Jak dlouho vznikal materiál na desku?

„Dávali jsme to do kupy skoro půl roku. A s natáčením u Wroclavi jsme neváhali. Jacek je kámoš, vyhovuje nám to tam.“

Zázemí jste měli opět v karavanu?

„Jasně. Tam jsme spali, vařili si a za týden byl základ hotový. Pak jsme jezdili pro hosty. Jeden den pro Štěpána Málka do Hradce, pak pro Průžu a Xavi (Baumaxa), ten přijel sám. Přímo z koncertu v Český Lípě. To nám asi neodpustí, že si nemohl nic dát. Ale nakonec se mu tam líbilo a dokonce si tu hned natočil i demo snímek.“

Americké popelníky, kde se vzaly?

„Jednou jsem dostal z hecu od Murča brejle. Klasický zrcadlovky se zlatými obroučkami, co v nich americký vojáci dobývali Vietnam. Akorát, že byly z tržnice za čtyři pětky. Říkal jsem si, že by to byl dobrý námět na text. Bez problémů jsme dali do kupy melodii, ale se slovy jsme si nevěděli rady. Ani nikdo z našich známých, kteří nám občas textařsky pomáhají. Až to nakonec vyřešil Baumaxa, který to dal dohromady těsně před cestou za námi do studia.“

A jak se vydařila letošní sezóna?

„Celkem jsme spokojený. Dalo to kolem sedmdesáti koncertů, nejen doma ale i v Polsku a na Slovensku. A taky jsme podnikli malé turné po Finsku. Hráli jsme v Tampere, Pori i Helsinkách. Jezdili jsme s karavanem, celá rodina a docela jsme si to užili. Až na moje rozříznuté koleno. Při jednom z koncertů jsem klekl na střep a musel do nemocnice. A tamní úroveň mne dost překvapila. Zlatý český zdravotnictví.“

Každá pořádná deska také potřebuje pokřtít.

„Samozřejmě se na to chystáme, a to 27. prosince v hospodě U Podkovy ve Chvalči. Přijede mladá polská punková kapela Sczur, pak JoSka a nebudou samozřejmě chybět naši „deskový“ hosté. Xavier Baumaxa půjde na závěr. Když se totiž rozjede, není ho možné sestřelit z pódia. Vydrží tam hrát třeba do rána.“