V Čechách vznikala od 13. století řemesla koláčníků, mazanečníků, cáletníků, perníkářů a nakonec cukrářů.

První zmínka o perníkářích a perníku, jeho výrobě a prodeji v Čechách, je z roku 1335 z Turnova, kde prodávali perník cáletníci – tak se tehdy perníkářům říkalo. Jeho výrobci zakládali vlastní cechy, spolupracovali s příkladně organizovanými cechy perníkářů saských. K přípravě těsta – mimo ostatních ingrediencí – prý používali až devadesát druhů vzácných koření a bylin… Koření dodávalo perníku chuť a každý perníkář měl svoje tajemství. Jakost staročeského perníku určoval med, použitý k výrobě, který byl jeho podstatnou součástí.

Podle perníkářů, výrobců calet, byla v Praze roku 1348 pojmenována ulice Caletná (dnešní Celetná). V roce 1419 bylo v Praze 18 perníkářů. Cechy perníkářů však byly nejen v Praze, ale i v Kutné Hoře, Pardubicích Turnově a jinde.

Názvem perník se medové pečivo označuje od doby, kdy se jeho chuť začala upravovat pepřem. Latinsky pepř – piper, odtud bývají perníkáři označováni názvem artopiperisté. Podle pepře v medovém těstě je také v němčině perník pojmenován Pfefferkuchen. Perník byl považován i za lék při potížích žaludečních a střevních. Žádné jiné pečivo nedokáže tak pošimrat nos a tak upoutat zrak jako voňavé, různě vytvarované a vyzdobené perníčky.

V některých krajích se uchovaly různé zvyky i druhy pečiva. V Jindřichově Hradci se peklo točené splétané pečivo na sv. Mikuláše. V Podkrkonoší se na památku zesnulých se pekly „dušičky“, na sv. Martina „martinky“ – ty byly nadívané mákem nebo perníkem. O Vánocích se pekly koláče a křehlíky, o Velikonocích skládance ve tvaru cihly. Na Květnou neděli ptáčci. V České Třebové se pekla perníková abeceda.

Perníky a med se uplatňují při oslavách různých svátků jakými jsou Velikonoce, Vánoce apod. Perníky měly i různé názvy, a to podle míst, ze kterých pocházely: bavorský, neapolský, norimberský (čeští tovaryši často putovali k norimberským perníkářům, aby se od nich přiučili). Naše perníky byly loketské, pardubické. Byla by však škoda, kdyby perník byl opomíjen a kdyby upadly v zapomenutí malované perníky. Vždyť medové výrobky jsou nejen chutné, ale i hodnotné, velice trvanlivé, můžeme je mít doma stále v zásobě. V dnešní době, kdy nás obklopuje svět techniky a civilizace, znovu přicházejí do módy nejrůznější rukodělné výrobky. Obdivujeme se jejich prosté kráse a podléháme kouzlu starých tradic. A každý z nás alespoň občas zatouží vlastnit něco pro zkrášlení domova. Možnosti nám nabízí výroba medového pečiva, protože ze žádného jiného těsta se nedá vytvořit tolik různých tvarů.

I maminky, které nemají čas péct vánoční pečivo, si mohou se svými dětmi zadělat perníkové těsto a nechat je se trochu zapatlat moukou při vykrajování různých tvarů a figurek. Při zdobení mohou ratolesti nechat svou fantazii rozběhnout na plné obrátky. Nemusí se držet tradičních technik zdobení – mohou použít i barevné lentilky nebo cukrové perličky. Perníčky sice nebudou tak tradiční, možná ani moc vkusné, ale zaručeně udělají větší radost.