Lidé jako dobytek. Drsně, ale výstižně zní název výstavy o koncentračním táboře Gross-Rosen, jehož pobočky se nacházely i na území trutnovského regionu.

Život tehdejší zajatců neměl pro většinu velitelů či dozorců velkou cenu. Hrůzným příkladem je pochod smrti, který vedl k Choustníkově Hradišti. Ve dvanácti hrobech tu po osvobození nalezli 179 obětí.

Netradiční expozice, jejímiž autory jsou studenti Střední školy propagační tvorby ve Velkém Poříčí, je nyní k vidění na žacléřském Rýchorském náměstí. Venku, pod vzrostlými lípami mají díla velkou vizuální sílu. Díky syrovému zpracování i vydařeným plakátům, kterými jsou objekty z neopracovaného dřeva polepené.

„Po trase tehdejšího pochodu pořádáme Cyklistickou jízdu historické paměti. A při snaze o propagaci jsme navázali kontakt se školou ve Velkém Poříčí. Její ředitel dokonce vyhlásil Gross-Rosen maturitním tématem pro studenty čtvrtého ročníku. A právě jejich práce jsou základem téhle expozice," vysvětlil Miroslav Holča z Českého svazu bojovníků za svobodu Náchod, který za celou aktivitou stojí.

„Výstava působivě přibližuje historii a podmínky, které panovaly v koncentračním táboře, jež se nacházel pouhých 70 kilometrů za hranicemi v dnešní polské Rogoznici. Mnoho poboček bylo i v našem bezprostředním okolí a také tam panovaly velmi tvrdé podmínky. Přímo v Žacléři k žádnému úmrtí sice nedošlo, ale třeba v Bernarticích ano," připomněla místostarostka Eva Rennerová, která se této části zdejší historie dlouhodobě věnovala.

Výstavu, která bude na náměstí k vidění do 21. červa, doplňuje zdařilá brožura, plná faktických údajů.

I v pobočných táborech dívky tvrdě pracovaly. A umíraly

V Žacléři a mnoha dalších příhraničních městech (Trutnov Poříčí, Horní Staré Město, Libeč, Bohuslavice, Bernartice, Hořejší Vrchlabí) vznikly za II. světové války pobočné tábory Gross-Rosenského koncentračního tábora. Do nich byly posílány mladé a zdravé židovské dívky zejména z Polska a Maďarska a využívány pro tvrdou práci v místních průmyslových podnicích.

Židovský tábor byl v Žacléři založený v létě 1942 při textilní továrně firmy G. A. Buhl, kde internované dívky pracovaly v nelidských podmínkách. Střechu nad hlavou nalezly v nově postavených dřevěných barácích za dnešním Šestidomím u textilní továrny.

Od března 1944 se žacléřský tábor společně s bernartickým lágrem stal pobočkou koncentračního tábora Gross-Rosen. Celkem 128 dívek zde pracovalo a přebývalo až do osvobození sovětskou armádou 8. května 1945.