„Do Vrchlabí jsem přišel do učení v roce 1955, když mi bylo patnáct,“ vypráví. „Nemohl jsem na normální gymnázium, protože jsem neměl dělnický původ. Otec byl chirurg. Měl jsem možnost dostat se do výzkumného ústavu vakuové elektrotechniky v Praze v Hloubětíně a podmínkou bylo vyučit se ve Vrchlabí,“ vysvětluje, jaká byla jeho cesta do hor.

Josef Laufer se narodil těsně před druhou světovou válkou ve Francii, maminka byla původem Španělka, otec působil ve Španělsku jako interbrigadista v rámci československého lazaretu, následně ve Francii a během války v Anglii jako vojenský lékař u RAF, britského Královského letectva. Do Československa se rodina vrátila až v roce 1947.

Známý zpěvák zažil ve Vrchlabí mnohé. „Na blbý věci člověk nevzpomíná rád. Jako když jsme pochodovali městem a zpívali budovatelské písně, chodili na bramborové brigády a museli plnit závazky. To bylo hustý,“ vybavuje si. „Bydlel jsem ve Vrchlabí na internátu, takže jsem byl předpřipravený na vojnu. Kolektiv, disciplína, buzerace, to všechno k tomu patřilo a na vojně jsem pak s tím už neměl takové starosti,“ říká. „Jinak to ale bylo ve Vrchlabí fajn, byli jsme ještě děti,“ usmívá se, zejména při vzpomínkách na první milostná dobrodružství. „Měl jsem tady první holku, na to jsou hezké vzpomínky.“

Oblíbenou destinací se pro něj a jeho spolužáky stal dívčí internát v Herlíkovicích. „Vzali jsme gramofon pod paží a vyrazili za holkama,“ prozrazuje, jak často trávil volný čas.

Jako student Josef Laufer nijak neexceloval. „Student jsem byl špatný, přitom jsem přišel jako premiant. Škola mě nebavila, byl jsem puberťák a bylo mi to úplně jedno. Motivaci jsem měl, jen abych udělal zkoušky, na které jsem se dokázal naučit. Když jsem chtěl, tak jsem zabral,“ hodnotí upřímně svoje studentské schopnosti a přibližuje, v čem spočívala hlavní náplň učňovského oboru. „Byla to práce s elektronama. Dělaly se jejich urychlovače. Byl to zvláštní obor v té době. Nic si z toho nepamatuju,“ přiznává. Po vyučení skutečně zamířil do výzkumného ústavu vakuové elektrotechniky v Praze. Pak šel na vojnu a až po ní na DAMU, kde se rozjela jeho umělecká dráha.

Minulý pátek bylo Josefu Lauferovi 78 let. Má za sebou operaci obou kolen. „Loni levého, letos pravého. Takže ještě neběhám. Sice chci, rád bych hrál i tenis, ale ještě nemůžu. Zkouším už v divadle a muzikále,“ povídá. Koncertovat navzdory vyššímu věku zvládá pořád s přehledem. „Chlap musí mít pevnou ruku, pevný hlas a pevný kde co…“