo, když hrál domácí výběr. Spíš je však zajímalo play off NHL. Ani v televizi skoro nic nedávali, vše se točilo jen kolem NHL a baseballu.

Ale neříkejte. Hrát hokej v jeho kolébce musel být nezapomenutelný zážitek.
(pousměje se) To byl. Už v Rize to bylo super, jen jsem nevěděl, jaké to je, když člověk hraje na mistrovství světa. Teď jsem to poznal a řeknu vám, že je to bomba. Úplně něco jiného než nějaká soutěž. Ne ani tak v tom, že hrajete proti lepším hráčům, ale prostě atmosféra a všechen ten humbuk kolem šampionátu je něco úžasného. Jako na hokejistu se na vás dívají také úplně jinak.

Když se ohlédneme za vystoupením Slovinska, 15. místo a sestup, tak můžeme konstatovat, že mistrovství se vašemu týmu moc nevydařilo. Proč?
Možná jsme trochu doplatili na systém. Poslední týmy ze skupin vždy bojovaly ve skupině o udržení mezi sebou každý s každým. Letos, protože to byla taková dálka mezi Quebecem a Halifaxem, se to udělalo tak, že poslední ze skupiny A, B a C, D se poměřily na dva vítězné zápasy mezi sebou.

V sérii o setrvání v elitní společnosti týmů jste narazili na Slováky a dvakrát s nimi prohráli (1:5 a 3:4 na nájezdy). Myslíte, že kdybyste vyzvali Francii nebo Itálii, týmy z druhé dvojice, zachránilo by se Slovinsko?
Těžko říct, ale určitě bychom dopadli lépe, kdyby se hrálo jako dříve s každým týmem. Myslím, že Itálii bychom určitě porazili, a proti Francouzům bychom rozhodně měli větší šance než proti Slovákům.

Šampionát pro vás za oceánem začal zápasem proti domácí Kanadě. Takový hokejový svátek, ne?
Samozřejmě. Hrálo se mi dobře, hodně mi vyhovovalo menší hřiště. Snažil jsem se hrát svoji hru a říkal jsem si, že nezáleží na tom, jestli proti mně stojí nějaké hvězdy.

Heatley, Nash, Spezza, Jovanovski. To jsou ale jména budící respekt.
Jsou to výborní hráči, to ano a před utkáním si to o nich můžete myslet. V zápase vás však tohle nesmí vůbec napadnout. Když se nad tím jen na chvilku zamyslíte a říkáte si třeba: Jéé, to je Heatley, rychle na to můžete dojet. Za chvíli vidíte jen jeho číslo a jméno na zádech. (začne se smát) Mít z nich respekt při zápase nesmíte.

S výběrem javorových listů jste prohráli 1:5. To je vcelku přijatelný výsledek.
Je, ale jen díky našemu gólmanovi, který chytal výborně. Jinak to klidně mohlo skončit desítkou. Kanaďani hráli opravdu výborně, líbili se mi nejvíc ze všech týmů, které jsem tam viděl. Fandil jsem jim a tipoval je na vítěze.

Proti Kanadě jste se také odebral na trestnou lavici odsedět si vaše jediné dvě minuty na šampionátu.
Jak říkám, stačí jen sekunda, kdy nemáte hlavu tam, kde by měla být, blbě se otočíte a může z toho být průšvih. Zvláště na tom malém prostoru, na který jsou hráči v Americe zvyklí. Všechno dělají tak rychle, že někdy to byl pořádný fofr.

Výsledkem 1:5 skončilo ve skupině B i vaše druhé vystoupení proti USA…
(skočí do otázky) To jsme ale čtyři góly dostali z přesilovek. Jinak to byl náš nejlepší zápas na mistrovství. Dokonce po druhé třetině jsme měli více střel na bránu než Američani. Sám jsem vystřelil asi pětkrát, hrálo se mi výborně, byl to asi můj nejpovedenější zápas v reprezentaci.

A to jste přitom nastoupil až ve čtvrtém útoku…
Ne, ne. Právě během tohoto zápasu mě trenéři posunuli do prvního ke Kopitarovi a Razingarovi, kde jsem už potom začínal i zápasy s Lotyšskem a Slovenskem.

Takže prvoligový hokejista z Vrchlabí s nejlepším střelcem Los Angeles Kings (Anže Kopitar v uplynulé sezoně nastřílel 32 gólů – pozn.) v jednom útoku. To se nedivím, že se vám hrálo dobře.
No zase tak snadné to nebylo. Měli jsme takový systém, při kterém byli centři hodně na puku, což mi vyhovovalo v té čtvrté lajně. Hrál jsem tam sice méně, ale byl jsem tam více vidět. V první formaci jsem nastupoval na křídle a ty křídla tam byly docela vymazaný. S pukem jsem se moc nepotkal. Ideální varianta by pro mě byla hrát centra ve druhém útoku. (ušklíbne se)

Co jste na šampionátu odkoukal od protihráčů nebo čí hra vás nejvíce nadchla?
Strašně se mi líbil u Kanaďanů jejich rychlý přechod z obranného pásma do útoku. Někdo je ve třetině točil, oni získali puk, na dvě, tři rychlé nahrávky se dostali na druhou stranu hřiště a už to „smrdělo“ šancí. V tomhle porovnání je to například s první ligou obrovský rozdíl. To, co pak předvádějí v útoku, jsem ještě neviděl. Strašně si pomáhají, stále jsou v pohybu. Myslíte si, že už jste získali puk, najednou ale přiletí další hráč, dostanete ránu a už vás zase míchají. Připadáte si jako na kolotoči, někdy bylo lepší zastavit se a čekat.

Jak vidíte teď vaši budoucnost ve slovinské reprezentaci po mistrovství světa v Kanadě?
Myslím, že letos jsem si už trochu udělal jméno, i když jsem nebodoval. Už by to neměl být žádný problém hrát pravidelně v reprezentovat.

Ani z první ligy z Vrchlabí?
No to jediné mi říkali, že by pro mě bylo výhodnější hrát nějakou vyšší soutěž. Kdybych hrál v extralize, tak by mě brali rovnou a nemuseli si mě testovat.

Nezvažoval jste proto odchod z Vrchlabí?
Nějaké nabídky jsem měl, ale mám tady smlouvu ještě na rok.

Kdo se zajímal o vaše služby, jestli to tedy můžete prozradit?
Hlavně týmy z rakouské ligy, která je ve Slovinsku hodně sledovaná.

Myslíte si, že nejvyšší rakouská soutěž je o tolik lepší než první liga u nás?
Určitě. O dost. Je tam hodně Kanaďanů nebo hráčů, co mají za sebou NHL. Tamní kluby hodně nakupují cizince. Ale nejen proto, že se jedná o cizince. Když už se rozhodnout přivést hráče ze zahraničí, tak je většinou o dvě třídy lepší než ten domácí. Hlavně i finančně jsou tam na tom hráči lépe. Musím koukat už i na tuhle stránku, protože mám rodinu. Pro mě však stále zůstává prioritou česká extraliga.

Dá se říct, že nadcházející sezona může být zlomová pro vaši kariéru?
Určitě. Třeba se ale také stane to, že ve Vrchlabí dál zůstanu.

A možná také Vrchlabí postoupí do extraligy a budete to mít vyřešené…
To si nemyslím. (začne se usmívat) Ještě pár let to potrvá. Pokud tady však vydrží zájem, postoupit by se někdy mohlo. Není to jen tak. Nepotřebujete mít jen dobré hráče, ale i další věci kolem toho.

Letos to bude šest let, co jste přišel do České republiky. Dovedete si představit, že byste tady hrál hokej až do konce kariéry?
Kdybych hrál extraligu, tak proč ne. V Čechách jsem více než doma, manželku mám odsud, bydlíme v Praze. Problém bych v tom neviděl.

K ideálnímu životu vám tak chybí už jen ta extraliga, ano?
Jo, jo. Vím, že kdybych dostal šanci, určitě bych ukázal, že na to mám. Chce to jen dostat pořádnou šanci.

V tomhle směru by vám v letošní sezoně mohla k extralize pomoci dohoda mezi Mladou Boleslaví a Vrchlabím.
Myslím, že jo. Záleží, jak to bude fungovat, jak se bude dařit nám a Boleslavi. Nebude to jen o tom, že já budu hrát dobře. Když Boleslav nastoupí s dobrým týmem a bude se jí dařit, tak určitě nikdo nebude chtít hýbat se sestavou. Může to být ale i obráceně a doufám, že třeba pak dostanu tu šanci pořádně se ukázat.

Rok Pajič se narodil 26. září 1985 ve slovinské Jesenici.
Poprvé na bruslích stál již ve třech letech. Hokej, ke kterému jej přivedl jeho otec, v současné době trenér italského Milána, začal hrát o rok později. Jeho talent postupně vyplouval na povrch, a tak se brzy objevil i v mládežnických výběrech reprezentace.
Poté, co na sebe rychlý útočník upoutal pozornost coby nejlepší střelec mistrovství světa „18“ B skupiny (2002), se v 16 letech objevil v Písku. V jižních Čechách se však příliš dlouho neohřál a brzy si balil kufry a stěhoval se pod Ještěd, do kabiny Liberce.
V sezoně 2004/2005 se dočkal pozvánky do reprezentačního „A“ týmu Slovinska, a to ještě v době, kdy neměl odehrán ani jeden zápas za dospělý tým Liberce. Talentovaný junior si však ještě v této sezoně přece jen svůj premiérový extraligový start mohl užít.
Byl to zápas proti Jihlavě, který Liberec vyhrál 5:4.
O rok později se už Rok Pajič poprvé objevil ve Vrchlabí, když přišel druholigovému nováčkovi pomoci v play off. Místo postupových oslav však ve Vrchlabí zažil zklamání po vyřazení od Benátek. Prvoligový sen se pod Krkonošemi splnil až v sezoně 2006/2007 a mladý Slovinec byl u toho, když opět Řeháčkovu týmu vypomohl v play off. Po této sezoně také Pajičovi vypršela smlouva v Liberci. Novou však podepsal na dva roky ve Vrchlabí.
Premiérový ročník ve druhé nejvyšší české soutěži pro krkonošský celek byl tak pro „Paja“ zároveň jeho první celou sezonou ve Vrchlabí. Letos slovinský reprezentant už zahájí svou sedmou sezonu v České republice.

Autor: Michal Bogáň

14.7.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V JILEMNICI se v době sněmovních voleb koná zároveň referendum k projektu nového koupaliště, na kterém několik let pracovalo vedení města.

V Jilemnici mají současně s volbami místní referendum

Do Pece pod Sněžkou vyrazila volit skupina z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Radnici v Peci obsadila rétorická skupina z Prahy

KAM NA FOTBAL: Staré versus Mladé Buky

Trutnovsko, Pojizeří - Fotbalový podzim pokračuje víkendovými zápasy v celém regionu, od celorepublikové Divize až po okresní soutěže.

Hlasovat lze i pro zesnulého náčelníka krkonošské horské služby

Královéhradecko - Adolfu Klepšovi mohou voliči posílat preferenční hlasy. Nepropadnou. Podle krajského úřadu připadnou straně, za kterou Klepš kandidoval. Přesto je to podle úředníků neobvyklá situace a poslané hlasy lze vnímat pietně či symbolicky.

Starosta osobně vyvezl na Pomezky 83letou voličku

Malá Úpa - Na místě někdejší celnice, kde dnes sídlí obecní úřad a galerie, se volí v Malé Úpě.

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení