Je mu na obránce teprve čtyřiatřicet let, nicméně hokej už v hlavě nenosí, tak jako kdysi. Jízdu svých pardubických spoluhráčů i mistrovství světa ve Finsku však sledoval. Bývalý reprezentant totiž objevil nové pole působnosti. Rovnýma nohama skočil do firmy, navíc původně hokejový čas věnuje své rodině, na které si hodně zakládá. „Je to něco úplně jiného. Člověk se rozvíjí celkově, hlavu má najednou otevřenou úplně všemu. Je to pro mě něco nového a zároveň velmi obohacujícího. Najednou vidím, že se mohu učit spoustu zajímavých věcí,“ pochvaluje si Jakub Nakládal v rozhovoru pro Deník.

Na začátku roku šokovala tuzemskou hokejovou veřejnost zpráva, že Jakub Nakládal končí v Dynamu. Prozradíte s odstupem času, co se přihodilo?
Tuto otázku nemohu komentovat. Bohužel. Stále jsem totiž smluvně vázaný s klubem. Takže se k tomu nemůžu vyjadřovat.

Tak jinak. Údajně jste se nepohodl s vedením po kritice mužstva. Je povinností kapitána upřednostňovat zájmy týmu nade vše?
Určitě. Od toho tam kapitán je. Navíc, pokud si ho zvolí kabina, což se v mém případě stalo. Před minulou sezonou trenéři chtěli, aby si kabina znovu zvolila kapitána. Ten je od toho, aby se do poslední chvíle bil za tým. Hájil zájmy týmu. Ne jednotlivce, včetně vlastní osoby.

Hokejový obránce a pardubický kapitán Jakub Nakládal
Kapitán Dynama Nakládal: Ambice jsou vyšší, tlak k tomu patří

Otázkou ale je, jestli si může dovolit jít proti nadřízeným. Co vy na to?
Když se kapitán snaží hájit zájmy týmu, měl by mít ze své pozice možnost postavit se trenérovi či šéfovi klubu. Na tom nevidím vůbec nic špatného. Majitel má nějaký názor, trenér má nějaký názor, hráči mají nějaký názor. Podle mě jsou všechny názory důležité a mělo by se k nim přihlížet. Jenom tak se může daný klub posouvat.

Titul se nedá koupit

Klub prezentoval váš odchod z osobních důvodů.
K tomu se nebudu vyjadřovat.

Uměl byste si představit už nyní konec hokejové kariéry?
A víte, že ano. Nikdy jsem nechtěl hrát hokej dlouho. Zhruba tak do pětatřiceti. A to mi za chvíli bude (směje se). Ne vážně. Zcela reálně si dokážu představit život bez hokeje už nyní. Už když jsem byl v Rusku, tak jsem silně přemýšlel o tom, jestli má smysl se ještě vracet do české extraligy.

Zeptám se na plná ústa. Ukončil Jakub Nakládal kariéru?
Hokej už je pro mě uzavřená kapitola.

V české extralize jste působil pouze v Pardubicích. Jak na ně budete vzpomínat?
Na Pardubice budu mít vždy ty nejlepší vzpomínky. Nicméně než jsem odešel do zahraničí, tak to byly jiné Pardubice než dnes. Neříkám, že teď je to špatně, ale jednalo se o dvě úplně odlišné kapitoly. V paměti mi navždy utkví ta první. Vyhráli jsme titul. V kabině se sešla skvělá parta a silná hokejová generace. Se spoustou kluků jsme spolu vyrůstali. Klub patřil mezi nejlepší v republice. Každý rok jsme bojovali o titul. 

Takže přes nestandardní konec jim budete fandit?
Pardubicím vždycky budu fandit. Přeju jim jen to nejlepší. Ať klub funguje. Dobrý koncept s mládeží, protože ta je strašně důležitá. Moc bych si přál, aby to byl přirozený a dobře fungující klub.

Majoritní vlastník pardubického hokejového klubu se nebojí nahlas promluvit o mistrovském titulu.
Dědek: Jen blázen by nechtěl ke sto letům titul. Udělat ho, tak jsme nesmrtelní

Očekávání i finance pumpované do klubu jsou v posledních letech značné. Proč se nepodařilo získat nějaký úspěch?
Vždy jsem tvrdil a myslím to všeobecně, že se titul koupit nedá. Poznal jsem to na vlastní kůži. Takových zkušeností za svou kariéru jsem nasbíral několik. Titul se vyhraje dlouhodobým konceptem. Můžete dva roky strádat a být neúspěšný. Může vás to stát spoustu nervů. Musíte ale vytrvat pro to, co jste se rozhodl a nastoupené cesty se držet. Postupem času to začne nést ovoce. Není to taková sranda říct si, že za tři roky chci vyhrát titul. Nakoupím si hráče a vyhraji ho.

Mluvíte skoro jako podnikatel, který si musel vše vybudovat od píky…
Ale ono je opravdu to stejné jako v běžném životě. Když si založíte firmu a přesto, že máte dobrý koncept i vizi, tak musíte obětovat pár let. V tom smyslu, že z byznysu nebudete mít moc peněz. Naopak nebudete mít téměř žádný volný čas. Ale postupem času se to překlopí a vy budete mít zisky.

Sledoval jste po vašem konci Pardubice speciálně nebo extraligu jako blok?
Musím se přiznat, že jsem extraligu nijak zvlášť nesledoval. Hokej v televizi mě totiž nebaví. Pardubice jsem ale pochopitelně sledoval.

Co jste nakonec říkal na pardubický krach. Místo útoku na medaile, konec už ve čtvrtfinále?
Určitě to bylo pro celé Pardubice obrovské zklamání. Všichni očekávali lepší výsledek. Na druhou stranu pozice, ve které vstupovali do play off, nevěštila nic dobrého. Připadalo mi, že tým nešel do play off s tím, že by měl vyhrát titul. Především kvůli konci základní části.

Tisková konference HC Dynamo v pardubické enteria areně - Jakub NakládalJakub Nakládal se do Pardubic vrátil v roce 2020 a po necelých dvou letech skončil.Zdroj: Deník / Luboš Jeníček

Po vašem odchodu a dalších absencích v obraně Pardubice ztratily obří náskok a na poslední chvíli vypadly z první čtyřky. Mnul jste si ruce?
Nemnul jsem si ruce. Klukům jsem fandil a přál jsem jim úspěchy. Musím se přiznat, že mě to vypadnutí z první čtyřky šokovalo. Takhle promarnit náskok… Mrzelo mě to hlavně za ty kluky. Muselo to pro ně být fakt šílené, protože do té doby v sezoně šlapali. Navíc černá šňůra se jim stala těsně před vstupem do play off. To zamává s každým. Vždyť do té dlouhé série proher jsme vesměs vyhrávali. A když se prohrálo, tak jsme příště znovu zvítězili. A rád bych zmínil ještě jednu věc.

Máte prostor.
Nepamatuji se, že bych v jiném klubu otáčel s týmem tolik nepříznivých stavů zápasů v náš prospěch.

Medaili si víc užívat, ne kritizovat

Objevila se v době vaší hokejové nečinnosti na stole nějaká nabídka či smlouva?
Dostal jsem hodně nabídek. Prakticky z celé extraligy. A některé byly hodně zajímavé. Neměl jsem ale náladu a chuť do hokeje. Všechny jsem odmítl. I pro nadcházející sezonu. Jak to teď je, mi vyhovuje.

Nabízel se návrat do rodného Hradce Králové. Co vy na to?
S Hradcem jsem byl nějaký čas v kontaktu. Momentálně opravdu už nemám hokej v hlavě.

To znamená, že jste ani nesledoval mistrovství světa?
Jasně, že jsem se díval, ale nesledoval jsem všechny zápasy. Vlastně jsem neviděl ani všechna naše utkání.

Jak tedy hodnotíte výkony českého týmu na světovém šampionátu?
Medaile je skvělá a hodnocení tudíž pozitivnější. Na druhou stranu výkyvy v naší hře byly obrovské. To, co bylo pro celý turnaj typické se ukázalo v souboji o bronz. Dvě třetiny jsme tahali za kratší konec a pak jsme ve třetí dominovali. Historie se nebude ptát, jestli už Američané mohli, či nemohli. Z psychického hlediska je to pro český hokej jen dobře, že jsme schopni placku nějakým způsobem urvat, ale rozhodně bych na ni nestavěl. Nicméně bych si jí užíval víc. V naší zemi je to ale naopak. Mám takový pocit, že je to tady samý kritik.

Jakub Nakládal
Kauza Nakládal: Krok zpět. Dynamo je Míň než hokej

Do té doby získala Česká republika medaili naposledy před deseti lety. Proč podle vás taková díra?
Zapříčil to odraz naší mentality a hlavně toho jak všeobecně sport v České republice děláme. V myšlení lidí je něco špatného. Velkým minusem je to, v jaké míře si dovolují do sportovního prostředí zasahovat rodiče. Mám rovněž pocit, že se vytratila hravost a už od prvopočátku se klade důraz na výsledky a ne na zábavu. Byť je hokej na profesionální úrovni byznysem, měl by se jím člověk bavit.

Šampionát a tím i medailové pořadí ovlivnila neúčast Ruska. Jaký máte názor na plošné vyloučení ruských sportovců?
To je téma, ke kterému vůbec nevím, jak se mám postavit. V Rusku jsem působil sedm let a mám k němu velký vztah. Prožil jsem tam podstatnou část své kariéry i života. Zůstalo mi tam spousta kamarádů. V něčem se mi líbí jejich mentalita i nátura. Byť jsou oproti nám chladnější a drsnější, tak jsou daleko přímější a upřímnější.

Na druhou stranu také věrnější svému režimu…
Samozřejmě konflikt na Ukrajině odsuzuji a vůbec nechápu, jak si mohli něco podobného v dnešní době Rusové dovolit. Bohužel mě to svádí k tomu brát Rusko v globálu, tudíž i s lidmi, kteří s tím nemají nic společného. Lépe řečeno, nemůžou za to. Vyřazení sportovců? Ani nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Je mi jich líto, protože za to nemůžou a neskutečně tím trpí. Zároveň dokážu pochopit, že kdyby Rusko na mistrovství světa hrálo, tak většina lidí z jiných států se na ně dívá skrz prsty. Bylo to použito v rámci sankcí, aby potrestali Rusko komplexně. Když si ale čtu názory z hokejového prostředí a ruských legend, tak si říkám: super, že tam nejsou, patří jim to. Vůbec se neztotožňuji s tím, co říkají.

Dynamo se rozloučilo se sezonou předčasně. Motor byl ve čtvrtfinále nad síly pardubických hokejistů.
Král odvolán, ať žije Král! Placka nevyšla, Dynamo ale zase hokejem baví

Pro ruský hokej je vyřazení z mezinárodních soutěží pořádná rána na solar, co myslíte?
Tak to každopádně. Hodně si na něm ve světě zakládají. Když však vidíte ruské play off, jak vyvěšují billboardy: Náš prezident… Jasně, to není z iniciativy hráčů. Bylo jim to přikázáno. Jenže představitelé klubů se s tím ztotožňují. V ten moment se nabízí zřetelná odpověď, proč byli vyloučeni…

Mistrem světa se stalo Finsko s účelným leč mnohdy nezáživným způsobem hokeje. Jak se vám tento trend pozdává?
Nebudu se teď bavit o stylu jejich hokeje, ale co jim roste za hráče. Jako obránce, mohu říct, že patří ke světové špičce. Navíc jakým způsobem hrají, jak jsou produktivní a zároveň si odvedou práci dozadu. Přitom před nějakými patnácti lety na tom byli velmi špatně. Nezískávali medaile, nehráli žádný dominantní hokej a nikdo s nimi nepočítal, že by měli pokaždé bojovat o cenné kovy. A nyní mají spoustu mladých perspektivních hráčů. Není divu, že se o ně perou týmy v NHL.

Jak se jim to podařilo?
Změnili způsob. Začali se intenzivně věnovat mládeži. Zato v České republice se jí vůbec nevěnujeme. Furt o tom jenom mluvíme, ale peníze určené pro mládež se nějakým způsobem vždy ztratí. Respektive použijí někde jinde. Je úplně jedno, že finský styl není kolikrát líbivý, hlavně že je účinný. Z každé akce teď vozí zlato nebo stříbro.

Jakub Nakládal na MS v Praze.Jakub Nakládal na MS v Praze.Zdroj: Deník/Luboš Jeníček

Pardubicím úspěch přeju

Působil jste v KHL i NHL. Jak tam pracují s talentem?
Zaměřil bych se na KHL. Když jsem byl v Jaroslavli, tak z jednoho ročníku šlo šest hráčů na draft. O tom si může nechat celý český hokej zdát. Jednalo se o rodinnější klub. Jeho prezident odmítl jít cestou nakoupit si nejlepší hráče. V případě překročení platového stropu se totiž platí pokuty. Zatímco Petrohradu, CSKA, Kazani, Magnitogorsku je to jedno, Jaroslavl patří ke klubům, které se soustředí na mládež. Je mezi nejlepšími v Rusku a produkuje hráče, kteří končí v NHL. Měli špičkové zázemí pro mladé kluky, což mělo efekt i na tým dospělých, který doplnili vlastními hráči. Český hokej neprodukuje desítky talentovaných hokejistů, ale občas se nějaký jednotlivec objeví. Jako například Jiříček.

Finský systém je nyní implantován do českého hokeje. Je to správná cesta?
Spíše než implantovat finský styl do toho našeho, by se mělo začínat opravdu u mládeže. Ale klidně ať čerpáme ze švédského stylu. A vůbec se u nás nemluví o Švýcarsku, Německu. Pro mě je inspirativní, jak se tam neskutečně dotáhli ke špičce. Švýcaři mají za poslední léta více medailí než my. Takže i z těchto zemí bychom si mohli brát ponaučení. Ale jde o přístup celkově. A opakuji se, kamenem úrazu jsou rodiče. Dítě drilují a za patnáct let ho vidí v NHL. Bohužel si pak namelou, když zjistí, kolik nadějí vkládali do svého dítěte a ono to nedopadlo.

Vy jste pod současným reprezentačním koučem Jalonenem působil ve Lvu Praha. Jak jste smířený s tím, že českou reprezentaci vede cizí trenér?
Jalonena znám. Neměli jsme spolu nejlepší vztah. S odstupem času ho hodnotím, jako jednoho z nejlepších trenérů v mé kariéře. Líbilo se mi, že dával důvěru těm hráčům, které si vybral. Chápu také, že z pětadvaceti hráčů nemůžete mít rád všechny. Byl úspěšný už se Lvem. Dostali jsme se až do finále KHL a prohráli v sedmém zápase. Byl přísný ale zároveň kamarádský. Uměl vytvořit v týmu dobrou náladu a kluci za ním šli. Měl propracovaný systém. Je to velmi dobrý trenér. V dané chvíli to byla pro náš tým nejlepší volba.

Jakub Nakládal
Špatné časy jsou už za námi. Nastartovalo se něco nového

To chápu. Přesto nejedná se tady o jakousi obžalobu českého hokeje?
Jedná. Na druhou stranu jako nemáme hráče, jaké jsme mívali, tak nemáme trenéry. Je dobře, že tam Jalonen je. Člověk si může říct: Když máme zahraničního trenéra, tak asi není všechno v pořádku… Možná se někdo chytí za nos.

Zpět domů. Výsledkem zpackané sezony je další mohutné zbrojení à la Dynamo. Jak byste okomentoval pardubické posily? Přichází sedm prvotřídních hokejistů. Je to ta správná filozofie?
Za mě to správná filozofie není. Pan majitel ale má svoji vizi a tou se řídí. Věří, že bude úspěšný. Já to Pardubicím jen přeji. Uvidí se, jestli je to správná cesta nebo ne.

Chtěl byste být součástí takového dream teamu, a teď je úplně jedno kde? Dělá podle vás dobrotu více kohoutů na jednom smetišti?
Ze své zkušenosti mohu říct, že jsem nikdy neměl rád, když byl tým natřískaný hvězdami. Mně se to moc nelíbilo. Je velice těžké udržet v mužstvu rovnováhu a příjemnou atmosféru. Tím nechci říct, že se to nedá zvládnout, ale kluci se musí podřídit týmu. Musí se to nastavit hned od začátku.

Není úplně jednoduché přijmout horší pozici, viďte?
Přesně tak. Všichni jsme nějak ješitní a chceme být nejvíce vidět. Pro mě osobně není měřítko týmového hráče, jestli se podřídím, či nepodřídím. Celý život jsem byl týmovým hráčem, nikdy jsem se nestavěl do role individuality. Na rovinu ale říkám, jestli jsem se měl podřídit, tak mně to šlo velice ztuha. A nesouvisí to s tím, jestli je člověk ochoten pracovat pro klub, jenom tím, že se podřídí. To bude největší výzva i pro Pardubice.

Polovinu z posil tvoří hráči z KHL, kde jste působil i vy. Nahrála Dynamu situace na Ukrajině?
Určitě a nejen Dynamu. Věřím tomu, že kdyby nebyla tato situace na Ukrajině, tak všichni co hráli v Rusku, by tam zůstali. Navíc by tam šli z Čech další. Naopak teď je pro většinu českých kluků Rusko tabu. Vlastně pro většinu cizinců. Už se tam nikdo nepohrne.

Petr Dědek představil vizualializaci nové hokejové arény v Pardubicích.
Dědek cinká měšcem pro stavbu nové arény. Na závodišti. Pozemky ale patří městu

Být tam nyní pod smlouvou je za trest. Jak hodně jste rád, že jste z Ruska pláchl před lety domů?
S manželkou jsme se shodli na tom, že to načasování jsme nemohli mít lepší. Jsme za to neskutečně šťastni a vděčni, že se nás současná tragedie netýká. Ze všemi dopady na sport. Neumím si vůbec představit, jak bych současný stav vnímal, jak bych se choval.

Měl byste povahu na to nepřímo podporovat Putinův režim?
Právě, že bych na to absolutně povahu neměl. Musím se však zastat všech kluků, co v Rusku i po vypuknutí války na Ukrajině zůstali. Je strašně jednoduché je v Čechách odsuzovat slovy: on je srab, on tam chce točit jenom prachy a nezajímá ho, že Rusko válčí. Přitom spousta těch kritiků neví, že kluci nemohli jen tak odejít. Byli, nebo stále jsou pod smlouvou a penále jsou v Rusku obrovské.

Asi se nemohli jen tak sbalit a odejít…
Mluvil jsem o tom s agenty Spálenkou a Kostkou. Vůbec jsem to nezáviděl hráčům ani agentuře. Lidi u nás na ně byli oškliví, navíc v Rusku to neměli jednoduché. Oni opravdu nemohli prásknout dveřmi. Ještě k tomu, když tam jste s rodinou. Jsem obrovsky šťasten, že mě to nepostihlo. I za to, že jsem působil v Rusku, když byla KHL na vrcholu všeho. Na to jsem měl velké štěstí.

Zahrada je můj koníček

Zůstali vám nějací kamarádi v Rusku, respektive Jaroslavli?
Teď jsem delší dobu s kamarády, co tam mám, v kontaktu nebyl. Nejvíc jsem se přátelil s kustodem. Jednou za měsíc si zavoláme, občas si napíšeme. Měli jsme úžasnou partu cizinců a na to čtyřleté působení v Lokomotivu mám fantastické vzpomínky. Občas si napíšu s jedním Kanaďanem. Se Staffanem Kronwallem ze Švédska. Mohu říct, že napříč světem nějaké trvalejší kamarády mám.

Jste kamarádský typ?
Jsem hodně kamarádský, ale nejsem typ, který se musí s těmi lidmi stýkat často. Záleží na tom. Někdy nemáte čas, někdy jste protivný sám sobě. Nemyslím si, že kamarád by měl být jenom člověk, který pravidelně volá. A v opačném případě není kamarád. Kamarádi můžete být, přestože se tři roky neslyšíte, ale pak si zavoláte, nebo napíšete a jste strašně rádi, že se slyšíte. O to je to hezčí.

A co v Kanadě či USA zůstali vám nějací přátelé z éry NHL?
Ne. Tam kamarády nemám. Působil jsem tam jen rok, což je krátká doba na to, abych si tam vytvořil nějaké silné pouto. V Calgary byl super tým, výborní kluci. Věřím tomu, že kdybych tam byl další sezonu, tak je to jiné. Zatímco na Calgary mám výborné zážitky, tak na Carolinu otřesné. Co se týče kluků a vztahů v kabině. Málokdy jsem zažil v kariéře, že se jsem se netěšil na zimák, a že se mi nechtělo jít mezi spoluhráče. Byly tam nastavené skupinky, nikdo se nechtěl bavit nejen se mnou ale i s ostatními. Bylo to tam hodně zvláštní.

Takový půlrok, jaký jste měl od začátku ledna, už se vám asi dlouho nepoštěstilo. Co jste dělal ve volném čase?
Okamžitě jsem rovnýma nohama skočil do firmy, co máme s bratrem a třetím společníkem. Strašně mě to baví. Firmu vlastníme sedmým rokem. Je to něco úplně jiného než hokej. Člověk se rozvíjí celkově, hlavu má najednou otevřenou úplně všemu. Je to pro mě něco nového a zároveň velmi obohacujícího. Najednou vidím, že se mohu učit spoustu zajímavých věcí.

Tisková konference HC Dynamo v pardubické enteria areně - Jakub Nakládal
Nakládal: Je to výzva. Chci pomoci k co nejlepším výsledkům

Mohl jste se věnovat také koníčkům. Jaké jsou ty sportovní?
Začal jsem se více věnovat tenisu, který mě hrozně baví. Snažím se trénovat dvakrát týdně. Občas si jdu zahrát i fotbal za Torpedo Pardubice, které hraje třetí třídu. Docházku ale musím zlepšit (smích).

Máte dům se zahradou. Je Jakub Nakládal kutil nebo zahradník?
Zahrada je můj obrovský koníček. Starat se o trávník, stříhat stromky, to je pro mě úžasný relax. Navíc jak je teď v mém životě všechno více vyklidněnější, tak si všechny ty věci velmi užívám. Jsem zahradník i kutil. Nicméně kutil v pravém slova smyslu nejsem. Klobouk dolů před známými, co si dokážou vyrobit spoustu věcí sami. To já nejsem. Ale vždy mě to bavilo zkusit si něco, co zvládnu. Rozhodně si na výměnu žárovky nikoho nevolám. Do žádných velkých věcí se ale nepouštím, takže jsem spíše zahradník.

Hokej hrát už tedy nebudete, nemusíte tolik dodržovat životosprávu, co vy na to?
To je pravda, ale neznamená to, že bych lenošil. Několikrát v týdnu chodím cvičit ke svému trenérovi. Ale je pravda, že si mohu více dopřávat v oblastech, které dříve byly profesionálnímu sportovci tak trochu zapovězené. Miluji víno, jídlo. Čas od času si zajdeme s manželkou a rodinnou bráchy na degustační večeře, nebo i sami něco zkoušíme.

A také jste mohl vynahradit původně hokejový čas rodině?
Máme s manželkou dva kluky, osmiletého a pětiletého. Oba hrají fotbal, tak tam s nimi chodím. Oba jsou v tom nádherném věku, kdy je skvělé, že na ně mám čas. To mě strašně naplňuje.