Čím je právě Vysoké a tato přehlídka zvláštní, jedinečná?
Svou, abych tak řekla, rodinnou atmosférou. Možná to zní trochu jako klišé a možná i já před lety jsem na to tak nahlížela, ale dnes to neumím jinak pojmenovat. Je to tady hodně kontaktní, hodně osobní, hodně blízké, nemáte pocit, že porota, ti odborníci - ti chytří, stojí na jedné straně stolu a ochotníci na té druhé.

Slyšela jsem, že v podstatě všichni ve Vysokém jsou ochotníci, je to tak a také se točí kolem jedné rodiny?
Až takhle bych to neřekla, Vysoké má kolem tisícovky obyvatel a DS Krakonoš má asi 135 členů. Pravdou ovšem je, že přehlídkou téměř celé Vysoké žije - hlediště je skoro na všechna představení vyprodané, místní publikum je poměrně hodně divadelně znalé a už trochu „zmlsané“ v dobrém smyslu toho slova, chodí na „ty“ své soubory.

Otázka na rodinu je však na místě. Takovým středobodem bude rodina Hejralových. Ti tradici převzali od svých rodičů, kteří bydleli nějaký čas přímo v divadle Krakonoš. Dnes je ředitelkou přehlídky Svatava Hejralová, její švagr Josef Hejral je předsedou Svazu českých divadelních ochotníků, v divadle se pohybují i Svatčiny a Pepovy děti - ať už hrají nebo jsou v technice divadle nebo se starají o návštěvníky.

Kdo je vlastně „vysocký ochotník“? Jak byste ho definovala?
Odpověď bude velmi subjektivní. Ochotnické divadlo ve Vysokém není koníček, jako třeba jinde, je to styl života. Oni se neschází jen na zkoušky a představení či když chystají přehlídku. V divadle a spolku žijí - hádají se, radují, slaví společně svatby, narozeniny, společně truchlí. Každý rok mají jednu z premiér 23. prosince. A divadlo se tu hraje fakt dobrý.

Žije přehlídkou vážně celé město ?
Ano, je to tu opravdu velká společenská událost, která vrcholí závěrečným bálem hned po vyhlášení výsledků přehlídky. Bál se jmenuje Sejkorák a krom tance a přátelského povídání jsou velkým lákadlem i typické krkonošské sejkory pečené na plátech a polévané rozpuštěným máslem. Tomu předchází čištění brambor v propadle divadla v sobotu dopoledne. A to se děje pouze ve Vysokém.

Co pro vás podzim ve Vysokém znamená?
Relaxaci duše a devastaci těla. Vždycky se na říjen těším, ačkoliv skoro nespím, neb zpravodaj musí vyjít každý den.

Má město Vysoké skutečně genia loci, jak se traduje?
Ano, to bezpochyby má. A možná nejvíce je to cítit právě v divadle. Tady se pohybují ti, kdo byli s přehlídkou spjatí, všichni na ně rádi vzpomínají, ale oni už tu nejsou. I když nejsou? My je tady cítíme v každém koutě.. I my, přivandrovalci.

Jaká je paralela mezi Hronovem?
Z Vysokého jsou představení doporučená na Hronov. Mezi oběma pořádajícími městy panuje přátelství, pořadatelé se o přehlídkách navštěvují, dělají si různá rošťáctví. Důkazem přátelství je, že se letos začalo v propadle vysockého divadla razit metro do divadla hronovského.

Jak se k festivalu dostala Simona Stašová a jak ho hodnotí?
Každý rok je hostem přehlídky nějaký herec. Každý rok oslovený umělec přijede na klasickou besedu. A každý rok je dotyčný překvapený atmosférou a často se stává, že nechce odjet, nebo se hlásí, že chce opět přijet. Tak to bylo s Petrem Nárožným, Květou Fialovou a Naďou Konvalinkovou, Janem Čenským, a to jsem na mnohé další zapomněla. Posedí, popovídají, pak je beseda v divadle - všechno je v klidu a beze spěchu. To je to zdejší kouzlo.

Jana Švecová