Úspěšná. Ale snadná. Pardubice porazily v prvním utkání Tipsport Hockey Cupu prvoligové bojácné Vrchlabí 3:0. Vážnější zkouška přijde až v pondělí. Do Pardubic dorazí Růžičkova Slavia a v domácí kleci nastoupí Hašek. Na svém zamilovaném ledě poprvé. „Bude to výjimečné. Doma je přece doma,“ těší se slavný Dominátor.

Jak důležitý test to pro vás byl?
Byla to příprava. Zápas, kdy se chci dostat do tempa, zvyknout si na dorážky. Je to přece jen jiné než v tréninku. Nebyla to velká prověrka, ale důležitý zápas na rozehrání.

Bylo náročné vrátit se na širší evropská kluziště?
Do rohu a za branku je to dál. Doposud jsem rozehrávku netrénoval, na to teprve dojde, až se budu cítit lépe. Vždy jsem tedy puk zastavil a nechal hrát spoluhráče. Chci se především dostat do brankářské formy, pak můžu pracovat na jiných věcech.

Podrželi vás spoluhráči?
Určitě! V obraně jsme hráli takřka bezchybně. Soupeř měl sice nějaké přesilovky, ale dohromady moc šancí neměl. Konečný výsledek odpovídá průběhu. Ke konci si kluci trochu dělali srandu, že za první zápas bez gólu budu muset něco zaplatit. Něco tam je napsáno. Taky pokaždé, když ke mně v posledních pěti minutách přijeli, tak něco prohodili. Legrace musí být!

Nulu jste vychytal, takže zápisné vás nemine.
Něco tam je, tak zaplatím, ale až po první výplatě. Vždyť jsem si zatím nic nevydělal, takže nemůžu nic platit. (směje se)

Stíhal jste během zápasu dirigovat spoluhráče?
To není jednoduché. Jsem tu chvíli, stále spoluhráče poznávám. Škoda, že v téhle soutěži nemají kluci jmenovky. Je důležité, abychom se naučili komunikovat, aby všichni věděli, co ode mě mohou čekat a co já od nich.

Cítíte od spoluhráčů stále ostych?
To je spíše otázka pro ně. Ze začátku možná ano, ale postupně se to ztratí. Když jsem chytal ligu, tak někteří ještě tahali za sebou kačera. (usmívá se) To je prostě nezvyklý, ale tak to je. Teď jsem však jeden z týmu, a tak se to musí brát.

Pojďme k zápasu. Vytasil jste také svůj tradiční zákrok, kdy jste si lehl na led a do vzduchu vymrštil betony.
Byl jsem překonaný, takže mi nezbylo nic jiného, než kopnout nohama. Puk jsem asi chytil, neviděl jsem ho. Někdy musí mít člověk štěstí.

Takový zákrok potěší, ne?
To je jasný. Radši bych byl, kdyby takový moment přišel třeba v rozhodujícím zápase za stavu 3:2 minutu před koncem. To by si toho člověk cenil víc.

V závěru to vypadalo na poklidnou nulu, ale poslední dvě minuty byly hodně horké.
Vrchlabí mělo přesilovku, šlo na mě pár střel, nějaký dorážky. Trošku se to pralo, to k hokeji patří.

Takže jste se na konci i zapotil?
To se tak nedá říct. Dostávám se do zápasového tempa, je to znát. Nebyl jsem ke konci vyloženě unavený, ale cítil jsem to. Fyzicky se cítím dobře, to je nyní nejdůležitější.

Napadlo vás, že jste do branky Pardubic nastoupil po téměř patnácti letech?
To ne. Pro mne to byl přípravný zápas, nijak zvlášť ho nepřeceňuju. Je příjemný pocit přijet do Vrchlabí, kde jsem v životě hokej nehrál. Bylo tu takřka vyprodáno, mám z tohoto utkání příjemné pocity.

Napětí jste necítil?
Trošičku. Daleko větší to bude, až půjdu na první zápas v Pardubicích. Doma je přece jen doma! To bude pro mě výjimečná situace.