Jestli chcete vidět, jak si žil pan nadlesní v minulém století či jak vypadala taková vrchnostenská kancelář, musíte si počkat do příštího roku. Jestli ale toužíte poznat, jak vypadal život na Grabštejně například v 19. století, kdy tu pobývala hraběnka Josefína Clam-Gallasová, velká přítelkyně Ludwiga van Beethovena, můžete se tam vydat už dnes. Právě v těchto dnech tu totiž otevřeli zbrusu novou expozici.

Josefínin pokoj

Na rozdíl od interiérů, které přibližují historii památek od nejstarší doby až po její poslední majitele, se právě tady, na Grabštejně, vydáte netradičně proti proudu času. A prohlídka začíná právě v Josefínině pokoji, jemuž vévodí zařízení ve stylu biedermeieru a podobizna hudebního skladatele, který hraběnce připsal dokonce několik svých skladeb.

„Interiéry nejsou autentické. Poslední majitelé panství, Clam–Gallasové, kteří vlastnili Grabštejn až do roku 1945, obývali spodní zámek, který je dnes v majetku armády,“ ukazuje mi bílou budovu z okna Vladimír Tregl z Národního památkového ústavu v Liberci. Ten je také autorem nové expozice, která má návštěvníkům přiblížit, jak se asi na hradě či vedlejším zámku žilo.

Interiéry jsou poskládány z původního mobiliáře, po válce roztroušeného do různých koutů země, okolních zámků, ale třeba i reprezentativních prostor velvyslanectví. Jako třeba vzácný gobelín, o jehož vrácení nyní památkáři jednají s ministerstvem zahraničí. Ale vraťme se k samotné prohlídce proti proudu času.

Suvenýry z Prahy

Trasa nás z Josefínina pokoje vede do rokokové místnosti 18. století. Naváže na něj chodba, kterou zdobí několik vedut. Vzácná je také sbírka dobových rytin staré Prahy. Podle Vladimíra Tregla jde o jakési dobové suvenýry, připomínající korunovaci císaře Leopolda českým králem ve Svatovítské katedrále, kdy byly pohledy všeho českého lidu a pochopitelně i šlechty upřeny na hlavní město.

Na stěnách jednotlivých pokojů chybí tapety, jaké známe z tradičních interiérů, štukované stěny o to víc umocňují vzácně zdobený nábytek, doplňky a obrazy, připomínající nejen významné členy Clam–Gallasovského rodu, ale i předchozích majitelů, mezi nimiž ani na Grabštejně nechyběl slavný „frýdlantský vévoda“ Albrecht z Valdštejna. V zasvěceném výkladu se ale také dozvíte, že za třicetileté války se na Grabštejně opevnili Švédové a z nařízení císaře byly následně strženy grabštejnské hradby, aby je už nikdy v budoucnu nemohly k obraně využít nepřátelské posádky.

Právník s daňovými úniky

Z hodovní síně v rokokovém slohu se dostáváme do prostor, které představují rezidenci velmože Jiřího Mehla ze Střelic. Muže, který se nejvýznamněji zasloužil o současnou podobu Grabštejna. Reprezentační místnost nás zavede do doby renesance, doby, která slavnému velmoži přinesla vzestup i pád. Z hodovní síně vybavené nádherně vyřezávaným nábytkem a dalším mobiliářem ze sbírek Národního památkového ústavu, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a Severočeského muzea v Liberci vstupujeme do soukromého apartmá. Rozděleno je na dvě části – pracovnu a ložnici.

„Jiří Mehl pocházel z původně měšťanské rodiny. Do šlechtického stavu byl povýšen až jeho otec,“ pokračuje v poutavém vyprávění Vladimír Tregl. „Mehl měl nejen velmi výrazný vliv politický, protože působil jako dvorní rada u císařského dvora, ale také šlo o velmi vzdělaného člověka. Byl vystudovaným právníkem,“ popisuje historik.

Četné kontakty a vliv mu umožnili mnoho majetkových transakcí, díky nimž velmi zbohatl a mohl si dovolit nákladnou renesanční přestavbu gotického hradu ze 13. století. „To ale zároveň znamenalo i velký tlak na poddané, kteří se proti němu postavili v ozbrojeném povstání. Vzpouru Jiří Mehl krvavě potlačil, ale už se na něj valily další pohromy,“ líčí historik a dodává, že v témže roce nastupuje na trůn císař Rudolf II., který u svého dvora upřednostňuje katolíky, a Jiří Mehl jako protestant ztrácí svůj mocenský vliv.

„Smrtelnou ránu mu zasadily daňové úniky z důlní činnosti, kterou provozoval. Daně musel doplatit, ale také se kvůli finanční ztrátě hradu zbavit a prodat jej dalšímu majiteli,“ líčí historickou anabázi Vladimír Tregl.

Díky, profesore Tomíčku

Přesná podoba Jiřího Mehla se nedochovala, jeden z nejvzácnějších obrazů, zobrazující velmože modlícího se k Panně Marii, by však údajně mohl vlivného šlechtice zpodobňovat. Mnohem důležitější památkou na Jiřího Mehla je však unikátní kaple sv. Barbory, kterou nechal vybudovat a která představuje jednu z nejkrásnějších renesančních památek v širokém okolí. A právě ta se v rámci slavnostního otevření nové prohlídkové trasy stala dějištěm jedné slavnosti. Poprvé se tu rozžehlo nové osvětlení, které kaple sv. Barbory získala díky soukromému daru emeritního profesora libereckého gymnázia Josefa Tomíčka. Jedná se o dva dvouramenné svícny a závěsný lustr holandského typu z dílny Houska a Duda v Buštěhradech. Osvětlení stálo 150 tisíc…

„To, co pro nás udělal pan profesor, je něco neuvěřitelného. A jsem také nadšen, že díky úsilí Luďka Vele vešel hrad Grabštejn v takovou známost,“ řekl dojatý kastelán hradu Jan Sedlák. Připomněl tak tradici benefičních koncertů, které chotyňský rodák a pěvec Národního divadla v Praze ve prospěch rekonstrukce památky zahájil před dvaceti lety. A díky kterým se zejména unikátní kapli podařilo opět zvelebit. „Loni mě po benefičním koncertu oslovil můj pan profesor z libereckého gymnázia, Josef Tomíček, a řekl, že chce nadaci věnovat peníze. Když mi však řekl, o jakou jde částku, úplně mi vyrazil dech,“ prozradil při slavnostní premiéře osvětlení kaple Luděk Vele.

„Chtěl bych vám pane profesore v tuto chvíli nejen poděkovat za cenný dar, ale i za to, že mezi námi stále existují tak krásní a slušní lidé. A omluvte mě, pane profesore, že jsem byl ve škole tak pitomej…,“ poděkoval slavný pěvec vřele a s láskou svému pedagogovi a po slovech Josefa Tomíčka: „Budiž světlo“ zapěl žalm.

Nejednomu z přítomných se dojetím sevřelo hrdlo. „Pane profesore, na tom lustru je napsáno, že jste ho kapli sv. Barbory věnoval vy, a já vám garantuju, že to tu nejméně tři sta let tak zůstane,“ odlehčil jedinečnou chvíli Luděk Vele. „Ke Grabštejnu samému vztah nemám, za to mám vztah k Luďkovi. Velmi jsem obdivoval, co pro Grabštejn dělá, a když se mi ty prostředky dostaly do rukou, řekl jsem si, že to pro ně bude nejlepší využití,“ řekl Josef Tomíček. Jeho dárek rozsvítil nejen kapli, ale i naději, že v dnešním světě existují ušlechtilí lidé.

Vzpomeňte si na to, až si kapli budete prohlížet. Ať už letos nebo v nejbližších dvou letech, kdy se má v rámci významného projektu libereckých památkářů grabštejnská expozice rozrůst o nové interiéry s zmapovat tak život vrchnostenských úředníků, kteří tu v minulosti měli své kanceláře a na rozdíl od panstva i své byty.

Jana Švecová