Do brány Krkonoš přišel rozšířit svou hokejovou kariéru před touto sezonou, a coby nejzkušenější bek patří k nejlepším obráncům II. ligy. Je pilířem defenzívy, navíc střílí důležité góly. Třeba ve čtyřech duelech proti Dvoru Králové juniorský mistr světa DAVID POJKAR zaznamenal tři branky a stejný počet asistencí. Však také po další důležité výhře neskrýval radost.
Ze Dvora Králové vezete další tři cenné body. Jak náročná cesta k nim vedla?
Pro nás to byl dobrý zápas, ostatně jako každé takové derby. My se chceme poprat o co nejlepší umístění, klidně i o první místo, proto jsme ve Dvoře potřebovali uspět. Přišlo hodně lidí, atmosféra byla výborná a podle mě se lidem celé utkání muselo líbit. Z mého pohledu to bylo super a zápasu nic nechybělo.
Vám se příliš nepovedl vstup do zápasu. Chvíli trvalo, než jste se dostali do tempa. V čem hledat příčinu pomalejšího rozjezdu?
No já musím přiznat, že podobně nepovedené začátky u nás nejsou výjimkou. Příčinu bohužel neznám. Jestli je to nějakou nesoustředěností, fakt nevím a špatně se mi to hodnotí. Ale asi to tím bude.
Každopádně pro vás bylo dobře, že toho soupeř nevyužil více než jedním gólem…
Určitě. Šancí před naší brankou bylo víc. Kdybychom tam inkasovali dva nebo i tři góly, byl by pro nás zápas o mnoho těžší. Mohl by se vyvíjet úplně jinak.
Po vyrovnané první třetině jste ale v té druhé dominovali. Bylo v kabině mezi oběma periodami hodně rušno?
Bylo, bylo. Trenér nám tak k tomu něco řekl, což je správně. Ale přece jen si myslím, že my máme v kádru mnohem víc hokejových kluků, kteří u hry umí přemýšlet. V kvalitě mužstev tam malinký rozdíl byl.
Domácí nejspíš definitivně zlomil právě váš přesilovkový gól na 2:5. Jak byste svoji dělovku popsal?
Od té modré čáry se to trefuje spíš na náhodu. Buď to tam spadne, nespadne nebo to někdo tečuje. Mně to tam krásně, až ukázkově předložil Milan Procházka. Mohl jsem to trefit z voleje a vyšlo to. My ty přesilovky trénujeme, teď vlastně druhý zápas po sobě ve stejném složení a jsem rád, že nám to zatím vychází.
Vám soupeř ze Dvora Králové vyloženě sedí. Trefil jste se ve třech ze čtyř vzájemných duelů, celkem nasbíral šest kanadských bodů. Vnímáte i v této soutěži výjimečnost okresních derby?
Asi ne. Jsem rád, že mi to na Dvůr sedlo, ale beru to spíš jako náhodu. Že by mi tento soupeř seděl, to si nemyslím. Možná mi sedí jejich gólman, to jedině (smích).
Vy jste za svoji dlouhou kariéru vypjatých derby odehrál spoustu. Jak se vám zamlouvá kulisa těch podkrkonošských? Jen v základní části šlo už o sedmý takový duel.
Já sice nejsem Vrchlabák, ale ta derby jsou super. Je to prostě úplně jiný zápas. Vždycky je to vyhecované a jak se říká, první může prohrát s posledním. Má to svá specifika. Bylo to vidět i v sobotu. Souboje se hodně dohrávaly a pro oko diváka to podle mě byl výborný zápas.
Už je to 17 let od chvíle, co jste se v Moskvě stal mistrem světa juniorů. Jak dnes na svůj životní úspěch vzpomínáte?
Já si na to vzpomenu spíš vždycky, když se s klukama potkáme. Úspěch to byl parádní a nezbývá mi než prozradit, že nejvíc se mi vybaví ty oslavy po finálovém zápase. Ty byly úplně nejlepší.
Vy jste sice po sobotě dál na třetí příčce, teď vás ale čeká vedoucí Sokolov. Bude teď vaším cílem před play off vyhrát skupinu, abyste šli do vyřazovací části z nejlepší možné pozice?
Samozřejmě by to bylo nejlepší. Jít z prvního místa, o to se porveme. Ne jen, že bychom mohli jít na papírově slabší týmy, ale ono je i dobré, když před vámi soupeři mají respekt. Určitě budeme chtít na první příčce skončit.