Osudový soupeř. Patrik Poulíček nemusí mít ani nějakou extra pamět. Vystačí si se vzpomínkami na jediný tým - Karlovy Vary. Proti nim poprvé nastoupil v roli kapitána. Proti nim 11. října 2013 debutoval v extralize a proti nim vstřelil svůj první gól v nejvyšší soutěži. To už je ale více než šest let. Pro letošní sezonu vyfasoval na dres áčko. Po odchodu Jakuba Nakládala převzal Dynamo jako muž s céčkem.

Tato zodpovědná funkce vyžaduje také chladnou hlavu. Například při jednání s rozhodčími. "Musím více přemýšlet nad tím, jak se chovat, jak projevovat své emoce. Pokusím se je udržet pod pokličkou, abych nepoškodil mančaft. Musím jít příkladem a vytvářet pozitivní energii místo cholerického výbuchu," říká Patrik Poulíček v rozhovoru pro Deník. 

Jak jste spal před zápasem s Karlovými Vary?

Klidně. Žádnou zvýšenou nervozitu jsem nepociťoval. Přeci jenom to nebyl první zápas v extralize.

Patříte tedy k hráčům, kteří nejsou před utkáním nervózní?

Bývám nervózní, ale už to není tak jako dříve. Nechci si zbytečně na sebe vyvíjet tlak.

Dvojnásobná zodpovědnost, dvakrát větší výzva

Měl jste v kabině nějaký proslov, jak to bývá zvykem u nových šéfů

(pousměje se) V kabině padaly vtipné poznámky. Kluci se toho dožadovali, ale žádný proslov jsem neměl. Všichni se známe. Nic se nezměnilo. Nemíním zavádět něco nového. Budeme pokračovat v naší práci.

Jak to máte s promlouváním k hráčům?

Nejsem vyloženě extrovert. Naše kabina funguje na bázi kamarádství. Jsme výborný kolektiv, kdokoli muže cokoli říct. Nikdo to nebere jako výčitky, nikdo se neuráží. Jsme schopni si říct všechno. Klidně si i vynadat a za pět minut se normálně bavit.

Přistál od vás do klubové kasy nějaký obnos a jak se v Pardubicích cení kapitánské céčko?

Musel jsem něco dát, ale výše se neprozrazuje.

Měl jste nějaké náznaky, že kapitánské slovo padne na vás?

V tu dobu jsem byl nemocný, tudíž mimo dění v kabině. Nějaké popichování a vtipkování bylo. Nějaké náznaky jsem tedy měl. Navíc jsem byl jedním z asistentů.

Pardubický kouč Richard Král už by nerad vypadl s týmem už ve čtvrtfinále jako v loňské sezoně s Mladou Boleslaví.
"Král Richard" Richard Král: Zabíjet hráče defenzivou by nemělo cenu

Jak došlo k volbě nového kapitána?

Mám za to, že se to prodiskutovávalo v kabině. Už před sezonou jsme měli demokratickou volbu. To rozestavení se jen posunulo.

Proč zrovna Patrik Poulíček?

Jsem tady od mládeže. Mám ke klubu vřelý vztah a hrozně rád bych s ním uspěl. Doufám, že je to ze mě cítit. Možná i proto mě zvolili kapitánem.

Před tím jste nosil na dresu áčko, byla to ta nejlepší průprava pro přesun k céčku?

Určitě. Nicméně, to beru jako vyústění celého mého působení tady. Snažil jsem se nějakým způsobem fungovat v kabině. Povzbuzovat kluky, nějaké věci jim pomáhat ujasňovat. Pomohl mi také fakt, že jsem měl tu možnost učit se od těch nejlepších.

Co pro vás znamená nosit kapitánské céčko?

Je to pro mě obrovská pocta. Ale také dvojnásobná zodpovědnost. A zároveň dvakrát tak větší výzva. Jsem za to rád a za písmeno na dresu vděčný.

Chci také vyhrát titul!

HC Dynamo Pardubice se může pochlubit bohatou tradicí i slavnými hráči, kteří funkci kapitána vykonávali. Kroniky si vás budou pamatovat jako následovníka Andrta, Martince, Janeckého, Blažka, Koukala.

To je pravda, těch osobností je spousta a je skvělé patřit do takové společnosti. Jenže oproti těm kapitánům přede mnou jsem ještě nic nedokázal. Proto prahnu po velkém úspěchu. Chci také vyhrát titul!

Které jméno vás napadne jako první?

(vypálí) Tomáš Rolinek.

Je vám osmadvacet let a jste v nejlepším hokejovém věku. Splnil se vám sen být kapitánem?

Nemluvil bych přímo o snu. Postupem kariéry jsem si ale přál jednou se do role kapitána přesunout.

Robert Říčka je dlouhodobě nejlepším střelcem extraligy.
Nejlepší střelec extraligy makal rukama. Říčka tahal pneumatiky, skládal motorky

Stanovil jste si nějakou hranici, kdybyste chtěl kapitánské mety dosáhnout?

Ne, věk jsem vůbec neřešil. Dřív jsem na to neměl osobnost, lépe řečeno, nebyl jsem tolik průbojný. Teď ale už nastala ta správná doba.

Byl jste v mládežnických letech kapitánem?

Ano, v juniorech. Nicméně to se nedá absolutně srovnávat.

Jaké vlastnosti by měl mít správný kapitán?

(úsměv) Cílevědomost, disciplínu.

Měl by být v kolektivu oblíbený?

Těžko říct. Já bych spíše použil slovo následovaný. Občas musí říct věci, které nechce druhá strana slyšet. Měl by si umět vybudovat respekt.

Emoce udržet pod pokličkou

Asi by neměl mít horkou hlavu. Jaká jste povaha na ledě?

Jsem trochu cholerik, ale postupem věku páru upouštím. Na ledě mě nenaštve úplně všechno, ale také dokážu vybuchnout. Jsou okamžiky, kdybych nejradši praštil hokejkou a odešel.

Neudělali vás kapitánem také proto, že v této funkci musíte své emoce krotit?

Ta zase ne. Musím ale víc přemýšlet nad tím, jak se chovat, jak projevovat své emoce. Pokusím se je udržet pod pokličkou, abych nepoškodil mančaft. Musím jít příkladem a vytvářet pozitivní energii místo cholerického výbuchu.

Získáváte ve svém věku pověstný nadhled?

Myslím, že ano. Už nejednám tak zkratovitě, jak v mladším věku?

Pardubičtí hokejisté dobyli Hradec Králové.
Košťálek: Kluci si dělají srandu, že kdyby mě dali na útočníka, začnu víc bránit

Hovoří v Pardubicích trenéři s kapitánem vice než s ostatními hráči? Je jejich prodlouženou rukou?

Měl by být a podle mého názoru je. Rozhodně bych netvrdil, že já jediný jsem prostředníkem mezi kabinou a realizačním týmem. Fungujeme jako jedna velká rodina. Když potřebuje trenér někomu něco říct, tak to probere s ním. Já společně s asistenty Jurajem Mikušem a Honzou Kolářem řešíme spíše organizační věci.

Setkává se například s vedením a tlumočí požadavky směrem z kabiny a obráceně do kabiny od vedení?

Spíše jednáme s realizačním týmem, který nás v tomto zastupuje.

K postu kapitána jste se dopracoval trpělivou prací. Nejdříve jste si musel perně vybojovat místo v pardubické sestavě. Jak vzpomínáte na tu dobu?

Vzpomínám na to rád. Beru to jako, cestu k tomu, čím jsem teď. Přestože v tu dobu to bylo psychicky náročné. Hodně jsem se nacestoval mezi kluby. Nebyl jsem ale jediným hráčem, který pendloval mezi první ligou a extraligou. Nepovažuji to za zbytečné. Utvářelo to můj charakter. Kdybych měl tu cestu snazší, tak bych třeba nebyl tam, kde jsem.

Patrik Poulíček uvažoval o kariéře profesionálního vojáka. Uniformu si vyzkoušel před utkáním pro složky IZS.Patrik Poulíček uvažoval o kariéře profesionálního vojáka. Uniformu si vyzkoušel před utkáním pro složky Integrovaného záchranného systému.Zdroj: HC Dynamo Pardubice

Řád ano, komínky nehrozí

Před zápasem, kdy jste dávali hold složkám IZS, jste oblékl vojenskou uniformu a nakonec z vás vypadlo, že jste chtěl být vojákem z povolání. Jak to bylo vážné?

Jednu dobu jsem opravdu přemýšlel o kariéře profesionálního vojáka. Stejně jako hodně kluků jsem měl sen být vojákem. Bavilo mě, když jsme si na ně hráli. Přetrvávalo to ve mně trochu déle. Takže jsem o studiu jednu dobu vážně uvažoval. Nemohl bych však dělat profesionální sport. Nakonec rozhodly preference pro hokej.

Přemýšlel jste o zadních kolečkách?

Ano. Rodiče mě vychovávali k tomu, abych studoval, abych nešel jen jednou cestu. Byl jsem vedený ke vzdělání. Když jsem se rozhodoval co dál v civilním životě, tak jsem měl ve výběru Univerzitu obrany nebo Policejní akademii.

Jít na vojáka nebo policistu, znamená podřídit se režimu. Vám vyhovuje mít nějaký režim?

Mně určitě. I když si občas myslím, že stereotyp úplně nemám rád, tak potřebuji mít naplánováno, co budu dělat. Rozhodně nejsem klasický voják v tom, že si rovnám věci do komínků. Na to si nepotrpím. Manželka by vám řekla, že na pořádek extra nejsem (směje se). Nicméně režim mi udává nějaký směr. Co se týče povinností mimo hokej a fyzické přípravy, což je jediné, kdy se přinutím něco udělat, jsem v podstatě líný člověk. Proto mi pomáhá řád. V opačném případě umím být doma pěkně protivný.

Petr Dědek na tiskové konferenci HC Dynamo Pardubice.
Byznysmen Dědek: Jasný cíl medaile, vše ostatní beru jako neúspěch

Jak vás rodiče vychovávali, tvrdě nebo volně?

Dovolím si tvrdit, že jsem měl spartánskou výchovu. Nebylo rány, která by padla vedle. Nevím, jestli bych já takto na sto procent vychovával své dítě, ale nějaký pozitivní vliv to mělo. Tvrdá výchova mi pomohla v tom přelomovém věku. Nechodil jsem nikde po diskotékách a naopak se věnoval hokeji a škole.

Být vojákem znamená poslouchat na slovo a potom možná i velet. Takže jste velící typ?

Nevím jestli bych ten vojenský dril vydržel. Mám pár kamarádů v armádě. Všechny detaily toho povolání bych asi neskousl. V hokeji je to určitě benevolentnější než u profesionálních vojáků. Co se týče velení, tak nějaké vůdčí schopnosti v sobě mám. Hodně je driluji přes zodpovědnost, dochvilnost a obecně morálně volní vlastnosti.

Kdo velí ve vaší rodině, partnerka nebo vy?

Tu otázku jsem čekal a nemohu na ní odpovědět jinak, než já (směje se). Máme to s manželkou demokraticky rozdělené.

Dotáhnout se v tabulce nahoru

Zpátky k vaší premiéře. Asi jste chtěl vyhrát více než v jiných zápasech?

Por tým to byl zápas jako každý jiný. Pro mě specifičtější o to, že jsem měl na dresu kapitánské céčko. Šel jsem do něj s tím jako do každého: vyhrát. Někde v hlavě jsme měl, že by nebylo dobré začínat prohrou, ale snažil jsem se na to nemyslet.

Po druhé třetině jste prohrávali 1:2. Neprosil jste spoluhráče v kabině, ať stav otočí?

Ne, neprosil. Máme dost silný tým na to, abychom otáčeli zápasy. To už jsme v sezoně několikrát předvedli. Takže jsme si řekli, co musíme změnit a dělat jinak. Stoprocentně jsme zadání splnili a proto ten zápas otočili.

Působíte jako pragmatický člověk. Věříte na osud?

Na něco věřím. Mám za to, že spoustu věcí si člověk do života vtahuje sám. Tím, jak jedná, mluví, vystupuje, tak si může spoustu věci ovlivnit.

Na Karlovy Vary asi jen tak nezapomenete. Víte, proti kterému týmu jste hrál v extralize vůbec poprvé?

Jasně, proti Karlovým Varům. Pamatuji si na nějakou fotku.

Dušan Salfický, sportovní ředitel HC Dynamo Pardubice.
Salfický: Hokej jsem dělal vždy pro lidi. Ať už na ledě nebo v kanceláři

A víte kolik to skončilo?

To nevím. Ale, když se ptáte takhle podezřele tak možná stejně jako teď. Takže 4:2?

Ano trefil jste to. Z ledu jste odvážel vítězně svůj tým i po druhém utkání v Liberci. Takže i venku vítězná premiéra. Ukázali jste obrovskou morální sílu a také si vyzkoušeli paly off…

Hra se přelévala z jedné strany na druhou. My jsme celý zápas dotahovali. Skvěle nás podržel Dominik Frodl. Jeho zásluhou jsme dostali šanci zápas otočit. Nevzdávali jsme se do poslední chvíle a znovu ukázali charakter. Díky tomu jsme si odvezli dva body.

Když už jsme u play off, základní část se pomalu blíží ke konci své třetí čtvrtiny. Ztrácíte šest bodů na prvního. A na páté místo máte náskok 14 bodů. Co více si přát?

Plníme cíl, který jsme dostali a zároveň si dali před začátkem sezony. Člověk by se měl stále ohlížet na ty nejvyšší příčky. Uděláme všechno proto, abychom se dotáhli nahoru.

Pomýšlíte snad na Prezidentský pohár?

Proč ne.

Dva z jednoho klubu

V novém roce sbíráte jenom výhry. Ze tří utkání jste vytěžili osm bodů. Došlo po domácím propadáku s Českými Budějovicemi, kromě konce Jakuba Nakládala, na zvednutí varovného prstu včetně finančního ohodnocení?

Ne nic takového. Sami jsme si vyříkali věci, které se v tom utkání objevily. Prvních deset minut jsme absolutně prospali. Dostali jsme čtyři góly. Pak je těžké se tlačit do uzavřené obrany. Zbytek zápasu jsme neodehráli špatně. Řekli jsme si, že se nám to už nesmí stát. Myslím si, že tímto utkáním jsme se odrazili do nového roku.

Nenabyli jste poučení, že v každém utkání, ať v letošní sezoně předvádějí Pardubice atraktivní, útočný hokej, tak každého soupeře nepřestřílíte?

Dostali jsme facku a také uvědomění, že můžeme vyhrát i na dva góly. Naopak, že nemůžeme dělat ze hry nějaké harakiri a závody ve střílení gólů. O tom dnešní hokej není. Ano, může se nám povést vyhrát takto nějaké zápasy v sezoně, ale těch bodů, co bychom podobným stylem ztratili, by bylo podstatně víc.

David Havíř jako asistent na pardubické lavičce.
Havíř: Bek má rozehrát kotouč, vyrazit dopředu a v útočném pásmu posbírat drobky

Na závěr odlehčující téma. V pardubickém klubu působí ještě jeden Poulíček, na marketingu. Navíc se stejnými iniciály P.P. Nedošlo k nějakým kuriózním situacím?

Pár lidí mi volalo a tázali se na Pavla. Občas si někdo splete číslo. Kolikrát je to úsměvné.

Není to trochu rarita. Dvě taková příjmení na jednom místě?

Je pravda, že moc Poulíčků jsem za život nepotkal (směje se). Samozřejmě kromě ze své rodiny. Akorát jsme viděl jednoho kdysi v Kolotoči. Nenapadlo mě, že bych ho někdy potkal osobně a budu se s ním bavit. Musím říct, že je to velice příjemný člověk.