Kdo se před týdnem zúčastnil valné hromady trutnovského hokejového klubu, uslyšel oznámení dosavadního předsedy HC Trutnov ZDENĚK POUL, jenž se rozhodl na svém postu skončit. Neznamená to však, že by končil s hokejem zcela. U HC Draci, kde je prvním mužem A mužstva HC BAK Trutnov Poulovo jméno pokračuje dál. Spojováno tudíž od nynějška nebude jen s mládežnickými celky, u nichž prošla velká postava zdejšího hokeje pětiletým funkčním obdobím.
Trutnovský hokej má za sebou skvělý rok. Přesto jste se právě v této chvíli rozhodl odstoupit z funkce předsedy HC Trutnov. Kde hledat důvody?
Veřejnost vnímala mé působení u trutnovského hokejového klubu tak, že A tým je spojen s klubem HC Trutnov. Tak to ale není. Celé mé působení bylo o tom, že jsem byl předsedou jak HC Trutnov (mládežnické celky), tak i HC Draci, což je A mužstvo HC BAK Trutnov. Po pětiletém funkčním období končím pouze u mládeže.
Přesto se dá říci, že letošní úspěšná sezona A mužstva navázala na kvalitní práci s mládeží, souhlasíte?
Je pravdou, že výsledek týmu dospělých, kteří postoupili do druhé ligy, je nutno vidět i v úspěšné mládeži. Juniorka a starší dorostenci uspěli v první lize, navíc se dařilo mladšímu dorostu i kolektivům v žákovských soutěžích. Vychovali jsme si mladé kluky do A mužstva. Jde o kvalitní práci s mládeží, navíc klub nikomu nedluží a je stabilní.
Z vašich slov je cítit spokojenost s fungováním celého klubu.
Je tomu tak. Jde o jasné plusy, lze to považovat za úspěšnou strategii a práci celého výboru, nejenom moji. Bez ostatních bych zcela nic nezmohl. A uvědomme si, že ve výboru není nikdo placeným funkcionářem. Dnes už člověk musí odpovídat na otázky: Proč to děláte zadarmo? Co z toho tedy máte? Ta společenská „deka", jak ji vidíme z jednotlivých úplatkářských kauz, se přenáší na obyčejné lidi. Za vším se hledá jen nějaký prospěch, peníze. I proto si vážím lidí, co těch pět let stáli vedle mě.
Jak byste v kostce zhodnotil pět let působení u HC Trutnov? Kde shledáváte onen vrchol vašeho snažení? Čeho ze své práce si nejvíc vážíte?
Víte, je to práce s lidmi. Vidíte, jak vám pod rukama hráči rostou, vychováváte je k hokeji, ke sportu, který máme rádi. A musím říct, že jsem na kluky pyšný. Co se týče práce ve výboru, bylo období, kdy jsem si myslel, že to vzdám, protože jsem měl pocit, že je všechno v této zemi proti sportu. Parlament, celé ČSTV, krach Sazky, loterijní zákon… Navíc každému to je úplně jedno, v televizi slyšíte jen a jen řeči. Vždy jen ty sliby před volbami. To všechno neslo obrovský tlak na malé provinční kluby jako je ten trutnovský. Ale já jsem narozený v beranu, jen tak mě něco nesrazí na kolena. A pak lidé okolo mě to nesli stejně těžce, jako já. To nás semklo a dnes je vidět, kde trutnovský hokej je. Je tam, kam vždycky patřil, na špici v kraji, na špici u mládežnických kategorií. Zde patří poděkování všem našim obchodním partnerům, dárcům či dalším sponzorům.
Našly se naopak momenty, na které byste nejraději zapomněl?
Ano určitě, když nás svaz vyloučil z druhé ligy. A pak způsob jak své spekulace a lži obhajoval. To je ostudné. Vše se odrazilo na počátku celé sezony i u mládeže. Stálé vysvětlování, snaha se domoci práva. Bylo to takové neskutečné zoufalství. V této zemi to nejde, nemůžete vyčnívat z řady. Jakmile se nepodvolíte diktátu, je zle. Nepustíte hráče do jiného klubu a už vám funkcionáři vyhrožují. Včetně rodičů. Ale když od stejných rodičů potřebujete fyzickou pomoc při opravě kabin, otočí se zády. I to je trutnovský klub. Je však podstatně víc těch, co vám pomohou. A právě pro ně se vyplatí zapřáhnout a jet dál.
Jak už jste zmínil, v hokejovém klubu jste nebyl sám. Bez kterých lidí by podle vás zdejší oddíl nemohl fungovat?
Mohl jsem se plně opřít o Jirku Malinského a Jardu Řeháka, Martina Soukupa, Aleše Mlčáka, hráče A týmu, kteří trénovali, Petra Váchu, o revizora Marka Švába, paní účetní Soňu Houdkovou. Nesmím zapomenout na svého syna Ondru, protože s ním jsem se hádal pořád a pak musím sebekriticky přiznat, že někdy měl pravdu. Je to mlaďoch, ale jeho obecné a i hokejové názory mají správný směr. Ale víte, jak to je mezi tátou a synem. Těžko se ustupuje (usmívá se). A pak nesmím zapomenout na diskuse s panem Lašem, výrobním ředitelem společnosti BAK. Byl to člen výboru, ale my jsme spolu rozebírali naprosto všechno.
Překvapil jste kolegy z klubu hodně svým rozhodnutím? Nepřemlouvali vás k pokračování ve funkci?
Tady nejde o přemlouvání. Já si myslím, že jsem dal ze sebe všechno a začal jsem ztrácet prostor pro dění ve svých firmách, které hokej podporují. Moji obchodní partneři toto mé rozhodnutí respektují, vytvořili mi neskutečné podmínky pro realizaci trutnovského hokeje. Myslím si, že neodcházím nikam daleko, má podpora je jasná. Tento klub mám rád, jen jsem prostě neprodloužil mandát. Myslím si, že na výboru 9. června bude zvolen nový předseda, člověk, který rozhodně ví, co tento klub znamená v hokeji, co dokázal a co potřebuje.
Už je známo jméno člověka, který by se po vás měl stát prvním mužem trutnovského klubu?
Mám svého kandidáta, ale bylo by nefér veřejně před samotným jednáním výboru toto jméno vyslovit. Do výboru byli zvoleni Jaroslav Řehák, Peter Vácha, Aleš Mlčák, Petr Chytráček, Petr Hůlek a za revizora opětovně Marek Šváb. Jeden z nich bude předsedou.
Jak byste popsal zázemí trutnovského klubu a jak jste v tomto ohledu byl spokojen s asistencí a podporou města?
Město nás podporuje po dvou finančních liniích, jednou je dotace mládežnických oddílů, druhou je dotace na ledy formou fakturací přes společnost Mebys. Obě podpory lze jakkoliv napadat, což je dnes moderní, ale málokdo obě cifry rozklíčuje. Mám tu možnost být při přerozdělování jako člen sportovní komise a musím říci, že hokej dostává podporu, která je na maximu. Otázkou je, zda by nemohla být vyšší.
A mohla?
Ano mohla, ale bylo by to na úkor jiných, což je nepřijatelné. Nebo na úkor kultury, prostě se zde peníze netisknou. Musíme hledat další zdroje podpory, granty, partnery, vlastní činnost. Je to sice náročnější, ale chodit jen s nataženou dlaní, to dokáže každý. Město Trutnov je městem sportu. Stačí se jen podívat na sportoviště, která jsou tu kvalitní. Známe zimní stadiony po celé republice a ten náš se snažíme vlastními silami zvelebit. Dostavěli jsme si uvnitř tělocvičnu, rekonstruovali klubovnu, pravidelně udržujeme kabiny.
Je něco, co vás od práce u hokeje odrazovalo? Něco, kde z vašeho pohledu bylo ke spokojenosti daleko?
Určitě to byla spolupráce s rodiči, prostě si zvykli mluvit do sestavy, napadat trenéry. Stačí se podívat, kolik lidí ze 150 členů bylo na valné hromadě. Pouhých 30. Jak takový člověk, co si ani materiály z valné hromady nepřečte na zimním stadionu nebo na webu, chce do klubové činnosti mluvit. Musíme lidi doslova prosit a věčně upomínat, aby zaplatili členské příspěvky, přestože to je základ klubové ekonomiky. Toto vás brzdí, to vám bere sílu. Pak za zády slyšíte, jak to děláte blbě a podobně. Ano můžeme udělat chyby, ale věřte, nebylo ve výboru člověka, co by chtěl tento klub nějak poškodit. V příštím roce oslavíme kulaté výročí od založení klubu (1945), a to by měla být naše sláva. Velký okamžik pro všechny trenéry a funkcionáře, co tuto činnost vykonávají, vykonávali jen a jen dobrovolně. Toho si na těch lidech okolo sebe nesmírně vážím, nikdo z nich nekoukal na peníze, nebral je, přesto šel denně se svojí „kůží na trh".
Trutnovský hokej, to zdaleka není jen tým dospělých. Jak vidíte trenérskou kvalitu u mládeže a s ní spojenou hráčkou budoucnost?
Úplně jednoduchá odpověď. Co jsme hráli za soutěže před pěti lety? Co hrajeme nyní? Máme tady čtyři soutěže v celorepublikové působnosti, navíc s návazností na A mužstvo ve druhé lize. To je úspěch práce s mládeží. Máme spojený oddíl HC Krkonoše, kde vrchlabské áčko také hraje druhou ligu. To už je nějaká síla v tom našem „krkonošském výběžku". Páni v Praze už nás prostě musí brát vážně. Na postech trenérů máme hráče, odchovance, legendy, jako je Jarda Řehák, Petr Vácha a další. Pak legendy extraligové, ať už to jsou Radovan Biegl, Jiří Malinský, trénoval tady Láďa Lubina, navíc se tu organizuje vždy v létě mezinárodní kemp. Kvalita trenérů je pak výsledkem úspěchů jednotlivých kategorií, to mluví samo za sebe.
Především letos na vás bylo vidět, jak moc žijete s hráči, jak si dokážete užít úspěch. I proto asi s hokejem úplně nekončíte.
Jak jsem řekl v úvodu, u hokeje zůstávám. Jako předseda u A mužstva, jako partner, sponzor, organizačně u mládeže a určitě i jako člen občanského sdružení. Už teď se těším, až ta nová sezona zase začne. Hokej je krásná hra. Budu rád za kohokoliv, kdo přijde děti, mládežníky, a pak i to áčko povzbudit. Hokej se v Trutnově hraje pro lidi.
