Nejen prací je člověk živ, i když v Deníku se člověk nikdy nenudí. Ovšem každý potřebuje někdy trochu dovolené.

Před časem jsem se dostal do africké Ugandy a od té doby mi tento kontinent učaroval.

Dvacet čtyři hodin v dopravních prostředcích. Tak začala moje třetí cesta na černý kontinent. Cílem bylo malé mezinárodní letiště u Viktoriiných vodopádů v Zimbabwe. Jenže z Prahy byste přímý spoj hledali marně.

Než jsme vstoupili na půdu afrického státu Zimbabwe, čekal nás přesun přes německý Frankfurt nad Mohanem a jihoafrický Johannesburg.

Být v Zimbabwe a nenavštívit Viktoriiny vodopády by byl hřích. Pohled na klidnou širokou řeku Zambezi, jejíž voda nic netuše míří na hranu skály, která je 120 metrů vysoká a 1800 metrů široká, je impozantní zážitek. Pro nás Čechy je zajímavostí, že první mapu i publikaci vodopádů vytvořil cestovatel a rodák z Holic Emil Holub.

Silným zážitkem byla také tradiční africká večeře Boma, na které jsem ochutnal místní speciality: například antilopu, pštrosa, krokodýla či divoké prase. Pomyslnou třešinkou na závěr byl grilovaný červ, vedle kterého by naše žížala zažila pocit méněcennosti. Ještě na mě koukal, ale je prý výživný. Byl trošku slaný a místy tuhý.

Co je třeba zmínit, je zdejší východ slunce. Svítání v Africe je něco nádherného, stejně jako západ slunce. Také není nad ranní procházku po africké půdě. A pokud před vámi jdou čtrnáctiměsíční lví sourozenci, je to o to větší zážitek. Na dotek je jejich srst tuhá, ale jsou to nádherná zvířata. Právem se lvu říká král zvířat.

Dva dny jsme byli ubytováni ve stanech postavených v korunách stromů, ke kterým vedlo dlouhé dřevěné schodiště. Stany byly v podstatě otevřené, takže k ránu rtuť teploměru dosahovala k pěti stupňům Celsia.

Na druhou stranu na tomto místě jsme viděli smečku lvic, které ulovily mládě buvola a vesele si na něm hodovaly. Přiblížili jsme se k nim tak na vzdálenost třiceti metrů.

Africký kontinent není jen o krásách zvířecí říše, ale také o místních lidech, kteří jsou velmi přátelští a pohostinní. Naproti Ugandě, kde v nejchudších částech žily děti, které měly kvůli nedostatku jídla nafouklá bříška, tak Zimbabwe a obzvlášť Botswana jsou relativně bohaté státy. Nikde nebyla vidět vyložená chudoba.

Hodně lidí se do podobných destinací bojí jezdit z důvodu bezpečnosti a zdraví. Pokud ale dodržujete základní předpisy, rizika jsou minimální.

Jedním z nich je zákaz focení vojáků, policistů a vládních objektů. Při cestě na letiště v Ugandě jsme míjeli vodní elektrárnu, kterou hlídali vojáci ozbrojení samopaly. Viděli nás, jak je filmujeme, a ihned nás zastavili. Sice byli slušní a vysvětlili nám, že se tam nahrávat nesmí, ale i tak se náš průvodce deset minut potil, jestli nás nechají pokračovat v cestě.

Fotografování patří mezi moje záliby, a tak jsem se letos rozhodl, že se o krásné snímky podělím. Z myšlenky vytvořit kalendář pro rodinu a přátele na rok 2012 se stala realita a tři z fotografií v galerii jsou právě z něj. Pokud byste se chtěli o kalendáři dozvědět více nebo o něj měli zájem, nebojte se mě kontaktovat na redakční adrese jan.pruska@denik.cz či telefonním čísle 724 791 349.