Kdo jej v Pro Hockey aréně potkal chvíli po závěrečném utkání sezony, musel na první pohled poznat, jak obrovský balvan mu spadl ze srdce. Šéf trutnovského hokeje ZDENĚK POUL zářil štěstím, přitom po celou kvalifikační jízdu za účastí ve II. lize dával najevo nervozitu po celém Trutnově.
Váš klub za sebou má rekordně dlouhou pouť sezonou. Ulevil jste si hodně poté, co padlo závěrečné buly?
To víte, že ulevil. Podařilo se nám splnit to, co jsme si na počátku sezony vytkli za cíl. Nyní jsme tam, jsme ve druhé lize. Pro nás to znamená strašně moc. Přes něčí snahu nás poškodit a vyřadit z druhé ligy, se do ní řádnou cestou vyhraného postupu vracíme, navíc výkonem, který zaslouží uznání. Jsme historicky první, kdo v Trutnově vyhrál krajskou ligu, kdo postoupil do druhé ligy. Hráči si to mohou užít, partneři jsou plně spokojeni, a naši fanoušci si zaslouží stejný dík za podporu, jako hráči za výkon.
Trutnovský hokej se vrací na druholigovou mapu. Věřil jste, že se mu to podaří po pouhých dvou letech?
Ano věřil, já jsem věřil už v loňské sezoně. Věřte, že po prohraném finále s Vrchlabím jsme seděli v kabině, klepal se nám všem hlas. Bylo zde plno emocí, zklamání, slzy v očích. Ale pořád to byla ta parta, která chtěla dostat trutnovský hokej tam, kam patří. Věřil jsem a teď jsem rád, že to právě tahle parta dotáhla zpět do druhé ligy.
Tato soutěž samozřejmě není pro váš klub neznámou. Před dvěma lety jste z ní byli ze známých důvodů vyloučeni. Už z vás roztrpčení za tu dobu vyprchalo?
Nevyprchalo! Zažil jsem v životě neskutečné levoty, ale tato patří mezi ty největší. I ta soudní záležitost. To se nedá jen tak přejít. Někdo řekne, že se mu nechce jezdit do Trutnova po té „hnusné" silnici z Hradce. Nyní budou jezdit jak do Vrchlabí, tak i do Trutnova. Ono toho za tím bylo víc.
Povídejte.
My jsme předloni skončili třetí, nebyl zde finanční problém, klub nikomu nedlužil, dodavatelům ani hráčům, bezpečně jsme na tom byli velmi dobře s diváky, klub se s nikým nehádal, a toto prostě jiným mužstvům a hlavně svazu nevyhovuje. Podívejte se, kde je naše mládež. V žákovské lize, v lize mladšího dorostu, v lize staršího dorostu, v juniorské lize, to jsou celostátní soutěže, to je spousta poctivé práce, to jsou hmatatelné výsledky. A ty někdo za hranicí Prahy nechce vidět. Velmi zvláštní politikaření.
Na dvouleté pauze od celostátní soutěže ale lze najít několik pozitiv, souhlasíte? Ať už loňská parádní derby utkání nebo letošní postupová cesta Trutnova.
Máte pravdu. To derby! Vynikající hokej, pro diváky atraktivní, pro nás naplněná kasa, tak by to mělo být. Ale letos. Vzali nám derby se Dvorem. Víte, to jsou kroky, které jdou proti soutěži, jež v republice patří mezi nejlepší. Už na aktivu jsme hlasitě protestovali a podpořili Dvůr Králové proti tomu dělení na dvě soutěže. A letošek ukázal, že to není šťastné. Děláme si přesnou diváckou a nákladovou statistiku, oproti loňsku jsme získali o 70000 korun méně na vstupném. Nepatří nám na zimním stadionu ani jeden bufet a na hokeji vydělává někdo jiný. To není spravedlivý model, toto vše se musí řešit, to divák nevidí. Divák nezná, kolik stojí zápas, jen nám nadává, že máme vysoké vstupné, že máme tvrdá bezpečnostní opatření. Ale pokuty začínají na deseti tisících, náklady na druholigový zápas jsou k patnácti tisícům, to jsou jasná čísla.
close
zoom_in
To jsme ale zase u negativního hodnocení. Vraťme se na pozitivní vlnu.
Chtěl jsem tím říci, že nám prostě nezbývá, než hrát jen atraktivní hokej, aby divák přišel. Derby s Vrchlabím znamená pro obě města hokejový svátek. Jen ty transparenty, ty vtipné slogany, to hašteření… Samozřejmě na ty excesy nemyslím, ale na ledě boj o každý puk. A letošní finále, když jsem sledoval na online přenosu v USA u stolu při jednání, moji obchodní partneři se mnou, a pak když mi gratulovali. Víte, jak mi bylo? Naprosto úžasně, jako kdybych byl na ledě s klukama. To vítězství mi vrátilo neskutečnou radost do hokeje, vrátilo mě to tam, kde jsem chtěl být už loni. Vítězství nad Milevskem přišlo tři dny před mými narozeninami. To byl nejkrásnější dárek, co mi mohli kluci dát. A ten výsledek, pak ty telefony, nikdo nechtěl věřit, že to tak je. Prostě paráda pro celý Trutnov.
Naposledy se vrátím k sezoně minulé. Vím, finále krajské ligy nedopadlo pro Trutnov vítězně. Přesto, nebylo skvělé, jak si region ty úchvatné zápasy užíval?
Naprosto s vámi souhlasím. Ukázalo se, že se zde hraje kvalitní hokej, roste návštěvnost, do ochozů chodí víc maminek s dětmi. Jen při letošním zápase s Milevskem jsme napočítali 62 dětí do deseti let! To je krásné číslo. Kam přijel Trutnov, tam jsme měli své diváky, tam se přišli lidé podívat na naše legendy. Biegl, Zadina, Malinský, ale i Procházka vyhráli nějaký titul vůbec poprvé, a to tady s Trutnovem. I pro naše město to byl titul premiérový.
Letos celý kolektiv musel cítit motivaci dosáhnout na stejný úspěch, jako loni jeho rival. Viděl jste to podobně?
My hlavně tuto sezonu nezačali dobře. Věděli jsme, že to nebude lehké, že každý mančaft nám to bude chtít ztížit. Navíc Náchod se ukázal ve skvělém světle. Ale rozhodnutím Jirky Malinského vzít k mužstvu po vánocích Láďu Lubinu, to byl neskutečný tah, ten mužstvo sladil takticky, dodal mu sebevědomí. Jak Láďa sám řekl po posledním zápase v kabině: někdy taktika a hlavně srdíčko zmůže víc než být pasován na favorita.
Sezona ale byla velice náročná a hlavně také dlouhá.
My jsme už v jejím průběhu řešili nepříjemné věci, ale já tvrdím, že vše špatné je k něčemu dobré. Na tu nejdůležitější část soutěže nás to semklo a měli jsme hlad po vítězství. Jen zápas v Milevsku to jasně ukazuje. Domácí byli lepší, ale my takticky a silou vůle jsme vyhráli. A pak výkon Radovana Biegla v bráně, to je nutno ocenit úplně zvlášť.
Vedle Biegla a dalších zkušených borců ale zářili také mladíci. To vás muselo hodně hřát.
Na ně nemohu nevzpomenout. Junioři, naši odchovanci, prostě naši mlaďoši, to je radost pro příští léta. Když jsem zmínil brankáře, tak Pavel Škop výkonnostně v této sezoně vyrostl o 200 procent. Sám chtěl, sám trénoval, skutečně se z něho stala osobnost v brance, příklad pro mladé. A jeho závěrečné show na brance, to je přesně to, co chtějí lidé za takového stavu vidět. Pavlovi, stejně jako Radovi, moc a moc děkuji, oni nás podrželi v době, kdy se k nám zády obrátil Michal Vích. To mě osobně strašně moc zabolelo.
Dlouhodobou část krajské ligy jste nevyhráli. Nebál jste se, že vám premiérový titul krajských přeborníků znovu uteče?
Play off se začíná od nuly, musíte jít od zápasu k zápasu. V té chvíli už jsem ale věděl, jaká je nálada v kabině, kdo jaké má problémy, to už se jelo naprosto zodpovědně. Zprávy a hecování na nástěnce v kabině, to všechno jasně ukazovalo na náladu v mužstvu. Že nikdo nechce zůstat stát pod vrcholem. Kabina je pro vás uzavřená, stejně tak pro diváka, ale tam to vřelo chutí po vítězství. A pak tu byli lidé, co nás kritizovali za všechno možné i nemožné, úspěch nám nepřáli. I kvůli nim kluci chtěli být vítěznou partou. Povedlo se!
Ve finále krajské ligy vás čekal Náchod. Vítězstvím nad ním jste našlápli k fantastické kvalifikační jízdě. Stihl jste si ji při té nervozitě užít?
Kvalifikaci ano, byl jsem u domácích zápasů a v Praze. Finále začínalo, když jsem letěl do USA, druhý finálový zápas začínal v poledne tamního času, a já mačkal palce u online přenosu. První třetina 0:0, to jsem byl na infarkt. Pak to tam spadlo. Petr Chytráček 1:0, pak Tomáš Veselý a já Američanům vysvětloval, jak jsou ta jména symbolická a já tlačil čas jak vagon do stanice. Pak už radost a pro mě druhé Nagano.
Titul krajských přeborníků je jedna věc, ale pak ještě zbývala dlouhá cesta kvalifikačními boji.
Víte, my i zde bojovali s někým, kdo nám nepřál. Dlouho se nevědělo, jak se bude hrát, pak se mění systém, najednou i hrací dny. Jezdíme přes 300 kilometrů pomalu ob den, ale kluci to zvládli. Nic nám nemůže nikdo vyčíst a hned posledního března jsme zaplatili startovné na příští sezonu. Byli jsme vůbec první, kdo to zaplatil. Teď už nás můžou vyloučit snad jen za to, že jsme první (říká s nadsázkou).
close
zoom_in
Kádr Trutnova, to jsou dlouholeté opory, nadějní junioři, ale také bývalí hráči Pardubic. Jakou oni hráli při postupu roli?
Kádr bojoval o vítězství a legendy jsou prostě legendy. Hráči, kteří své zkušenosti předávali méně zkušeným, ale hrát po jejich boku bylo pro juniory zážitkem. To tady padaly hlášky: „Já jsem na vás jezdil do Pardubic," nebo „Vy jste mě trénoval na kempu." Hrát s Jirkou Zelenkou a pak jít v Praze na jednání, to jste jak na tiskovce, protože Zelíčko je prostě pan útočník. To je pojem, a za ty roky, co jezdil do Trutnova, to je taky náš Trutnovák. Vůbec nelituji, že jsem Jirku oslovil a přemluvil, vůbec nelituji spolupráce se žádnou hráčskou a trenérskou osobností, nejen pro nás legendou.
Vám se navíc na konci krajské ligy povedlo do klubu přivést Ladislava Lubinu. Za jak důležitý tento krok vnímáte?
Velmi důležitý. Láďa je bývalý vynikající hráč, nyní už i úspěšný trenér a jeho angažmá do Slavie o něčem hovoří. Má přístup k mladým hráčům, nesnáší polovičatost, je autoritou, dokáže soupeře rozebrat po prvních střídáních a pak stanovit taktiku. A to rozhodlo. Když jsme s Jirkou Malinským seděli na Patrii a řešili, že mu zavoláme, moc času nám to nezabralo. Láďa tady druhý den byl, nastal ofuk v kabině a ve středu už byl na střídačce. Hned se jelo vítězně. Fakt to byl skvělý nápad Malindy. To byl impuls, který celou kabinu vítězně i bojovně sladil a naladil.
Jak již jsme oba zmínili, velkou měrou k postupu přispěli i mladí odchovanci. Co jste vlastně říkal na jejich výkony?
Jsem na ně pyšný. Je to výsledek té kvalitní práce s mládeží v Trutnově. Junioři hrají celostátní ligu za HC Krkonoše, trénoval je právě Radovan Biegl a dokázali postoupit do finálové skupiny. Jejich vyhranost a fyzička se ukázaly v zápasech A mužstva jako moment, který nahlodával soupeře. Rozhodně můžeme říct, že dva zápasy rozhodli přímo oni. Patří jim velké uznání a poděkování.
Ve II. lize nebudete chtít hrát druhé housle. Plánujete udržet stávající kádr nebo se fanoušci mohou těšit i na posily?
Radovan končí, přijde náš brankář Ota Jeschke. Musíme posílit obranu, musíme posílit útok, na tom se již pracuje, to prostě jinak nejde. Hráči se nyní připravují individuálně a 20. července se jde na led. O zařazení do kádru budou rozhodovat fyzické testy a stav po lékařských prohlídkách, kdy najdeme odpověď na otázky, jak na tom který hráč je, jak se připravoval. Myslím si totiž, že někteří letos přípravu podcenili a nepodávali stoprocentní výkony, které jsme očekávali. Tímto se chceme obdobným nepříjemným překvapením vyhnout.
Hokej je finančně náročná hra. Co dělá trutnovský klub pro to, aby do svých řad lákal stále nové a nové členy?
Tak na toto vám neodpovím, protože HC Draci je tím sdružením, jež druhou ligu a tým HC BAK Trutnov řídí. My řešíme jen mládež a tam se snažíme pracovat jak s rodiči, tak i partnery. Už nyní bych chtěl všechny pozvat na valnou hromadu HC do hotelu Patria, která se uskuteční 14. května 2014 od 18 hodin a bude se zde skutečně jednat o budoucnosti hokeje v Trutnově. Druholigový HC BAK Trutnov má svého generálního partnera, hlavní partnery, obchodní partnery a se všemi jednáme o zajištění a naplnění rozpočtu.
I letošní výsledky tedy hovoří pro vás.
Máme se o co opřít, sportovní výsledky naší práce jsou viditelné. A jestliže jsme k tomu vždy v Trutnově přistupovali tak, že nemůžeme dlužit a musíme zachovat materiální a finanční standard, tak mi věřte, že to tak i bude. Pro to uděláme opravdu maximum. Pokud nám chce s hokejem kdokoliv pomoci, budeme jen rádi. Dovolte mi zde poděkovat i Městu Trutnov za podporu, kterou hokeji věnuje, a to nemalými finančními prostředky na provoz zimního stadionu.
Prozraďte na závěr: jste jako šéf spokojen s tím, jak váš klub funguje, nebo byste před novou sezonou něco rád změnil?
Přál bych si spokojené diváky, vítězná utkání na domácím ledě, a samozřejmě chceme navázat na třetí místo v sezoně, která pro nás byla ve druhé lize zatím poslední. Přál bych si, aby HC BAK Trutnov hrál kvalitní, útočný, atraktivní hokej, aby mladí hráči, odchovanci byli základem mužstva, a to jen proto, aby nám po následující sezoně zůstala ta radost, kterou v sobě všichni máme. Ta zasloužená radost. Jsou chvíle, kdy se nedaří, a jsem rád, že máme fanoušky, co nás dokázali podržet. Takových lidí si nesmírně vážím. Není zde hráče, co by prodal zápas, co by nechtěl vyhrát, opravdu takový tady není. Máme trenéry, Malinský, Řehák, Biegl, a pak Láďa Lubina, co vědí jak s mužstvem pracovat. Ale budeme v další práci mnohem tvrdší, důraznější, prostě i ta kázeň musí být.
Otázka ale zněla trošku jinak. Co tedy ty případné změny?
(usmívá se) Já nejsem ten, kdo realizuje razantní změny. Pokud jsme někdy něco měnili, tak vždy za pochodu. Asi to tak i zůstane. Vždyť nás je na ten druholigový hokej všehovšudy šest, pak i s lidmi, co nám pomáhají, nějakých dvanáct. Všem jim děkuji. Velmi rád s lidmi okolo sebe spolupracuji. To, kde jsme nyní, je zásluha celého týmu, zásluha všech, každý k tomu přispěl velmi výrazně. Děkuji všem svým spolupracovníkům, pořadatelům, vám z médií a opět našim příznivcům.
