„Chápu připomínky, že některé scény byly poněkud syrovější a Božena Němcová byla vykreslena pro někoho v možná příliš negativním světle. Myslím ale, že od skutečné tehdejší reality se filmové zpracování příliš nelišilo. Za mě Boženu považuji za zdařilý snímek,“ říká Josef Horáček, starosta Jaroměře, kterou filmaři využili pro natáčení mnoha scén.

„Nevím jak obecně veřejnost, ale já jsem s potěšením vídal některá známá místa,“ zmínil, že Božena rozšířila řadu filmů, které se v Jaroměři a Josefově natáčely. „Zejména dlouhá scéna pohřbu Karla Havlíčka Borovského ze závěrečného dílu, která se odehrávala u kostela sv. Mikuláše, byla identifikovatelná i pro ty, kdo Jaroměř alespoň trochu znají,“ říká starosta, který jako divadelní ochotník byl nadšený z hereckých výkonů. „Jsem rád, že se ve filmu objevila absolventka jaroměřské ZUŠ Edita Valášková, která ztvárnila služku Manku u Němcových,“ připomíná další jaroměřskou stopu v minisérii.

Iveta Rydlová z českoskalického Muzea Boženy Němcové ještě nemá co hodnotit. „Možná vám to přijde zvláštní, ale já jsem se na to zatím nedívala,“ překvapila kurátorka muzea. „Chtěla jsem si nechat odstup od těch všech komentářů a emocí. Podívám se na to třeba za půl roku, abych se oprostila od těch všech hodnocení a udělám si na to svůj názor,“ má jasno Iveta Rydlová.

80letá Miloslava Smetanová je sice ráda, že seriál o Boženě Němcové vznikl, ale připomínek k němu by měla dost. „Jako Skaličačka znám Němcovou dopodrobna a proto mám určité výhrady k celé řadě nepřesností. Mnoho zásadních věcí v tom zpracování chyběly,“ říká někdejší kantorka, která učila 40 let český jazyk.

Sexu mohlo být méně, tvrdí divačka

„V České Skalici se díváme na Boženu Němcovou hlavně jako na spisovatelku a takové ty pikantní záležitosti, které tam byly hodně vyzdviženy, pro nás nejsou až tak důležité,“ ohlíží se za čtyřdílnou sondou do života spisovatelky její ctitelka. Snímek ale rozhodně nezatracuje. „Je velice přínosný v tom, že i lidé, kteří o Boženě Němcové vědí jenom Babička a dost se k ní dostali více,“ říká Miloslava Smetanová.

Životní cestu spisovatelky si nenechala ujít ani Jarmila Valterová z Nového Města nad Metují. Ta má ve své knihovně téměř tři desítky svazků, na jejichž hřbetě se opakují stále tři stejná slova: Babička – Božena Němcová. „Nooo,“ reaguje poněkud rozpačitě na dotaz, jak se jí Božena líbila.

„Myslím si, že tam toho sexu mohlo být klidně méně a stačilo ho nějak decentně naznačit,“ pojmenovala konkrétně to, co milovníkům spisovatelky asi na filmovém zpracování vadilo nejvíce. Ze čtyř dílů se jí nejvíce líbil ten poslední. „Bylo v něm nejlépe zachyceno, že opravdu trpěla. Všechnu energii dávala do psaní, to ji pomáhalo. Přirovnala bych to k tomu, když má někdo psychické potíže, tak mu pomáhá, že se z toho vymaluje,“ dodala.

Přestože je tomu už 159 let, co Božena Němcová odpočívá na Vyšehradském hřbitově, její osobnost a dílo dodnes přitahuje. Na jejích pohádkách vyrostly desítky generací a nesmrtelná Babička dala jméno údolí, v němž spisovatelka strávila své dětství.