Stavebním kamenem trutnovského úspěchu byla v sobotu večer obrana, která soupeři nepovolila více než dvě vstřelené branky. A to si ještě hosté v závěrečné periodě tu druhou vstřelili sami. Moment z 53. minuty ale vítězný tým nakonec trápit nemusel.

Ve finiši povedeného derby totiž hostující gólman OTO JESCHKE (na snímku vpravo) přes celé kluziště sledoval, jak jeho spoluhráči střílí třetí gól a osud zápasu definitivně převracejí na svoji stranu. Po utkání se pak spokojený brankář mohl věnovat odpovědím na otázky Deníku.

V sobotním derby se bylo na co koukat. Souhlasíte s tvrzením, že co se týče vašeho mužstva, šlo o jeden z nejlepších výkonů v sezoně?
Máte pravdu, že se divákům zápas musel líbit. Bylo to vyhecované, hodně osobních soubojů, zkrátka to mělo náboj. Nevím ale, jestli to byl výkon z nejlepších. Bylo tam z naší strany docela dost chyb. Celkově jsme ale odehráli dobrý zápas, ve kterém jsme o ten gól byli lepší.

O gól lepší jste byli i v předchozích třech zápasech. Čím si vysvětlujete, že teď vyhráváte vyrovnaná utkání, navíc většinou v jejich koncovkách?
Vidím to tak, že se nedá hrát celý zápas úplně podle představ. Zato na konci utkání, jak ten čas utíká, to pak člověk chce rozhodnout na poslední chvíli. No a v poslední době nám právě tohle vychází. I když někdy je to u nás přes značné riziko. K tomu navíc můžeme v některých duelech přičíst prodloužení a nájezdy, ve kterých si věříme, a daří se nám.

V každém případě se teď pyšníte vítěznou sérií. Jak těžká byla cesta ke čtvrté výhře v řadě?
Byl to těžký zápas se spoustou šancí na obou stranách. Jsme rádi, že jsme to po tom smolném gólu na 2:2 nakonec urvali. V první třetině se Dvůr hodně tlačil do branky, ve druhé půlce utkání jsme to zas víc do brány hráli my. To podle mě i rozhodlo o našem vítězství.

Jak říkáte, branka na 2:2 byla hodně smolná. Co se tam vlastně přihodilo?
Najížděl tam Kuba Luštinec zase od mantinelu a už v první třetině mě tam málem překvapil. Proto jsem si dával větší pozor, aby mi to nedal na přední tyč, jako to už zkoušel. On ale vystřelil nějak doprostřed branky a já jsem puk vyrazil tak nešťastně, že se od lýtka Váchiče (obránce Lukáš Vácha – pozn. aut.) odrazil do sítě. Byla to smůla, ale Lukáš na to mohl těžko nějak reagovat, to spíš já jsem si měl poradit líp. Jsem ale rád, že nás tenhle moment nestál žádné body.

Dvůr tím ale dotáhl dvoubrankové manko a čekalo by se, že ho vyrovnání ještě víc nakopne. Závěr ale jako by víc patřil vám.
Dvoráci dobře bruslili po celý zápas, měl jsem proto po vyrovnání trochu strach, aby se netrefili ještě jednou. V jedné chvíli moc nechybělo. Hrazdira tam najednou byl přede mnou úplně sám. Dopadlo to ale jinak. Většinou, když dostaneme takhle ke konci gól, jako bychom ještě přidali a chceme hned odpovědět. To bylo vidět i teď a nakonec se nám rozhodující gól vstřelit povedl.

Společně s vámi ve výhru věřili i neúnavní fanoušci. Jak se vám v první a třetí části chytalo před početným kotlem, který za vámi dorazil?
Chytalo se mi výborně. Letos nás fanoušci podporují fakt suprově a je to znát. Pár lidí z kotle osobně znám a vím, že i oni jsou spokojení. Vždycky se vám hraje líp před takovou kulisou. Mně se chytalo bezvadně po celé utkání, pro takové zápasy ten hokej prostě hraju.

Jste proto rád, že letos výrazně přibyla podkrkonošská derby? Trutnov, Vrchlabí a Dvůr, to jsou ve vzájemných soubojích vždy plné baráky.
Určitě je to super. Řeknu na rovinu, že tyhle zápasy jsou úplně o něčem jiném než ty s Bílinou a podobně.

Vám se v posledních zápasech výhrami podařilo pojistit šestou příčku. Věříte, že byste mohli pomýšlet i na vyšší příčky?
Musím říct, že ta první pětka je opravdu silná. Museli bychom udělat nějakou hodně dlouhou šňůru, abychom ten bodový odstup dotáhli. Uvidíme už ve středu, jaké jsou naše možnosti (Trutnov přivítá Sokolov – pozn. aut.). Kdybych ale ve vyšší příčky nevěřil, tak se do té výstroje ani nemusím oblékat (úsměv).

Před týdnem jste v kádru přivítali posilu. Prozraďte na závěr: jak je pro vás mladé hráče přínosné, když vedle sebe máte tak zvučná jména, jako byl nejprve Jan Kolář, nyní Vojtěch Kubinčák?
Zrovna oni dva jsou super kluci, kteří se nad nikoho nepovyšují a jsou prostě jedním z nás. Výborní hokejisté. Každý si z nich může vzít příklad prakticky v čemkoliv.