Předchozí
1 z 5
Další

„Bohužel moje práce v tomto oboru byla čistě ekonomická. Několik let jsem byla ředitelkou 1. školy čínské medicíny, kde studovali budoucí praktici, a to zejména akupunkturisté. Zajišťovala jsem semináře a vyprodukovala i dva kongresy. Byla to úžasná práce, kdy jsem se setkala s lektory z celého světa a měla tak možnost vystudovat taoismus a nahlédla jsem do základů TČM, ale nic odborného o tom nevím. Hlavně mi z této doby zůstalo několik přátel, kteří se čínské medicíně naplno věnují. Hodně mě tato zkušenost ovlivnila na mé cestě životem a dokážu si díky tomu vážit úplně základních věcí kolem sebe. Navíc jsem tam ‚přičuchla‘ k redaktorské práci díky časopisu TČM a vydávání skript. To mně pak pomohlo, když jsem založila své nakladatelství,“ říká Danka Šárková.

Danku Šárkovou zajímá život místních horalů, stravování, provoz horských chalup a penzionů a pak ty zvířátka v nich.Danku Šárkovou zajímá život místních horalů, stravování, provoz horských chalup a penzionů a pak ty zvířátka v nich.Zdroj: Deník

Nakonec ale převážilo psaní, k němuž měla vždy blízko. „Vždycky jsem chtěla psát. Už na škole mě bavily úvahy. Jenže pak jsem se vdala a porodila dva syny, věnovala se firmě a dělala účetnictví. Málem jsem se z toho zbláznila, protože mozek chtěl být zaměstnaný jinak. Též manželství mělo trhliny, a tak jsem začala psát. Nejprve do šuplíku, pak do ženských časopisů. No, a první otištěný článek v časopise Mariane se nelíbil dnes už mému ex tchánovi. Tehdy řekl památeční větu: ‚Chceš si hrát na paní spisovatelku, nebo co?‘ Tak jsem psala do dalších medií, rozvedla se, napsala první knihu a pak další… Dnes už ta spisovatelka ‚snad‘ opravdu jsem.“

Za každou knihou stojí týmová práce.Za každou knihou stojí týmová práce.Zdroj: Deník

Na svém kontě má dnes na dvě desítky knih, a proto se nabízí otázka, kterou z nich hodnotí, jako nejzdařilejší? K tomu říká: „Na toto se opravdu nedá odpovědět. Napsala jsem několik vážných psychologických románů. Budu jmenovat např. Ukradené dětství Kamily, kde jsem zabrousila do náboženství několika kultur a hodně se věnovala domácímu násilí. Kniha má skvělé recenze, ale v tuto covidovou dobu je pro čtenáře těžká. Naproti tomu jsem v první vlně covidu napsala knihu Můj přítel deníček a sklenička. Je to o životě v penzionu v Horních Štěpanicích, kde s partnerem žiji. Jde hlavně o satiru. Psala jsem to a bavila se u toho, ale neměla jsem odvahu požádat recenzentky o kritiku a ejhle, kniha je oblíbená a dobře se prodává. Tady opravdu nejde o vyšší literaturu. No, pak pohádky o Alence a Krakonošovi…to je krásná práce. Můžete pustit svoji fantazii naplno, necháte mluvit kočičky a další zvířátka lidskou řečí a děti vás za to mají rády. Pokud se ptáte na ohlas, tak když slyším od dětí: ‚To je mega pecka ta pohádka o kočce Dáše a pejskovi Sisince‘, tak mě to nutí psát další a další díly. Dokonce přijedou rodiče s dětmi za mnou na penzion a chtějí vidět kočku Dášu a paní spisovatelku. Nádherné pohlazení po dušičce. Hned víte, že to děláte správně. Děti neumí pochlebovat, jsou upřímné.“

V bibliografii Danky Šárkové čtenář nalezne romány, pohádky a nově i kuchařku.V bibliografii Danky Šárkové čtenář nalezne romány, pohádky a nově i kuchařku.Zdroj: Deník

V bibliografii Danky Šárkové čtenář nalezne romány, pohádky a nově i kuchařku. Dotaz, zda se bude v budoucnu věnovat i dalším literárním žánrům, komentuje: „Nikdy neříkej nikdy, ale myslím, že už dále mé kapacity nedosáhnou. Krimi opravdu neumím, science fiction už vůbec ne, jen ty pohádky. Jenže to zase nejsou pohádky o princeznách a dracích, jen jsem běžné denní problémy dala do úst i zvířátkům. Vlastně jsou to psychologické romány o zvířátkách a lidech psané trošku jinou formou. Zrovna teď jsem dopsala pohádku o tom, jak zvířátka a lidé tráví Vánoce. Dokonce v té pohádce něco hledají, aby zachránili Vánoce, takže trošku ‚thriller‘ pro děti. No, a kuchařka? Ta v plánu opravdu nebyla, ale úžasně nás všechny bavila. Vložili jsem do ní kus sebe. V druhé vlně covidu jsem já, můj přítel a fotografka přišli o práci /jezdím za dětmi s besedami do škol, přítel má penzion a fotografka fotí hotely/, a tak jsme si řekli, že každý něco umíme a spojíme své síly. Navíc mám své nakladatelství, takže bylo jasné, že to dotáhnu do konce. Obešla jsem místní babičky, sepsala informace, recepty, nakoupila potraviny a mohlo se vařit, fotit a pak to sníst. Skvělá týmová práce a snad se ta láska k této tvůrčí práci v Krkonošské kuchařce promítne a mnoho lidí podle ní bude vařit. Každý recept jsme vyzkoušeli a pokrm pak snědli. Vydává to mé nakladatelství Anahita, a tak nastoupila po napsání a fotkách ještě další práce.“

Její pohádky nejsou o princeznách a dracích, jen běžné denní problémy dala do úst  zvířátkům.Její pohádky nejsou o princeznách a dracích, jen běžné denní problémy dala do úst zvířátkům.Zdroj: Deník

Ve svých dílech se Danka Šárková věnuje Krkonoším. K tomu dodává: „Krkonoše jsou moje srdcovka. Čím výš v horách, tím lépe se cítím. Jsem podle čínského znamení Opice, a tak se mi nějak nahoře líbí. V patnácti jsem prvně vyrazila na týden na Klínové boudy, poté jsem si nepřála nic jiného než tady žít. Musela jsem si pár dlouhých let počkat, ale splnilo se mi to. Od psacího stolu koukám na horu Kotel a píši knihy, takže mě Krkonoše opravdu ovlivňují. Život místních horalů, stravování, provoz horských chalup a penzionů a pak ty zvířátka v nich. To vše je pro mě velká inspirace. Myslím, že ještě dlouho bude o čem psát. Stačí se podívat kolem sebe a je to. Snad mi za to Krakonoš nevyhubuje.“ My Dance Šárkové přejeme, aby se jí nadále dobře psalo a měla hodně nápadů na další zajímavé knihy.

Ve svých dílech se Danka Šárková věnuje Krkonoším.Ve svých dílech se Danka Šárková věnuje Krkonoším.Zdroj: Deník