Nejvíc vzpomíná na působení v Hradci. Duely s Kometou? TOP, říká loučící se Fořt

Právě dnes slaví své 44. narozeniny hokejový útočník Patrik Fořt. Malý velký muž na bruslích v dospělé kategorii vystřídal devět klubových štací, jubilejní desátou se mu v sobotu možná stal hokejový důchod. „Klidně se ale může stát, že ještě v některé soutěži nastoupím,“ nechce předbíhat miláček východočeských tribun.

Ano, bývalý hráč Hradce Králové, jenž v pokročilejším věku oblékal i dresy všech tří podkrkonošských oddílů u příležitosti výročí 100 let královédvorského hokeje ukončil kariéru druholigového hokejisty. Rozloučit se mohl před sympaticky zaplněnou arénou, navíc před utkáním svých posledních dvou „zaměstnavatelů“. Domácí HC Rodos totiž v přípravném duelu hostil HC Stadion Vrchlabí (4:3).

Patrik FořtZdroj: Miloslav KnapVěčně usměvavý hračička Fořt od zástupců dvorského klubu obdržel dort v podobě své helmy s číslem 89, zbrusu nový dres vyrobený u příležitosti stoletého jubilea a vůbec největší odměnou mu byl transparent s podobiznou a dlouhotrvající potlesk zaplněné arény.

Že by Fořt hokej po konci aktivní hráčské kariéry opustil? Ale kde že! Už několik let předává zkušenosti královédvorské mládeži, a jak potvrdil v rozhovoru pro Krkonošský deník, hodlá u toho i pokračovat. Nevylučuje ani start například v dresu účastníka krajské ligy. 

Patriku, jak jste si užil sobotní odpoledne, v němž dvorský klub slavil výročí 100 let hokeje, a kde byl vrcholem přípravný duel vašich dvou milovaných klubů?

Samozřejmě jsem si celý den užil moc. Za mě musím říct, že to celé byla skvělá akce a před panem Teodoridisem a všemi, kdo mu s tím pomáhali, mám respekt. Jsem rád, že i přes pěkné počasí přišlo k zimnímu stadionu a pak i na něj hodně lidí. Všechno podtrhl povedený zápas dvorského A mužstva a já šel domů se super pocitem.

Byznysmen Dědek: Jasný cíl medaile, vše ostatní beru jako neúspěch

V onom zápase dvorský Rodos hostil v přípravě Vrchlabí. Jak se vám duel líbil a co jste říkal na konečný výsledek?

Přiznám se, že jsem neviděl úplně celé utkání, takže nejsem asi ten pravý, kdo by měl derby hodnotit. Ale co jsem stihl, tak byl k vidění vyrovnaný hokej. Vrchlabí sice nepřijelo v úplně kompletní sestavě, to však neznamená, že se nehrál super hokej. Dvoráci se vytáhli a myslím, že vyhráli nakonec zaslouženě.

Jedním z témat utkání bylo i milé rozloučení domácího klubu s vámi a poděkování za služby, jaké jste Dvoru odvedl. Potěšilo vás hodně, že k němu došlo právě před tímto zápasem?

Určitě jo. Samozřejmě ještě lepší by to bylo před nějakým mistrovským zápasem, kde by přišlo třeba ještě víc lidí. Na druhou stranu ale proti sobě v sobotu stály dva kluby, ve kterých jsem poslední roky hrál a o to to pro mě bylo příjemnější.

Co vás vlastně vedlo k ukončení působení ve dvorském druholigovém týmu?

V posledních dvou letech jsem na tom zdravotně nebyl ideálně, ale pořád bych asi u hokeje byl, kdyby dvě sezony nepřerušil a záhy i předčasně neukončil covid. Byly tam díky němu dlouhé týdny a měsíce bez hokeje a věk nezastavíte. Hodně těžko se pak dostávalo do formy, připravit se na druholigový hokej nebylo po tak dlouhé pauze jednoduché.

Mimochodem právě dnes slavíte 44. narozeniny. Deník se připojuje ke gratulantům a prozraďte, kdyby jste byl zdráv, chtěl byste dál prohánět mladší kluky ve druhé lize?

Věřím, že ano. Mně hokej strašně chybí. Chybí nejen samotná hra, ale i parta, radost z výher, smutek z porážek, všechno to, co tahle hra přináší. Roky ale nejdou zastavit. Hokej by se měl vydat směrem mladých kluků a ne, že se ve druhé lize bude vozit hráč jako já někde do padesáti let.

Jak tedy budete vzpomínat na dlouhou hráčskou kariéru, během níž jste vystřídal devět hokejových adres?

Vzpomínat budu samozřejmě moc rád. Všude, kde jsem hrál, to bylo fajn. Dá se říct, že se nám všude i dařilo a zahrál jsem si pěkný hokej se skvělými spoluhráči. Snad jsem i já sám zanechal nějakou stopu. Život jde ale dál, nemá cenu se všelijak babrat v minulosti.

Na kterou štaci vzpomínáte a budete vzpomínat vůbec nejradši? Tip bych měl.

Jo, tip máte určitě správnej. Bez debat nejvíc budu vzpomínat na roky strávené v Hradci Králové. Působil jsem tam za prvé nejdelší dobu, navíc to byly asi nejúspěšnější roky celé mé kariéry. Potkal jsem v klubu fantastické spoluhráče. Zmíním dva – Jardu Roubíka a Jirku Kadlece, ale jmenovat bych jich musel spoustu, na nikoho nechci zapomenout. Všichni kluci, co tam hráli, byli super a myslím, že na první ligu až nadstandardní.

Ani na vás v Hradci Králové fanoušci stěží zapomenou. Vybaví se vám dnes nějaký silný moment, jaký jste v klubu prožil?

Určitě to je vítězství v základní části první ligy. Stejně tak rád vzpomínám na skvělé a vyrovnané souboje v play off proti Kometě Brno, jihlavské Dukle, Chomutov nebo proti tradičně silnému Ústí. Tohle všechno byly TOP zápasy, které nás posouvaly vejš.

Jste přitom rodákem z Mostu. Jak jste se tehdy vlastně ocitl u nás na východě Čech?

Jo, sice rodákem z Mostu jsem, ale s hokejem jsem začínal v prvoligové Kadani. Byl tam tehdy i trenér Jeřábek, jenž dostal nabídku od Hradce. Mimochodem on byl taky rodák z Mostu. Požádal mě tenkrát, zda bych do Hradce nešel s ním. Kývnul jsem mu a nelituji, protože ty roky na východě Čech byly hodně úspěšné.

Není tajemstvím, že jste okusil i extraligu. Měl jste podle vás na to, abyste si zahrál víc než jeden zápas za pardubické Dynamo?

Tak tohle je spíš otázka pro někoho jiného, ale já jsem si věřil. Myslím si, že jsem na extraligu v té době měl. Jenže konkurence v Pardubicích byla tenkrát obrovská. Já odehrál jeden zápas, pak jsem se ale zranil, a když jsem se vracel zpátky, už potom nebyl zájem.

Na závěr kariéry jste se usadil pod Krkonošemi. Jedna sezona v Trutnově, tři ve Vrchlabí a na konec pět ve Dvoře Králové nad Labem, kde nyní i žijete.

Je to tak. I tady jsem měl štěstí. Všechny týmy, ve kterých jsem byl, hrály ve svých soutěžích na špici. Nejprve druholigový Trutnov, pak Vrchlabí, se kterým jsme postoupili do druhé ligy. Nakonec pět let ve Dvoře Králové nad Labem, kterému jsem také pomohl z kraje do druhé ligy. Ukázalo se, že jsem měl i štěstí, jelikož jsem se ocitl v prostředí, kde se hokej dělá dobře.

Může se stát, že by Patrika Fořta ještě někdo „ukecal“ třeba na krajský přebor nebo aspoň nějakou odborářskou ligu?

Stát se to může a předem rozhodně netvrdím, že končím. Kdybych ještě měl naskočit do hry, určitě by to byla registrovaná soutěž. Hokej bych hrál jen v případě, že by to mělo nějaký smysl. Nyní ale nemá cenu předbíhat, stát se může všechno (usmívá se).

Pardubické Dynamo svému partnerskému klubu z Chance ligy skórovat nedovolilo

Na ledě i tak zůstáváte, trénujete dvorskou mládež. Naplňuje vás hodně tato činnost? A hodláte v ní pokračovat?

Naplňuje mě hodně. Mám velkou radost, když malým klukům hokej jde, když mají ze sportu radost. Na druhou stranu mě ale stejně tak trápí, když se jim nedaří. Každopádně na dětech je strašně vidět, že když se zlepšují, mají z toho dobrý pocit. Ten se pak přenáší i na mě.

Jak už zaznělo, dvorský hokej slaví 100 let. Stihl jste již navštívit výstavu ve Staré radnici? Jak se vám líbila a jakými slovy byste na ni pozval dvorskou veřejnost?

Samozřejmě jsem se podívat byl a znovu musím smeknout před prezidentem klubu, Věrou Kolářovou a těmi, kdo jim s výstavou jakkoliv pomáhali. Je to super záležitost, kde každý musí uznat, jak se prezentuje skvěle odvedená práce. Každý Dvorák by se do Staré radnice měl přijít podívat. Uvidí, jak se dříve dělal hokej, jak se dělá dnes. Najde tam spoustu fotografií, snímky mužstev a lidí, kteří se tomuto sportu v minulosti věnovali. Každý tam někoho známého pozná. Pokud mohu, rád nejen hokejové fanoušky na výstavu zvu.