Je to umělec, jehož tvorbu měl možnost poznat asi každý obyvatel našeho regionu. Je totiž autorem netradičních poutačů ve tvaru zvířat pro královédvorskou zoo. Tedy i populárního slona u silnice směrem na Trutnov. Zvičina se vždy snažil hledat nové cesty ve výtvarném umění. V posledních letech se věnuje tvorbě 3D a 4D grafik. Pomocí počítačového programu rozpohyboval své obrazy a dodal jim tak zcela jiný rozměr. Propojení barev a pohybu vytváří nečekané vjemy. Ty navíc umocňuje hudba, kterou přímo pro jednotlivé snímky napsala a nahrála Monica Dvorak. Není to poprvé, kdy Zvičina představuje nové postupy. Před několika lety začal tvořit obrazy s pozitivní energií. Značné vyzařování této energie potvrdil opakovaně i biotronik.

Nejprve asi základní otázka. Co si mají lidé představit pod pojmem 3D a 4D grafiky?
3D grafika u mne znamená tvorbu prostoru pomocí perspektivy. Pomocí počítače jsem rozpohyboval některé své obrazy. Proto je to 4D grafika, kromě tří rozměrů je to i pohyb. Jedná se vlastně o filmy. Základem jsou moje malířská plátna. Důležité je také spojení obrazu a zvuku.

Je těžké uvést obraz do pohybu?
Vlastně není. Mám to v hlavě a stačí to převést do řeči počítače. To ale znamená tu řeč dobře ovládat. Používám především program Cinema 4D. Zúčastnil jsem se mimo jiné nedávno sympozia o tomto programu na téma nelineární animace. Byl jsem tam asi nejstarší a zjistil jsem, že řadu z těch věcí, které se tu předváděli, jsem se naučil sám, svépomocí. Překvapilo to i některé z lektorů. Kromě programů to vyžaduje také kvalitní technické vybavení, protože grafika je náročná na výkon počítače. Naštěstí mám podporu své manželky, takže si tyhle „hračky pro dospělé“ mohu dovolit.

Vraťme se ale ještě zpět k obrazům. Je potřeba vytvářet je jiným způsobem, než klasické obrazy?
Obrazy dělám podle „zlatého řezu“, snažím se i v tomto stylu připravovat svoje výtvarné filmy. Při tvorbě se snažím dodržovat základní výtvarná pravidla. Napadá mě v té souvislosti citát, tuším že malíře Wassila Kandinského: Obraz by měl být lehký nahoře, dole těžký, vpravo jako dům, vlevo jako dálka. Výhodou je, že jsem už v minulosti pracoval s tradičními geometrickými tvary, kterým jsem v obrazech dával pohyb. Určitě mi pomohla i tvorba z posledních let, kdy jsem se věnoval plastikám. Také některé z nich se v mých filmech objevují.

Důležitou součástí filmů je hudba. Přímo uvádíte, že se jedná o jednotu obrazu a hudby.
Určitě. Autorkou je moje vnučka Monika Dvořáková - Monica Dvorak, která žije a tvoří v Anglii. Do Čech nepřijíždí moc často. A tak se domlouváme přes oceán opět pomocí počítače, tedy Skypu. Původně jsem spolupracoval se skladatelem Miroslavem Vobořilem. Vybíral jsem jeho skladby k jednotlivým filmům. Nyní mi Monica skládá hudbu přímo na filmy a grafiky. A musím říct, že se tam asi projevují naše společné geny. Dokáže vystihnout muzikou to, co se já snažím dostat do svých výtvarných děl. Vnučka hudbou doslova žije. Její přítel dělá v radiu BBC a jejich snem je vlastní dům, který by měl mít tři místnosti: kuchyň, ložnici a hudební studio.

Vaše první filmové práce mohli vidět před několika lety návštěvníci hudebního klubu Barakuda. Už tehdy někteří mluvili o tom, že je to vlastně obrovský relax, uvolnění těla a uklidnění duše.
To je můj cíl. Estetický zážitek očí umocňuje sluchový vjem lyrické hudby. Aby byl ten zážitek ještě mocnější, rozhodl jsem se k promítání na velkém plátně s kvalitním ozvučením. Předpokládám, že divák se tak bude moci do filmu ještě víc ponořit. Proto padla, po domluvě s ředitelkou Hankova domu Zuzanou Čermákovou, volba na kino Svět. Zahájil jsem také spolupráci s profesionálním zvukařem Jiřím Flejgrem.

Z čeho se bude program skládat?
V první části grafik se v texturách objevuje převážně motiv obrazu Ying a Yang. Následuje film, který vychází a je texturově celý postavený na obrazu Duhová kulička. Další film Kužele nad Mandalou rezonuje na stejnojmenný obraz Mandala. Na závěr uvedeme v grafice motivy z filmu Geneze duhové kuličky a film Podzimní romance z obrazu Podzimní hra.

Můžeme se těšit i na další představení nebo tohle bude zároveň premiérou i derniérou?
Druhý díl představení je již hotov. Asi tak za měsíc může být v kině. Určitě chci pokračovat i dál. Člověk stále tvoří, takže vznikají grafiky a filmy nové. Kromě rodného Dvora Králové bych chtěl pořad uvést i v dalších městech regionu, pokud bude možnost, tak samozřejmě i po celé republice.

Luboš Dvořák - Zvičina

Královédvorský výtvarník se poprvé představil v roce 1966 v Divadle Rokoko. Je žákem Zdenko Crhy, Jana Baucha a Dalibora Pokorného. V sedmdesátých a osmdesátých letech neměl možnost kvůli svým postojům v době sovětské okupace vystavovat. Pracoval jako celník, působil i jako výtvarník trutnovského Muzea Podkrkonoší. Krkonošskou krajinu nebo Zvičinu dokázal pojmout ve svých obrazech netradičním způsobem. Je autorem řady plastik, například poutačů pro zoo Dvůr Králové, medailí a plaket. Vystavoval u nás i v Polsku, Francii a Anglii. Jeho expozici grafik najdete na zámku Tuř. V posledních letech v jeho tvorbě dominovala geometrie.

Malíř Zvičina vždycky hledal nové cesty. Jeho současné rozpohybované obrazy jsou další z nich. V současné roztěkané době, která se vyznačuje rychlostí, zkratkou a chaosem, stále víc hledají lidé oázu klidu, možnost uvolnění a uklidnění smyslů. Právě tohle grafiky a filmy Zvičiny – Dvořáka nabízejí. A tak není těžké si představit, že místo televize se budou lidé časem dívat právě na rozpohybované obrazy. První možnost máte už v pátek v královédvorském kině Svět. Navíc se, podle dostupných informací, jedná o ojedinělý výtvarný počin nejen u nás, ale také ve světě.