Galerie letos nasadila laťku hodně vysoko. Jména jako Gabriel, Viková, Stratil či Charvát patří ve svých oborech k tomu nejlepšímu.

Snažíme se každým rokem pozvedávat úroveň výstavního plánu o něco výš. Chceme proto zajišťovat atraktivní výstavy tvůrců celorepublikového významu. Snažíme se vybudovat galerii určité renomé, což je ovšem dlouhodobá záležitost. Trutnov je přeci jen město na okraji republiky, galerie s rokem založení 1997 nemá tak velkou tradici. Regionu se ale věnujeme také a nadále věnovat budeme.

Jak tedy vypadá plán výstava pro rok 2011?
Právě ho dokončujeme. Většinou touhle dobou je již hotový, ale došlo k drobným termínovým změnám díky zaneprázdnění některých umělců. Z našeho kraje chceme představit především Václava Lhotského, který bude slavit 80. narozeniny. A před Vánocemi se budou moci návštěvníci seznámit s dosud neprezentovanou tvorbou trutnovské scénografky Terezy Komárkové. V letních měsících uvedeme malíře Joannese Köehlera. Co se týká ostatních autorů, už výstava Michala Gabriela nastínila směr, kterým bychom se rádi ubírali. I v dalším roce chceme pokračovat v prezentaci autorů ze skupiny Tvrdohlaví, tentokrát dílem Jaroslava Róny. Termín je stanovený na listopad a je to pro nás opravdu prestižní záležitost, protože Róna už příliš výstav nedělá. Vypadá to, že v příštím roce tahle bude jediná.

A co prezentace výtvarných děl na nábřeží Úpy?
Právě s dílem sochaře a malíře Jaroslava Róny se naskýtá dobrá příležitost zopakovat stejnou akci, která se letos odehrála s Gabrielem. I on je ochotný zapůjčit své plastiky pro venkovní expozici. Zatím to vypadá na zhruba stejné období, od května do října.

Mohla by se z toho stát tradice?
Je to naším záměrem. S myšlenkou umístit sochy do veřejného prostoru přišla místostarostka Hana Horynová a pro nás to byla velká výzva. Ne každý si najde cestu do galerie, ale na promenádě vidí díla velké množství lidí a dosavadní ohlasy jsou skvělé. Podle rčení „Jednou je nikdy a dvakrát je zvyk“ bychom už mohli hovořit o tradici.

Vraťme se ještě k výstavnímu plánu. Kdo další je na seznamu?
Hned v lednu chceme představit práce Jana Švankmajera, kterého lidé znají spíš jako režiséra. Výstavu možná doplní i festival jeho filmů v Uffu, takže to bude taková komplexnější akce. Pořádáme ji ve spolupráci se sdružením Trutnov, město draka. Další věc, která ale ještě není úplně potvrzená, je výstava Petra Nikla, dalšího člena Tvrdohlavých. To by byla opravdu unikátní záležitost, ale je to složité kvůli termínu. Autor nyní pobývá vždy čtvrt roku v New Yorku a čtvrt roku v Čechách, mezi tím má vystavovat ještě v Paříži. Datum se tak hledá dost komplikovaně.

Padla tu na naše poměry slavná jména. Jak se s takovými lidmi jedná?
Většinou se to odvíjí od toho, jak atraktivní pro ně jsou výstavní prostory a jakou pověst galerie má. Významnou roli sehrává také to, zda už tu vystavovali jiní renomovaní výtvarníci. Jednání s Gabrielem například nabrala dobrý směr právě kvůli tomu, že má zájem instalovat svá díla v nezvyklém prostředí. Galerie se mu líbila a dopadla i akce s instalací soch do řeky, protože na nábřeží k tomu byly vhodné podmínky. A skončilo to instalací smečky před Uffem. To vše vzbudilo zájem médií, dozvěděl se to i Róna a zaujalo ho to. Ne vždy je to ale tak přímočaré. Například Petr Nikl je velmi vstřícný, ale jeho program je tak nabitý, že dosáhnout toho, aby si našel čas pro malou galerii v Trutnově je prostě složité.

Kolik času zabere samotná příprava výstavy?
První jednání s autory začínají až rok předem. To se začíná pracovat na samotné koncepci výstavy, výběru děl, její hlavní myšlence. Pokud se dají vybrat díla přímo v ateliéru, je to jednodušší. Vyřizování zápůjček z ostatních institucí někdy zabere měsíce. Komplikací, zejména u objemných plastik, je někdy transport. K přípravě výstavy přímo v galerii patří vedle instalace také uzpůsobení prostor, popisky, zpracování a rozeslání pozvánek na vernisáž, texty pro média, plakáty a podobně. To trvá minimálně týden.

Moderního umění se, zvláště do regionálních měst, dostává málo. Tady jsou nyní sochy na nábřeží, smečka od Gabriela před Uffem, draci u Autostylu od Pauliny Skavove.
Opravdu to zatím není příliš častý jev. Jsem ale ráda, že Trutnov, když má moderní společenské centrum, se stává i v jiných oblastech kultury pokrokovým městem. Smečka je dobrým příkladem, že současné umění může být lidem blízké a že do měst určitě patří.