Po poslední bitvě sezony hradečtí fanoušci bouřlivě skandovali jeho jméno, pak vyvěsili transparent s nápisem: „Trenére, děkujeme“. „Kvůli tomu člověk dělá hokej,“ říká PAVEL PAZOUREK, trenér, jenž po dva roky šéfoval lavičce hokejistů HC VCES Hradec Králové. Jeho mise na východě Čech se završila v neděli, kdy mužstvo vypadlo v semifinále play off s Ústím nad Labem.
Drtivá většina stadionu skandovala po posledním utkání semifinále vaše jméno. Jak vám bylo? Co jste cítil?
(nejistě se usměje) Vždyť já už jsem byl tou dobou v kabině. Hlavně jsem byl zklamaný. To přiznávám. Myslel jsem si, že vyhrajeme a ještě jednou pojedeme do Ústí. Je škoda ztratit takhle dobře rozehraný zápas. Vždyť jsme vedli 2:0…
Zahlédl jste v hledišti velký transparent s nápisem „Trenére, děkujeme“?
Zahlédl, zahlédl. Tihle naši skalní fanoušci jsou senzační. Podporovali nás celý rok, i když se nám nedařilo. To je super. Těší vás to. Člověk kvůli tomu hokej dělá, pro tyhle lidi. Abychom jim naší hrou dělali radost.
Mezi vámi a zdravým jádrem hradeckých fanoušků vzniklo osobní pouto. Bylo tomu tak i při jiných štacích?
Ano, bylo to podobné. Člověk si váží zájmu lidí, promluví s nimi. Škoda, že takových není více. V Hradci bylo fanouškovské jádro výborné.
Dokážete odhadnout, čím si příznivce nakloníte na svoji stranu?
Asi takovým lidským přístupem. Myslím si, že jsem docela normální. (rozesměje se) Jsem vychovaný skromně. Podle mě to tak má být.
Už v průběhu sezony jste naznačoval, že na hradecké lavičce po play off skončíte. Je to definitivní konec?
Jo. Určitě. Je to hotová věc.
Můžeme znát důvody vašeho rozhodnutí?
V Hradci jsem byl dva roky, končila mi smlouva. Svým způsobem tady se mnou nikdo nemluvil. Nemohl jsem čekat až na konec sezony, jak dopadneme v play off. Jestli bude úspěch a nechají si mě tady. I proto jsem se domluvil jinde. Dostal jsem nabídku a přijal ji. Ale kam, to v tuhle chvíli nechci prozrazovat.
Pojďme propátrat vaši cestu v play off. Týmu se moc nevěřilo, přesto jste se dostali až do semifinále, což je velký úspěch. Ale mohli jste jít ještě dál…
Určitě. Jak jsem říkal, cítil jsem velké zklamání. Je to škoda. Herně jsme na Ústí měli. Všichni nás zaškatulkovali jako outsidera série. Kdybychom měli širší kádr, tak to bylo lepší. Vezměte si, že nám vypadli zase další dva obránci. Už nebylo kde brát.
Když si sérii promítnete, co vás na šesti zápasech s Ústím nejvíce štve? Kde jste semifinále ztratili?
V pátém zápase v Ústí. Srovnali jsme na 1:1, na led šla třetí pětka a udělala neskutečnou chybu. Zbytečnou, úplně laxní. Jeden hráč propadl a zbytek dozadu zrovna moc nešlapal. To rozhodlo zápas. A pak taky poslední utkání doma. V něm jsme se dopustili za stavu 2:0 množství chyb. Pro mě až nepochopitelných. Tyhle momenty rozhodly sérii.
Od začátku play off výkon týmu stále stoupal. Až do stavu 2:1 s Ústím. Pak se mužstvo zadrhlo, zejména co se týče obranné hry.
Někdo na to může mít jiný názor, ale tak to opravdu bylo. Zmínil bych ještě jednu věc.
Povídejte.
Když jsme vyhráli třetí zápas, tak jsme se přestali soupeře bát. Přestali jsme mít respekt. Mysleli jsme si, že jsme lepší než Ústí. I veřejnost kluky přesvědčovala o tom, že hrají líp než soupeř. Najednou jsme začali hrát vabank.
Na druhou stranu mělo Ústí daleko širší kádr, což se také projevilo. Nemyslíte?
To je další varianta. Náš kádr nebyl vyvážený. První pětka super, druhá byla dobrá, když hrál Martin Koudelka. Zbylé dvě řady byly očividně slabší. I když je pravdou, že třetí formace se v play off přidala. Ale všeobecně platí , že se na tak úzký okruh lidí nedají porážet takové týmy jako Ústí nad Labem.
Dá se tedy říct, že jste v play off dokázali maximum?
(kroutí hlavou) To si nemyslím. Právě ke konci série mohlo mužstvo dokázat ještě víc. Kdyby se přidalo více víry a odhodlanosti, tak jsme na soupeře měli. Ale může to být i tím, že Ústí suverénně vyhrálo ligu. Mají v týmu moc zkušených hráčů, kteří se chyby nedopustí, i když jsou pod tlakem, i když prohrávají. Naopak jsme je udělali my. V tom byl asi největší rozdíl. Ve hře jsme byli útočnější, více jsme tvořili. Oni spíš čekali a dočkali se. Ale my jsme kluky do zběsilého útočení nehnali. To je jednoznačné.
Je pro trenéra složité ukočírovat takhle ofenzivně naladěný tým?
Zkušená mužstva se řídí sama. Když si vzpomenu na mé ročníky, tak všichni bez výjimky, i mladí, striktně dodržovali taktiku. Jinak v týmu neměli co dělat. (zvýší hlas) Za nás, když se vedlo 2:0, tak se to prostě zavřelo. Nikdo si nedovolil nevyhodit puk nebo někde propadnout. To ho pak seřvala celá střídačka. Jenže dneska si hráči hrají na body.
Užil jste si letošní vyřazovací boje?
(rozesměje se) Kdo trenéřinu nedělal, tak to nedokáže pochopit. Na střídačce to jsou neskutečné stresy. Sport se dá dělat, když se vyhrává. Jinak to jsou hrozné starosti a nervy.
Máte dobrý pocit z odvedené práce?
To jo. Kluci hráli dobrý hokej. Všude nás brali, měli jsme respekt. Když k nám někdo přijel hrát hokej, tak dostal nařezáno. To se vědělo. Třeba Jihlava tady bránila až neskutečným způsobem. Byli zalezlí za červenou čárou. Báli se nás.
Na hradecké střídačce jste prožil dva roky, nasbíral jste o týmu plno poznatků. Má tohle mužstvo budoucnost?
Jestli chce Hradec hrát na špici, tak se musí posílit.
Kde nejvíce?
V podstatě všude. Od začátku jsem chtěl průměrného obránce a útočníka, který je střelec. Když si spočítáte, kolik a kam odešlo hráčů, tak je jasné, že kvalita chybí. Ale tím nechci říct, že mužstvo není kvalitní. Naopak má velmi dobré jádro. Dvě lajny jsou výtečné. Jestliže se kádr vhodně doplní, tak Hradec může celou soutěž i vyhrát.
Když se vás kamarádi budou doma v Brně ptát, jaké to v Hradci bylo, co jim odpovíte?
Na Hradec budu vzpomínat v dobrém. Obzvlášť v Brně zanechala naše hra velice dobrý dojem. Na loňský play off se tam vzpomíná dodnes. Dá se říct, že Kometa má spoustu hráčů od nás – Hylák, Haluza, Vondráček. Mohl tam skončit i Karlíček a jiní hráči.
