Do kamene a dřeva tesá jedenáctka vesměs mladých umělců. Kromě studentů sochařství, kameníků a příležitostných kumštýřů je ale k vidění i práce profesionálů.

„Obsazení je podobné jako v minulém roce. Máme tady jednoho ‚dřevaře‘, ostatní pracují s pískovcem. Všichni tvoří na volné téma,“ říká hlavní organizátorka Vendula Peřinová. Po loňských zkušenostech se pořadatelé rozhodli původně třítýdenní festival o týden zkrátit.

Návštěvníci mohou až do příštího víkendu v „přímém přenosu“ pozorovat, jak vznikají schody, kříž, abstraktní i figurální kompozice. „Nejzajímavější na tom je, že každé dílo je originální a má svůj jedinečný půvab,“ tvrdí jeden z aktérů Matěj Skavroň. Madonu s dítětem do pískovce vytváří Čechoameričan Robert J. Alger (na snímku vlevo). Absolvent italské Accademia di Belle Arti di Carrara předváděl svůj nevšední um již na premiérovém ročníku akce.

„Moje pocity jsou zatím velice pozitivní. Festivalu prospělo zkrácení na dva týdny, každý se o to víc snaží, protože čtrnáct dní je přeci jen určitá časová výzva. V loňském roce to bylo příliš dlouhé,“ hodnotí autor, jenž se v minulosti zúčastnil několika sochařských symposií v Evropě i USA a podílel se rovněž na restaurování celé řady významných historických objektů, mimo jiné třeba Bílého domu.

Podle Algera se navíc art festival ve srovnání s prvním ročníkem těší většímu zájmu veřejnosti: „Řekl bych, že tady vidím více rodičů s dětmi, kteří se sem chodí dívat, což jsme vloni tak nevnímal. To je velmi pozitivní aspekt.“

Z lípových kmenů, které v Krkonoších popadaly při nedávné vichřici, umělecké artefakty vytesává příležitostný řezbář, jinak profesí školník, Milan Brothánek. „Byla by škoda dřeva, takhle to alespoň bude mít ještě nějaký další život,“ poznamenal Brothánek. Zatímco jeho kolegové většinou pracují pouze na jednom díle, Brothánek hodlá udělat hned tři kousky.

Vrchlabské symposium potrvá v areálu bývalé minizoo ještě týden. Zájemci mohou práci umělců sledovat každý den od 10 do 18 hodin. Příští sobotu je na programu závěrečná vernisáž.

Vzniklé výtvory si příznivci sochařství možná budou moci prohlížet také po skončení festivalu. „Pokusíme se sochy na delší dobu vystavit v augustiniánském klášteře,“ naznačuje Vendula Peřinová.