Hodně pracujete se dřevem, proč malujete a netvoříte třeba objekty?
Plastiky dělám taky, resp. se věnuji řezbařině, sáhnul jsem si i na kámen, ale malování je mi mnohem bližší.

Na co malujete?
Jednak na dřevo, takže sháním vhodný starý materiál, nebo si připravuji desky z takzvané HDFky. Tu příčně, horizontálně i vertikálně vybrousím, pak šepsuji dvěma či třemi vrstvami, čím vznikne jakési umělé plátno. Ale pracuji i s plátnem klasickým.

Celý život posloucháte muziku, jak moc vás ovlivňuje?
Strašně moc. Pouštím si Vivaldiho i Bacha, ale taky Plastic People či Slayer. Mám široký rozptyl. Je to nedílná součást tvorby, hudba mi hodně pomáhá i inspiruje.

Jak se stane, že váš obraz koupí někdo z tak slavné kapely jako je Cradle od Filth?
Dílem je to náhoda, dílem štěstí, ale zásadní je trpělivost a moře práce. Jako spousta jiných tvůrců, kteří se od nuly propracovali až k nějakému uznání, i já se snažím stále zlepšovat, vystavovat, prezentovat svou tvorbu.

Nedávno jste vystavoval i na velkém hudebním festivalu Brutal Assault v Jaroměři. Jaká to byla zkušenost?
Za tohle pozvání jsem byl hrozně rád. Pořadatelé mi vyšli maximálně vstříc, vybrali úžasné prostory v kasematech josefovské pevnosti, nebyl problém s pojištěním, osvětlením. A hlavně, expozicí prošlo během pár dní několik tisíc lidí. Spousta návštěvníků přitom nevěděla, že jsem autorem, a tak jsem získal i bezprostřední odezvu. V naprosté většině pozitivní a to samozřejmě potěší. Navíc tudy prošlo i mnoho členů významných kapel, ti si nakonec vyžádali i samostatnou prohlídku. Takže zkušenost opravdu skvělá.

Dá se váš styl nějak definovat?
Sám žádné pojmenování nemám ale na zmíněné výstavě to někdo nazval bizarním surrealismem a s tím klidně souhlasím.

Jak velká plátna malujete a kolik času jeden obraz zabere?
V průměru se pohybuji kolem rozměru 120 krát 120 centimetrů. Netvořím cíleně, vždy zpracovávám nějaký momentální impuls či nápad. Někdy vstanu v pět ráno, začnu a najednou zjistím, že je noc. Většinou maluji v dílně, ta pomalu ztrácí svou původní funkci a stává se ateliérem.

A když je hotovo?
Je to neuvěřitelný pocit. Uvařím kafe a další hodinu sedím, koukám se. A těším se na ráno, až si obraz znovu prohlédnu.

Vaše malby se vyznačují jistou mnohovrstevností, jinotaji, na první pohled skrytými detaily. Ani to dopředu neplánujete?
Ne. Samozřejmě, když mám hotovou hrubou malbu, vymýšlím a dolaďuji detaily, ale výsledek dopředu neznám.

Měnil byste něco na starších obrazech? Saháte do nich?
Dávám na radu malíře Aleše Krejči, který mi jednou řekl: nevracej se k tomu, nech to být. Když se podívám na některé prvotiny, nejraději bych je přetřel a udělal znova, ale je to určitý záznam vývoje, proto zůstanou tak, jak jsou.

Jak to vypadá s další výstavní činností?
V jednání je polská Toruň, byl bych rád, kdyby dopadla. Je to krásné historické město. Rád bych svou tvorbu představil i v Trutnově, v regionu, odkud pocházím.

K výtvarné práci se dostáváte i při své běžné práci.
Vzhledem k tomu, že vyrábím historický gotický nábytek, který je k vidění na českých a polských hradech, tak ano. Na Housku jsem například dělal 19 erbů vlastníků a dvě vyřezávané truhlice.

Máte nějaké oblíbené autory?
Především je to malíř Aleš Krejča, kterého osobně znám a coby umělce, ale i člověka si moc vážím. Líbí se mi i Polák Zdzisław Beksiński, holandští mistři jako Rembrandt, Bosch, hodně rád mám i italského malíře Giotta.

Intenzivně tvoříte dva roky, jak vnímáte posun ve své tvorbě?
Jsem samouk, o to víc se snažím na sobě pracovat. Hodně experimentuji, chci se posouvat vpřed. Samotnému se mi to těžko posuzuje. Je to spíš na divácích, na lidech, kteří mou práci sledují.

A neptají se někdy, proč jsou témata tak temná?
Samozřejmě, a často. Ale myslím, že moje tvorba je jen odrazem života, který žijeme. Každý se tam může najít. Mou největší inspirací je příroda a lidi. Jejich vášně, nálady, frustrace se pak v plátnech objevují. Vlastně je tam jen to, co jsem skutečně viděl, byť v transformované podobě.

A proč pseudonym Godothor?
Ozval se kvůli obrazům někdo z Německa, vypadalo to i na Anglii a můj kurátor přišel s tím, že místo Petr Vašíček by to chtělo něco kratšího. Jedno slovo, nejlépe na G, což vychází z mé signatury obrazů. Proto Godothor, spojující v sobě dvakrát slovo bůh (god a thor), i slovo Godot a s tím spojené jakési očekávání či změna.

Jaké jsou nejbližší plány?
Teď pracuji na návrzích obalu alba a triček pro nadcházející tour skupiny Tortharry. Což mne potěšilo, že tito velezkušení harcovníci extrémně tvrdé hudby mne požádali o spolupráci. Na focení maleb a návrhů přiletěla prestižní fotografka Eva Schmidová. To byl pro mne zážitek poznat ji a spolupracovat s ní. A budoucnost? Věnovat se malbě a doufat v přízeň návštěvníků mých výstav.