Xindl X je umělec vpravdě renesanční. Píše divadelní hry, písničky k nim, napsal knihu i scénář k sitcomu Comeback, vydal dvě úspěšné desky s hity jako Anděl, Láska v housce, Chemie či Mindráček.

Většinu z nich uslyší návštěvníci jeho koncertů v Teplicích a v Děčíně. Až se na podzim vrátí, bude hrát akusticky a možná zde natočí i nové CD.

Někdo snad může váš hitový duet Láska v housce vnímat jako anti fast food song. Či je to spíš vtípek?
Ne, to není vtípek. Podle mě je to písnička o lásce a fast foody jsou přesně sedící přirovnání. Většina lidí to tak prostě dneska má. Přijít, vycucat city co nejrychleji a hlavně, aby to bylo v poměru cena : výkon. A málokdy se snaží o skutečné city bojovat, má to radši bez boje. Proto, myslím, to k fast foodům sedí.

Řekněte, Ondřeji, jak se vám dostávají do písniček všechny ty postavičky? Gott, Habera, Anife a další…
To, že se mi tam dostávají pop kulturní ikony, je přirozený. Ono to hodně lítá ve vzduchu a to co je ve vzduchu – a co je v televizi – lidi hodně odkoukávají a žijí podle toho svoje životy. A já píšu o těch lidských životech, který jsou občas odkoukaný z těch televizí a od pop kulturních ikon.

Ještě na chvilku zpět k herečce a zpěvačce Olze Lounové. Je vaší inspirací dnes, když píšete písničky?
Určitě jo. Ale zatím je spíš mou inspirací pro ty písničky, které píšu pro ni. Písně, co píšu do svého repertoáru, jsou většinou o dysfunkčních vztazích – pro tyhle písně mi Olinka naštěstí inspirací není. Ale každopádně je múzou a prvním posluchačem.

Poslední dobou je Xindl X skoro všude. Opravdu vás všude tolik chtějí?
Já hraju dost často už asi tři roky. Jen teď si toho lidi už víc všimli, protože si mě lidi nejenom víc pamatujou, ale Xindl X je na plakátech i o něco větším písmem, než býval před tím. A snažíme se neodmítat hraní tam, kde je o nás zájem. Bylo by škoda nepřijet zahrát tam, kde nás lidi chtějí.

Také u své nové desky „Praxe relativity“ zůstáváte věrný svému prvnímu vydavateli, malému labelu Championship Records. Proč?
To je spíš moje druhé vydavatelství, protože první vydavatel mojí první desky „Návod ke čtení manuálu“ byl tady Jirka Mašek z vydavatelství Good Day Records. A my jsme ji později s Lukášem Rychtaříkem, kterej nám dělal jen promo na desku, vydali jako Championship.

Souvisí spolu ti dva?
Jasně, tam je to vlastně propojený, protože Jirka z Good Day Records s náma jezdí jako zvukař a Lukáš z Championship je zároveň můj manažer… Takže myslím, že to víc funguje, když je to na nějaké přátelské bázi, než se upsat nějakýmu velkýmu molochu. Myslím, že malý vydavatelství mají větší budoucnost, než velký. Ty si hodně od muzikanta vezmou, hodně naslibujou, ale reálně toho víc udělat nedokážou.

Když v písničce „Nejlepší kuchař“ zpíváte „Chlast je nejlepší kněz“ – popisujete tak svůj vztah k církvi?
Ne, spíš popisuju svůj vztah k chlastu, než k církvi.

On se ale ve skladbě „Nejlepší kuchař“ ten alkohol objevuje dokonce vícekrát…
V dnešní době většina mých známých, nebo mých bývalých známých, řeší ty problémy… ať už s drogami, nebo s alkoholem, závislostí na sexu nebo jiných věcech, o kterých zpívám…
Myslím, že to je popis dnešního životního stylu. Vlastně je to taková lifestylová deska.

Připadá mi, že na koncertě v písničce Anděl používáte více výrazů, které by v rádiu či v televizi ve videoklipu neprošly.
Já mám několik verzí textu k Andělovi. Protože přece jenom je to písnička, kterou hrajeme na každém koncertu, lidi ji chtějí, a aby nás to neomrzelo, tak se ji pokusíme občas tu a tam proměnit.
Nějakou dobu jsme ji třeba hráli na melodii od Tarkana – v arabském duchu, nově ji máme přearanžovanou s banjem místo saxofonu.

To vám chválím, banjo je tam skvělé!
Já si taky myslím. A právě mám i varianty textu Anděla, že někdy tam dám celou původní, jindy celou novou, někdy to prokombinuju…

Banjo se teď tedy bude ve vašich písničkách prosazovat častěji?
Já doufám že jo, ale na desce zatím moc není. Živě Lásku v housce hrajeme s banjem, zatímco na desce je to zahrané na arabský nástroje… a naopak je tam jedna věc, kde Dalibor Cidlinský hraje banjo, ale na koncertech bude hrát kytaru…

Překvapilo vás samotného, jak banjo dokáže znít orientálně?
Překvapilo. Ale pak mi zpětně došlo, že to je nástroj afrického původu. Takže vlastně je to poměrně logický, že to umí znít orientálně.

Podle čeho deska dostala název?
Její název Praxe relativity se vztahuje k tomu, že ti hrdinové, kteří vystupují v mých písních a jakoby zpívají o sobě, tak většinou mají na svůj život nějakej úhel pohledu, zatímco rozumnej člověk by to asi vnímal trošku jinak.

Jaký byl pro Xindla X rok 2010? Plný práce a euforie? A vzal mu něco?
Určitě to byl důležitý rok; vyšla mi kniha Bruno v Hlavě, odpremiérovala se má hra Dioptrie růžových brýlí, vyšla mi nová deska Praxe relativity, s kapelou a s Olinkou jsme hráli Lásku v housce snad na všech místech, kde je to možné. A taky na několika, kde to možné není…
Byl to rozhodně jeden z nejzašlápnutějších roků, co jsem zažil. I když musím říct, že občas to byl pěknej záhul. Mám dojem, že mi ten roka vzal tak rok života. (smích)

Radek Strnad