První muzeum tu vzniklo ve 30. letech 18. století vedle evangelického kostela jako pro tehdejší dobu typický kabinet kuriozit. Netypické však bylo, že byl přístupný široké veřejnosti. V roce 1727 poskytl Melchior Ducius Waldenberg 4 tisíce guldenů pro nákup knih pro církevní knihovnu: úkol uskutečnil Diakon Minor, který shromáždil svazky knih z oblasti teologické, historické, filozofické a filologické. Sbírku později doplnily dopisy, písemnosti a další kuriozity, které poskytli občané.

Muzeum dolnoslezského tkalcovství pokračuje v této tradici. Dnes sídlí v barokní budově na náměstí a současné sbírky jsou děleny do několika částí.

V oddělení tkalcovství se nachází přes 700 klasifikovaných a popsaných exponátů spjatých se zpracováním textilií. Sbírka zahrnuje kolekci současných polských uměleckých textilií, historické a průmyslové textilie a další exponáty, mimo jiné prvky lidových a měšťanských krojů.

Základem sbírky v oddělení numismatiky jsou stříbrné mince z 15. a 16. století z pokladu, který byl roku 1961 objeven v Debrzniku. Převažují mince z českého Slezska a mince rané doby vlády Habsburků. Kromě českých jagelonských mincí obsahuje sbírka také polské mince z období vlády Jagelonců. Muzeum vlastní i sestertius císaře Antonína Pia (138–161 n.l.). Mince je ve špatném stavu, ovšem nález z kamiennogorského regionu dokládá existenci římské obchodní cesty.

Ve sbírkách umění návštěvníci naleznou polychromované dřevořezby, obrazy, grafiky i staré tisky. Součástí expozic je i sbírka starých pohlednic.