Je to vlastně návrat „ztraceného syna“, protože tu působil už v osmdesátých letech, kdy skupina patřila mezi nejpopulárnější v celém Československu. Jak na tohle období Martin Laul vzpomíná? „Samozřejmě rád. Do té doby jsem prošel několika regionálními skupinami a najednou jsem nastoupil do profesionální kapely, která už tenkrát začínala patřit k československé rockové špičce.

Můj úplně první koncert s Turbem byl v Olomouci a tréma určitě byla. Členem Turba jsem byl v letech 1983-1998. Nyní jsem se vrátil a baví mě to ještě víc než dřív.

Co je na koncertu nejnáročnější? „Pro mě je asi fyzicky nejnáročnější zpívat přes 2 hodiny vysoké vokály a dvojhlasy, samotné hraní na klapky je v pohodě. Vzpomínám si, že v jednom městě stála za jevištěm (vážně nevím proč) taková velká poštovní váha. Všichni jsme se na ní zvážili před koncertem i po něm a měli jsme 2 – 3 kila dole. Super dieta!

Posledních devět let se zabývám jen hudbou, skládáním, aranžováním a natáčením. Složil jsem zatím asi 120 skladeb, které jsou určené hlavně pro TV a rozhlasové produkce a celkem úspěšně jsou provozovány po celém světě (USA, Japonsko, Hong Kong, Austrálie, Rusko, Evropa, Jižní Afrika, Izrael…)
Momentálně je ale na prvním místě práce na novém CD Turba, a hned potom bych chtěl pokračovat na jednom autorském projektu pro zahraničí, který jsem prozatím přerušil.“

Jaký styl hudby je vám nejbližší a naopak, který „nemusíte“? „Rozhodně je mi nejbližší rock, na kterém jsem vyrostl a který mě určitě ovlivnil – Deep Purple, Nazareth, Pink Floyd atd. To, co vyloženě nemusím, toho zas tolik není a ani se v tom nechci zbytečně moc vrtat…

Upřímně řečeno, když mám „skládací“ období, tak se snažím neposlouchat nic, protože není nic horšího, než složit něco, co jsem slyšel v autě před půlrokem. Ale když poslouchám, tak kromě klasického rocku mám rád všechny dobré zpěvačky typu Celine Dion, Enya, Maggie Reilly a sto dalších… No a samozřejmě klasika – Bach, Mozart, Smetana atd. Před všemi „starými Mistry“ hluboce smekám.“

A na jaké nástroje Laul hraje? „Už jsem vystřídal spoustu různých klávesových nástrojů a teď na koncertech hraji na Roland Fantom X7, který se Japoncům vážně povedl!

Co děláte ve volném čase? Jak sbíráte energii? „Asi 8 let jsem moc volného času neměl, ale když už se to stane, tak rád zajedu na ryby. Navíc teď bydlím na venkově a ten klid mě tam nabíjí sám o sobě.

Rituál před vystoupením? Ani ne, dám si cigáro a jde se na to! Jsme určitě spokojení, když se koncert vydaří a lidi se baví. Proto vlastně hrajeme! a jak vypadá takový koncertní den? Postup je následující: ráno vstanu a jdu ..... si udělat čaj. Sprcha, oblečení, naložení auta a někdy i nepříjemně zdlouhavá cesta na místo určení. Zvuková zkouška, a dál už to znáte. Po koncertě zase opačně s tím rozdílem, že už si rozhodně nedám čaj!“

Martin Laul nejen hraje, ale také zpívá. Stále se zdokonalujete ve zpěvu? Nebo to není zapotřebí? „Slovo zdokonalovat je asi přehnané, protože to už určitou dokonalost předpokládá. Ale určitě se snažím ten hlas pomocí různých cvičení alespoň udržovat v chodu, nebo snad dokonce i vylepšit.“

Co vás dokáže naštvat a co naopak potěšit? „Spolehlivě mě naštve jízda po některých českých silnicích, obzvlášť po Praze. Radost mi samozřejmě udělá, když jsou dobré ohlasy na koncert Turba, nebo když mi někdo zavolá, že někde v TV nebo v rádiu slyšel moji hudbu.“

Co byste vzkázal fanouškům závěrem? „Ať chodí na naše koncerty. Máme rádi své fanoušky! Zítra chystáme pěkný koncert ve Dvoře Králové v Zálabí. Je tu báječné publikum a krásná děvčata!“

Petr Klér