Vypadá to poměrně jednoduše, ale vůbec to není snadné. Zkušený pilníkář uměl sázet jeden vroubek vedle druhého, ale pro nezkušeného návštěvníka je to nesmírně těžké. Expozice pilníkářství vznikla v chaloupce, kde pilníkář skutečně až do roku 1956 žil. Jmenoval se Jaroslav Dolenský a dílna je vytvořena víceméně jako věrná kopie jeho dílny. Rozměry připomíná spíš větší komoru. „Pilníkář ale víc prostoru ke své práci nepotřeboval, základem jeho práce byl malý ponk se sesličkou, kde si upevnil pilník a ten vroubil. K tomu potřeboval ještě kamínka, protože pilníky se vyvářely, aby ztvrdly," řekla Jana Hájková, ředitelka Muzea a Pojizerské galerie v Semilech. Na vytvoření expozice spolupracovalo muzeum s pilníkářem Drahoslavem Smejkalem, který žije u Jihlavy.

Roubenka, kde expozice vznikla, dává návštěvníkům nahlédnout do minulosti. Maličký domek měl jedinou sednici, kde žilo pět, ale často i třeba deset lidí. Přes zimu spali všichni v jedné místnosti, v létě se většinou děti stěhovaly na noc na půdu. Semilská roubenka je podle Hájkové zařízena tak, jak podobné domky vypadaly ještě ve 20. letech minulého století. Na prostoru sotva 20 metrů čtverečních je vše, co tehdy rodina k životu potřebovala v jednom rohu kamna, ve druhém postel, ve třetím stůl a ve čtvrtém kredenc a šatní skříň. „Jestli máme něco trochu jinak, tak je to stůl, kolem kterého máme židle, většinou tam byly lavice a i na těch se spalo," poznamenala ředitelka muzea.

Poslední roubenky

Tři takzvané Jílovecké roubenky patří k posledním pozůstatkům tradiční roubené architektury v Semilech. Ještě v polovině 19. století byly přitom Semily městem, které bylo celé roubené. V roce 1859 byla dokončena trať z Pardubic do Liberce, do Semil pak začali dovážet materiál a odvážet hotové zboží. Během 50 let pak roubená architektura zmizela a nahradily ji zděné domy. Roubenek je dnes v Semilech sotva desítka.