Krkonošský deník ještě před koncertem přináší rozhovor se Zdeňkem Vřešťálem, který Nerez zakládal a jenž v kapele Neřež také působí.

Třicet let jedné kapely je poměrně dlouhá doba – na co vzpomínáte nejraději, na jaké období, festivaly či akce?
Byla to krásná doba. Začátky, kdy jsme zkoušeli prakticky každý den, ocenění na Vokalízách a Portách v letech 1982 -1983, natáčení alba Masopust i první zahraniční zájezdy do Španělska nebo do Francie. Hráli jsme naplno patnáct let.

Svého času byl Nerez originálním unikátem na naší folkové scéně, přesto jste se rozešli, prakticky na vrcholu, vyprodané sály, úspěšné desky. Co po těch letech přestalo fungovat?
My jsme mezi sebou neustále bojovali, hádali se o muziku, o texty a stále jsme něco měnili a pilovali. Po revoluci na nás skutečně chodilo hodně lidí, ale my už jsme cítili, že to začíná být jenom kšeft. Přestali jsme zkoušet a psát nové písničky. Tak jsme se normálně dohodli. Že toho necháme a že nikdo z nás nebude používat značku Nerez. A udělali jsme dobře, Zuzaniny desky v éře po Nerez jsou nádherné a já jsem spolu s Vítkem Sázavským udělal docela hodně v produkci nahrávek Jarka Nohavici.

V jakém duchu se ponese šňůra k Nerez/Neřežovským třicátinám?
Nerez sice už 15 let nevystupuje, ale naše současná kapela Neřež se neustále k písním této kapely rádi vrací. Občas vystupujeme s Klárou Vytiskovou, dcerou našeho prvního kontrabasisty a zpěvačkou skupiny Toxique. Na Slovensku chceme zahrát několik koncertů s Katkou Koščovou, což je první slovenská Superstar. Nazkoušíme několik dalších hitů od Nerez a nebráníme se ani spolupráci s dalšími kapelami, které mají naši muziku rádi. Bude to pestré a vydatné, asi 100 koncertů.

Jak vzpomínáte na Zuzanu Navarovou?
Zuzka byla dobrá kamarádka, nadprůměrná textařka a skladatelka, výjimečná zpěvačka a hodně inteligentní žena. Nesnášela lidskou blbost a blbové ji proto neměli rádi. Dala jim to vždycky pěkně ostře najevo. A byla s ní velká legrace!

Proč jste si zvolili spíš menší sály a kluby? Nepřemýšleli jste o oslavách ve velkém?
Do rockových klubů se naše muzika moc nehodí a velké sály bychom už asi nenaplnili. Lepší je vyprodaný kvalitní a dobře hrající menší sál, než poloprázdná haluzna… Celé turné začalo právě ve východních Čechách a už máme za sebou 5 velice úspěšných koncertů. Teď se představíme v kině Vlast v Janských Lázních. Začínáme totiž spolupracovat s loutkoherci – podívejte se na You Tube na náš nový klip k písni Kyvadlo!

V jaké sestavě teď vystupujete?
Vítek Sázavský a já spolu hrajeme nepřetržitě více než třicet let. Ale máme vedle sebe tři nové a mladé muzikanty, kteří už toho hodně dokázali. Například baskytarista Filip Benešovský vyprodal před rokem O2 arénu v Praze s vlastní verzí projektu The Wall od skupiny Pink Floyd, Robert Fischmann hraje na flétny a perkuse u kapel Bran, Taliesyn nebo Linha Singers a Vítek Beneš hrál na klávesy a veškeré další hudební nástroje u skupiny United Flavour. Všichni zpíváme, to je asi to hlavní.

Jak došlo ke spolupráci s Marií Rottrovou? A jak jste prožívali její rozlučkové turné?
S Maruškou jsem se seznámil u naší společné daňové poradkyně. Slovo dalo slovo a spolu s Vítkem Sázavským jsme jí připravili album Podívej. Naše spolupráce trvá už více než deset let a já nevěřím, že skončila. Marie senzačně zpívá, vypadá o třicet let mladší a má energie na rozdávání. takže to rozlučkové turné jsme si všichni užili, vyprodané veliké haly, potlesk vestoje, úžasný zvuk a světla. Byla to paráda!

Jste autorem filmové hudby – Román pro muže. Byla to Vaše první taková práce? Jestli se nepletu, tak ústřední píseň nazpíval Miroslav Donutil, nechystáte s ním nějaký projekt?
Nemýlíte se, s Mirkem už se nějakou dobu domlouváme na společné práci, ale oba máme strašně málo času. Filmová muzika je kategorie sama pro sebe, správně by neměla vůbec rušit, pomáhá vlastně filmařům v umocnění děje, který se odehrává na plátně. Byla to má první práce pro film a myslím, že se docela povedla – protože si jí nikdo nevšiml… Pan Donutil zpívá moc dobře, nechte se překvapit, už mám několik písniček hotových.

Jaké má Neřež plány do budoucna?
Hrát, psát písničky, pak je natočit, pak zase hrát atd. Umřít s pocitem, že tu po nás něco zůstalo. Ještě je před námi hodně práce!

(ner)