Některé předměty lze ve svém oboru považovat za opravdové unikáty. „Příkladem jsou dva hornické cechovní prapory, kterých se zachovalo velice málo. Tyto jsou z let 1828 a 1842,“ říká správce muzea Jaroslav Poláček. Stejně zajímavá je i sbírka důlních svítidel. Od prvních, olejových, až po poslední, která se používala. „Všechna jsou navíc z našeho regionu, u každého víme, komu patřilo,“ doplnil Poláček. Obdobně tu lze sledovat i vývoj ornických ochranných přileb a záchranářské techniky. Nechybí ani minerály, pracovní nástroje, uniformy.

Mezi divácky nejobdivovanější exponáty většinou patří modely. I v tomto směru má rtyňské muzeum co nabídnout. „Úplně první ilustruje šachtu jako takovou a nevztahuje se k žádnému konkrétnímu místu. Ostatní jsou již stavěné přesně podle dobových plánů. Otevřeli jsme tu totiž naučnou stezku, ale moc viditelných památek nezbylo. Tak jsme k zajímavým místům vytvořili názorné ilustrace,“ vysvětlil Jaroslav Poláček. Návštěvníci si tak mohou udělat přesnou představu o tom, jak fungoval například brzdný stroj rtyňského bremstu z roku 1859, jak vypadala strojní jáma Benigna či důl svatého Petra ve Starém Sedloňově.

Vystavené předměty pocházejí ze sbírky, kterou začal shromažďovat hornický nadšenec Václav Jirásek. Z kdysi plánovaného muzea ve Svatoňovicích ale v polovině 80. let sešlo a exponáty dlouho ležely ladem. Až na počátku 90. let se začal realizovat nápad vytvořit hornické muzeum ve Rtyni. Hlavní výstavní prostor doplňuje část etnografická a expozice selského povstání z roku 1775. Protože ale největší zájem návštěvníků je právě o exponáty hornické, plánují tu na příští rok jejich rozšíření. „Chceme spodní výstavní prostor trochu zhustit a přidat pro ně jednu místnost,“ potvrdil na závěr Jaroslav Poláček. A vybírat rozhodně mají z čeho. Nyní je vystaveno zhruba 400 předmětů, což je pouhá desetina celého depozitáře.