Kliknutím zvětšíte„Divácké zázemí je v Pardubicích super, lidi pořád chodí. I to byl jeden z důvodů,“ komentoval devětatřicetiletý Rolinek po tréninku svůj návrat.
Jak došlo k tomu, že se vracíte zpět do Pardubic?
Je to úplně jednoduché. Oslovili mě, já jsem na to kývl. Domluvili jsme se ve Vrchlabí, přestože jsem jim dal gentlemanskou dohodu, že tam vydržím do konce sezony. Situaci pochopili a pustili mě, za což bych jim chtěl poděkovat. Po středečním utkání jsem se hned zapojil do tréninku v Pardubicích.
Kdo z Pardubic vás oslovil?
Řekl bych, že nové vedení klubu. Oslovili mě s nabídkou, jak bych mohl být platný. Doufejme, že týmu pomůžu. Nejsem žádný spasitel nebo ten, který tady všechno otočí. Jdu sem, abych pomohl, nejvíce samozřejmě na ledě.
Nebyl to pro vás po předchozích událostech šok?
Byl. Já jsem s tím nepočítal, proto jsem dohodu ve Vrchlabí udělal. Nabídky, které jsem měl dřív, jsem shodil ze stolu. Absolutně jsem nedoufal, že by se Pardubic ozvaly, protože jsem věděl, jak to tady chodilo. Byl to šok, ale jsem moc rád.
Jak dlouho trvalo vaše rozmýšlení?
Nebudu lhát, rozmýšlel jsem se, protože nějaké sliby by se měly plnit. Když jsem viděl, jak k tomu vedení vrchlabského hokeje přistoupilo, tak jsem věděl, že mám čisté svědomí a mohu odejít. Poděkoval jsem jim, teď jsem tady. Přemýšlím nad tím, abychom se zachránili.
Dvakrát už jste s Pardubicemi hrál baráž. Jste znovu připraven na další boj o záchranu?
Říkal jsem, že už baráž hrát nikdy nebudu… Chtěl jsem tady být celou sezonu a bojovat, jenže situace se vyvinula jinak. Nejsem Milan Gulaš, který může vyhrávat zápasy sám nebo se spoluhráči v lajně. On je nejlepším hráčem extraligy, já jsem jiný typ hokejisty. Bude to pro mě skok, ale i s tím rizikem jsem se rozhodl, že pomůžu.
Jak jste si užíval zápasy ve druhé lize?
Byl to takový hokejový důchod. Už jsem počítal s tím, že tam sezonu dohraji a pomůžu Vrchlabí k postupu. Užíval jsem si to, protože tým tam je skvělý. Spoluhráči, to sami víte… Navíc Petr Sýkora se mnou v lajně, na kterého jsem byl zvyklý z Pardubic. I ve Vrchlabí to pro mě bylo super, zase jsem se po letech naučil hrát s pukem (usmívá se).
V jakém rozpoložení jste našel pardubickou kabinu?
Musím říct, že jsem překvapený. Je tam pozitivní atmosféra, nejde být naštvaný na celý svět. Nelze házet flintu do žita. Samozřejmě tu jsem krátce. Stihl jsem se rozcvičit, dát krátkou poradu před tréninkem a na led. Vše se potom odráží od zápasů. Kluci měli problém, že nechytli začátek a prohrávali o dva góly. To se pak v této situaci těžko honí. To znám, tak doufám, že začátky budou lepší.
Našel jste své místo v kabině volné?
Měl jsem ho připravené. Sice tam seděl Tomáš Voráček, ale musím říct, že to naši maséři domluvili, aby místo uvolnil. Já mu za to moc děkuji, protože tam sedím rád.
Sledoval jste extraligu? Jak složitá je současná situace Pardubic?
Složité to bude, to je jasné. Máme patnáct zápasů do konce, to už je skoro jako v baráži. Musíme vyhrávat. Sledoval jsem to různě, ale na hokej jsem nechodil, byl jsem až na posledním utkání s Olomoucí.
Jak na pardubický návrat reagovala vaše rodina?
Můj syn byl šťastný, protože hraje hokej za Dynamo. Když jsem ve středu večer přišel ze zápasu, tak venku před barákem na mě čekali a pouštěl se ohňostroj (usmívá se). Všichni jsme šťastní, že jsem se vrátil. Hlavní ale je, abych Pardubicím pomohl.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
