Martine, tak jaký byl návrat na hradecký led v duelu proti Vrchlabí?
Bylo to něco jiného. V Čechách se hraje odlišný hokej než venku. Pět let jsem hrál bránícího centra, teď zase centra dopředu. Spíš jsem se na ledě motal.

Teď tedy budete mít více prostoru k ofenzivním nápadům, že?
Je to i jeden z důvodů, proč jsem se vrátil. Chtěl jsem si na starý kolena zahrát trochu kvalitnější hokej, kdy to nemusím někoho půl roku učit a pak vedle něho ještě tři měsíce hrát.

Podle všeho to vypadá, že by vám měla připadnout role třetího centra za Roubíkem a Koudelkou. Není to pro vás málo?
Ne. Budu plnit jakékoliv pokyny kouče. Já už se urážet nebudu, když nedostanu takovou roli, na kterou jsem byl zvyklý minulých dvacet let. V hlavě to mám srovnaný. Věk nezastavím. Nejsem perspektivní hráč, ač si myslím, že pět sezon ještě odehraju. Jsem prostě připravený přijmout role, které jsem neplníval.

Čtyři uplynulé sezony jste strávil v nejvyšší soutěži ve Francii. Proč jste se rozhodl vrátit?
Především kvůli rodině a samotnému hokeji. Chci si konečně zahrát hokej, kdy to v pětce nestojí jen na dvou hráčích. Kdy se o to podělí pět kluků. A pak taky cítím dluh k hradeckému hokeji. Vyrůstal jsem tady, postoupil do extraligy a nespadnul jsem z ní jako někteří… (směje se) A pak jsem pomohl taky zachránit první ligu. Myslím si, že kdyby se to tenkrát nepovedlo, tak tady teď stála nějaká vietnamská tržnice. Jsem Hradečák a chci lidem ještě něco ukázat. Že nejsem ještě v důchodovém věku.

Nechtěli vám mladí kluci v hradecké kabině vykat?
To ne. Ale radši jsem se oholil, abych vypadal mladší. Snažím se tvářit mladě a chovat se mladě. Člověk je tak starý, jak se cítí… A já se cítím dobře. (usmívá se)

Dle ohlasů z internetu se hradečtí fanoušci těší na vaše technické kousky. Jméno Filip u nich něco znamená…
Moc se na to těším. uvidíme, jak to půjde. Ale hokej není o jednom hráči. Nebudu se srovnávat s Jágrem, ale ani on neudělá sám mančaft nebo hru celé pětky. To nejde. Navíc v dnešní době, kdy všichni bruslí a mají natrénováno. Talent a myšlení je něco navíc, ale když nefunguje souhra na ledě, je vám to na nic.

Vraťme se ještě do Francie. Jak kvalitní je tamní liga?
Za poslední čtyři roky se její úroveň zvedla. Je to srovnatelné se spodní polovinou extraligy a horní půlkou první ligy.

Angažmá v Brianconu a posléze v Tours vám svědčila. Pravidelně jste bodoval…
Dá se říct, že jo. Bylo to dané přísností rozhodčích. Vylučovalo se i za škaredý pohled. (směje se) Hrálo se tak hodně přesilovek, což je pro mě úrodná půda.

Tak to jste se určitě absolutně odnaučil diskutovat s rozhodčími, ne?
Tak já se to snažím vždy řešit s úsměvem. I když jednou jsem taky bouchnul.

Povídejte…
Stalo se to ve finále francouzského poháru s mužstvem Rouen. To je ve Francii v pozici Sparty. Prostě mělo vyhrát. Jenže my jsme pořád vedli, a tak do toho vstoupil rozhodčí. Nevydržel jsem a pěkně mu vynadal. Dostal jsem stopku na tři zápasy.