Co pod stromeček? Samozřejmě knížku

Dospělí se zbláznili. Proč zrovna na Vánoce musí letět osmiletá Diana do Austrálie? Ale copak někdo poslouchá, co si děti skutečně přejí?
Tak už je to tady. Dianu čekají podezřelá babička s novým dědečkem, japonská fintilka Rieko, protiva Thomas, klokani, papoušci, delfíni i zlato pirátů. Hurá! Vánoční dobrodružství na utajeném místě právě začíná.

Stanislava Nopová je také autorkou knih Riskantní prázdniny, X Terra Incognita, Dárek, Pro práci zabíjet, Daiquirita, To nejlepší z Austrálie.
296 stran, vázaná, ilustrace.

Více o knize:

„Co budeme dělat?“ Diana mlčky zvažovala, kam by mohly jít. Rieko znovu zavzdychala, upravila si na hlavě klobouček a začala si leštit brýle. Dianu napadlo, že by se spolu mohly podívat, kam vede cesta od zábradlí, že je možné najít pod domem nějaké místo, kde by si mohly hrát. Rieko se vážně zadívala na svoje nové boty.

„No, já nevím. Co kdybychom šly nakupovat?“ „Něco potřebuješ?“ zajímala se Diana. „Ne, jen tak chodit po obchodech. Je to zábava.“ „Rieko, jsi jako moje maminka. Miluje nakupování, budeš se jí líbit.“

Najednou Rieko vykřikla: „Podívej, papoušek!“ Přitiskla čelo na sklo. „Úžasné! Fantastické! Je živý?“ Kakadu pohnul hlavou. „Je živý,“ Rieko přešla plynule do japonského monologu. Diana jí nerozuměla ani slovo, ale i tak cítila, že kamarádka je stejně nadšená jako ona první den. Vzala ji za ruku.
„Pojď pomalu k němu. Steve mi ukázal, jak se to má dělat, a také mi pro něj připravil nějaké zobání. Pokud mu nic nedáme, hned uletí. Je zmlsaný.“ Opatrně kráčely k zábradlí. Kakadu naklonil hlavičku. Tuhle znám a tu druhou ne, napovídal jeho pohyb, uvidíme, co dostanu.

Ručkoval po železné tyči blíž. Prohlížel si holčičky. Mluvily na něj tichými slovy. Laskavý tón japonštiny a češtiny lahodil jeho sluchu, ale ještě víc oceňoval dobroty, které dostal. Když mu Diana podávala poslední kousek, nepustila ho. Kakadu držel sousto v zobáku a udiveně si ji prohlížel.

„Co má tohle zase znamenat?“ Rieko se zasmála, papoušek škubl hlavou a kousek z Dianiných prstů vytrhl. Kroutil krkem, jedním a pak druhým okem zjišťoval, zda ještě něco nemají. Pochopil, že víc nedostane, otočil se k děvčatům zády. Rieko ho opatrně pohladila prstem. Roztáhl chocholku, zakrákal a vzlétl. „Opravdu chceš jít na nákupy, když je tady tak krásná příroda?“ Diana cítila, že musí rychle využít situace.

„Je hezké počasí, je lepší být venku, nebo ne? Pojď, půjdeme se projít.“ Rieko se významně podívala na svoje nablýskané špičky. Když viděla, jak Diana šlape po kamenité stezce, velice váhavě ji následovala kolem útesu. „Musíme jít velmi pomalu,“ rozumovala. Diana poskakovala, hledala nejschůdnější terén. Japonská holčička opatrně našlapovala a dávala pozor, aby si nezničila boty.

Upravovala si šaty a nenápadně zachytávala obrovské brýle, jež jí několikrát málem spadly do štěrku pod nohama.

Jak všechno dopadlo? Čtěte v knize Stanislavy Nopové „Toridi – za útesem leží svět“.