To je obrázek Happy Days festu, který měl předčít všechny open air akce dosud uskutečněné v České republice. Zatím však jedenáctidenní proud veselí, relaxace a zábavy postrádá plynulost a zádrhelů se ukazuje být víc než dost. „První den tu nebylo nic pořádného k jídlu. V provozu byla jen vegetariánská jídelna. Ani kafe se nedalo koupit,“ uvedl jeden z hasičů záchranného sboru z Jaroměře Jezbiny, který dohlíží na bezpečnost.

Navíc některé skupiny ani nedojely a „odpískán“ byl i koncert Ivana Mládka a jeho Banjo Bandu. Hvězdy a tahouni celého festivalu Fun Lovin' Criminals, kteří měli přilákat značnou část lidí, začali s dvouhodinovým zpožděním a podle některých návštěvníků byli zklamaní a původně nechtěli ani vystoupit. „Měli jsme technické potíže s hlavní scénou. Dodavatel nezajistil to, co slíbil. Doufáme ale, že se to ještě rozjede a lidi přijdou,“ uvedl za organizátory Robert Kernaševič.

Zatím však splnění tohoto zbožného přání nic nenasvědčuje. Branami areálu prošlo včera odpoledne během jedné hodiny jen několik desítek návštěvníků. „Je tady strašně málo lidí. Z toho jsem zklamaná. Ale kapely hrajou dobře,“ řekla jedna z návštěvnic Michaela Vondráčková. Šest nadšenců stálo pod hlavní scénou, na níž se urputně snažila zaujmout svými texty skupinka hudebníků. Větší potlesk však přicházel z řad techniků v zákulisí.

„Je to hrozná škoda, ale přijde mi, že je to celkově špatně připravené. Je tu málo stánků s jídlem a skoro žádný výběr. Našel jsem jen bramboráky a lázeňské oplatky,“ poznamenal David z Prahy. Mezi návštěvníky i některými organizátory se už proslýchá, že pokud by se návštěvnost nezvedla, pak festival skončí v neděli večer. Z jedenácti dnů nabitých muzikou, divadlem a zábavou by tak zbyly čtyři dny zoufalé snahy o naplnění snu. „Nechceme to vzdát a o konci neuvažujeme,“ popřel informaci Robert Kernaševič.

Pusto, prázdno, sliby, chyby. Happy Days!

Jeden z Murphyho zákonů říká zhruba toto: Co špatně začne, špatně skončí. Co dobře začne – taky špatně skončí. Pokud jsou i s Murphyho pesimistickou nadsázkou špatné konce fatální, pak téměř liduprázdné letiště, zlomek slibovaných kapel, mizerné ozvučení a prachbídný servis už v první den nejsou žádným překvapením. Stane se, lze říci u špatných konců leckterého podnikání, které k úspěchu potřebuje kromě práce také velký kus štěstí.

Jenže …

Zdá se, že pořadatelé festivalu Happy Days spoléhali víc na štěstí než na dlouhou produkční práci před zahájením festivalu.

Ve chvíli, kdy na plakátech a v reklamních spotech slíbili pět set kapel a padesát divadelních souborů, měli mít prostě od pěti set kapel a padesáti divadelních souborů podepsané smlouvy a potvrzenou účast. Vyrobit plakáty se seznamem oslovených a pak – kdo přijede, přijede, je nesmírně nefér a zavání to podvodem na těch, kdo to měli zaplatit – tedy na divácích.

Dělá to tak sice ještě pár zdejších podvodníků, kteří na plakát načmárají jméno hvězdy, prodají lístky a pak místo nic netušící hvězdy nastrčí na pódium místního umělce, ale v rozměrech „největší letní megaparty v Čechách“, jak říkal jeden z reklamních sloganů festivalu, Hradec snad nikdo ještě nepodvedl. Organizátoři neberou mobily, jejichž čísla uvedli na festivalovém webu, po letišti bloudí pár lidí a z programového listu pro pět pódií se stal bezcenný papír.