Do Turnova přijela už několikrát, protože dlouhodobě navštěvuje zdejší loutkářskou přehlídku Turnovský drahokam. Ve chvíli, kdy sem přivezla zhruba tři desítky svých prací, jsme ji požádali o odpovědi na několik otázek.

Jak jste se dostala k fotografování?
„Už ve školce. Moje maminka totiž měla klasický fotoaparát, na kterém dělala krásné rodinné snímky 9 x 9 a když jsem měla možnost, udělala jsem si s ním ojediněle pár fotek i já. Na základní škole jsme pak měli fotokroužek, fotili jsme přírodu a snímky si sami vyvolávali. Byl to pro mě úžasný pocit, dívat se, jak se bílý papír najednou stává fotkou. Pak jsem se po krátké přestávce k fotografování opět vrátila na konci střední školy. Teprve když jsem byla na fakultě, koupila jsem si zrcadlovku. Fotila jsem většinou krajinu kolem domova pro své potěšení. Kvůli práci a dalším povinnostem mi mnoho času nezbývalo, ale při svých cestách po Slovinsku a pak i Evropě, jsem už fotila vždycky. Je to prostě můj koníček. Hodně dalších fotografií jsem pak udělala v době, kdy jsem měla možnost jezdit do krásného prostředí Čech. Tady vzniklo mnoho fotek ještě i klasickou technikou."

Navštívila jste Čechy a Český ráj, co vás zaujalo na zdejší krajině a lidech?
„Je toho víc. U vás mě zaujali především lidé. Jejich pohostinnost, těžký, ale krásný jazyk, kultura, města i jejich okolní krajina. Jsem nesmírně vděčná za to, že mě tu kamarádi vždy vítají tak krásně, že se tu už cítím jako doma. Pro mě je například úžasný pocit, když vím, že tu mám v několika městech vlastní postel. Mé cesty do Čech totiž začaly kvůli projektům pro mládež. Před deseti lety jsem spolu se ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři udělala první projekt a po něm začala moje spolupráce i s dospělými. Při organizaci prvních kulturních návštěv Jaroměře a Slovinska. Přijížděla jsem do Čech prakticky každý rok, a tak jsem se dostala i sem k vám. Všude jsem tu poznala bezvadné lidi a také přírodu. Naše hodnoty jsou totiž velice podobné, ale způsob života v Čechách je úplně jiný. Začala jsem mnohem více poznávat mentalitu vašich lidí a to mě obohatilo. Viděla jsem taky krásná města: Jaroměř, Hradec Králové, Harrachov, Jičín, Turnov, Kuks, Prahu, pochopitelně i místa jako Vyšehrad, Babiččino údolí, tady pak Hrubou Skálu, Hruboskalské skalní město a mnoho dalších krásných míst. Váš jazyk mě ale zaujal už mnohem dříve, protože jsem doma předtím poznala některé vaše filmy. Viděla jsem Maxipsa Fíka, Arabelu, Jáju a Páju, Rákosníčka, Krtka a mnoho dalších. Ale i ve škole jsme poznávali vaši kulturu. Poslouchali jsme díla Antonína Dvořáka, Smetanovu Vltavu, Prodanou nevěstu a mnoho jiných skladeb. Když jsem začala jezdit k vám do Čech, mluvila jsem zprvu anglicky. Ale protože hodně lidí u vás anglicky nehovořilo, rozhodla jsem se naučit česky. Když jsem ale poznala, jak píšete a mluvíte, ihned jsem zjistila, že to bude náročné. Ze začátku jsem seděla třeba dvě hodiny u počítače, abych napsala tři krátké věty. Ani dnes to není dokonalé, ale těší mě, že můžu tak krásně melodickou řeč používat a že se tu dobře domluvím. Zjistila jsem totiž, že váš jazyk je velice bohatý. Nabízí mnoho možností, jak vyjádřit různé stavy a pocity a to se mi právě líbí. Mám totiž moc ráda divadlo a když mě do něj zdejší kamarádky pozvaly, byla jsem nadšená. Jsem proto nesmírně vděčná za to, že mám v Čechách tolik úžasných kamarádů a přátel, kteří mi otevřeli dveře a přijali mě jako svou. Už pět let jezdím do Turnova na přehlídku Turnovský drahokam a mám pocit, že jsem tu získala druhý domov."

Jakými motivy chcete Turnovákům představit svoji domovinu?
„Chci jim na snímcích ukázat svůj rodný kraj Šmartno v Rožni dolině; města Celje, Mozirje, Izolu a Piran u moře. Naši přírodu a slovinské tradice. Ve více motivech ukazuji naše moře, jako ukázku každodenního života jsem vybrala několik snímků přírody a krásnou hru barev v jejich různých obdobích. Přírodu totiž miluji nejen proto, že nám nabízí krásné motivy a dává možnosti k tolika vyjádřením pocitů, ale proto, že prostě taková existuje. Když chodím venku, snažím se mít fotoaparát stále u sebe, abych mohla zachytit vše, co se v ní právě děje. Proto jsem přivezla nejvíc snímků z okolí mého domova, tam, kde se střídají motivy veselé, hravé, smutné, někdy i trochu mystické; prostě takové, jaké nám časem přináší i celý náš život."

Otakar Grund