Právě proto byla nucena minimálně přerušit sportovní kariéru a ze soupisky roky úspěšného klubu zmizet. Natrvalo? „Určitě ano. S jistotou mohu dnes říci, že má kariéra v nejvyšší soutěži byla ukončena. Pokračování u basketu je ale otázkou i pro mě. Pořád se to ve mně různě pere. Ráda bych si ještě někdy zahrála za zdejší B tým,“ říká Andrea Holubcová, maminka čerstvě dvouleté Terezky.

Nová životní etapa předčila sport

Vůbec poslední mistrovský zápas za Trutnov odehrála 3. února roku 2018. „Samozřejmě si na ten den dobře vzpomínám. Vyhrály jsme, takže šlo pro mě o pěkné zakončení sezony, aniž bych to tehdy dopředu věděla. Až týden na to jsem zjistila, že jsem těhotná – jako by to bylo včera, usmívá se s 1361 (!) zaznamenanými body desátá nejlepší střelkyně v historii podkrkonošského klubu.

Že pro ni bude sezona 2017/2018 tou poslední, tušila už nějaký čas.

„Tak doma jsme se o tom tehdy chvíli bavili. Brala jsem to tak, že ta nejlepší basketbalové léta jsem si odehrála a přiznám se, že mě v tu chvíli basket ani tolik nenaplňoval. Prostě mě netěšil tak, jako roky před tím. Spíš jsem se už těšila na naši novou životní etapu, jelikož jsme se s Petrem v dubnu brali a pak hned chtěli mít rodinu. No a ono to přišlo ještě dřív,“ usmívá se Andrea.

Životní změna však byla obrovská, vždyť basketbalem profesionální sportovec žije každý den.

„To je pravda. A taky že mi míč ze začátku chyběl. Přece jen jsem byla zvyklá se každý den hýbat. Ale teď mi neschází, jsem už přenastavená na roli mámy. Rozhodně však moc ráda vzpomínám, hlavně na éru trenéra Petrovického. Měly jsme jsme tehdy skvělou partu a právě s bývalými spoluhráčkami se pořád vídáme a udržujeme kontakt.“

Každodenní trénink? Už nic pro mě

Andrea Holubcová, dříve Vacková, v kariéře za Trutnov odehrála úctyhodných 247 utkání. Pouze bývalá reprezentantka Kateřina Hindráková (314) a Pavla Kuřitková (300) jich stihly více. Že by ji dnes ale svrběly ruce při sledování svých následovnic? To ne.

„Sem tam jsem se zašla na zápasy podívat, někdy jsem i sledovala přenos přes internet. Uznávám, že jen tak si vystřelit na koš bych někdy zašla, ale každodenní trénink a pak to cestování za zápasy? To už není nic pro mě,“ přiznává dnes jednatřicetiletá hráčka, která si během kariéry zahrála za pražskou Spartu, vyzkoušela si zahraniční angažmá v anglickém Nottinghamu, aby nejvíc let strávila právě v Trutnově.

Momentálně však zdejšímu družstvu nijak přát nemůže. Doba koronaviru basketbal zastavila a pauza trvá už déle než měsíc.

„No, musím říct, že jsem i ráda, že se mě basket právě v této době už netýká. Vždyť spousta sportovců si fyzičku musí udržovat sama, aby z toho úplně nevypadla. Musí to pro každého být psychicky náročné. Nikdo neví, co bude. Na druhou stranu si říká, že každý je rád za nějaký ten odpočinek,“ zamýšlí se Holubcová.

Sama tvrdí, že sport miluje a jen tak doma sedět také nedokáže. „Myslím, že jsem dost aktivní člověk. Pořád něco vymýšlíme, abychom neseděli v teple. Já se navíc hned po porodu vrátila na hřiště, ale při první utkání za béčko se mi stal úraz, takže jsem to brala jako znamení, že mám raději přestat. Zbyla mi nějaká cvičení, chození do posilovny, sem tam si zaběhám nebo se projedu na kole. Prostě dělám všechno to, čemu se člověk neměl šanci věnovat během profesionální kariéry,“ dodává bývalá basketbalistka a na závěr přiznává, že už nyní s fotbalistou Petrem čekají druhý přírůstek do rodiny.

Držme jim oběma palce.