Volný cyklus sezónních výstav, kterým Galerie města Trutnova představuje autory české krajinářské tvorby, letos opravdu stojí za pozornost. Po Johannesu Koehlerovi (2011) a Františku Kavánovi (2012) nabízí práce Antonína Slavíčka.

Více jak pět desítek děl bylo zapůjčeno z předních českých institucí, jakými jsou Národní galerie, Galerie hlavního města Prahy, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem a Sbírka Pražského hradu.

„Dlouhodobě spolupracujeme s historikem umění Jaromírem Zeminou a záměr dát dohromady tuhle expozici vznikl při loňské výstavě Otty Gutfreunda, na které se také podílel. Připravil koncepci a začal dlouhý kolotoč žádostí, dojednávání, dohadování podmínek až po převoz a instalaci. Zabralo to zhruba půl roku," přiblížila složitosti přípravy Daniela Netolická.

Vedle spousty času a práce si výstava takhle významného autora žádá i nadstandardní finanční krytí. „Jde především o pojistky děl. V tomhle případě nás to stojí tolik, jako pět běžných výstav. Nebýt sponzorů galerie, nedalo by se to vůbec realizovat," dodává ředitelka Lucie Pangrácová.

„Galerie města Trutnova se svými výstavami už několik let zařazuje mezi nejprestižnější české regionální instituce. A to rozsahem i reprezentativním výběrem dokazuje i v tomto případě," ocenil nastolený trend kunsthistorik Jaromír Zemina.

„Slavíčkova úloha a postavení v dějinách našeho výtvarnictví nové doby je zásadní a bez jeho díla si je nelze představit. Slavíček ukončil vývoj českého malířství 19. století v několikerém smyslu. Rázně skoncoval s romantickým pojímáním krajiny, zbavil ji cizích, internacionálních námětů a nahradil je českými, a tím, že objevoval náměty dosud přezírané, značně rozšířil pojem české vlasti, vlasti nepřikrášlované. Završil dosavadní realistické tendence příklonem k poslednímu vývojovému výběžku realismu – impresionismu a vyrovnal se s ním osobitým způsobem, na který pak navázalo několik malířů o generaci mladších."

Jaromír Zemina