„Rtyně je moje rodné město, kde jsem žila od dětství. Mám ráda naši zvonici, okolní přírodu a hlavně ten nejúžasnější pohled na Krkonoše, který se nikdy neokouká. Tábor se „znakovkou“ jsem si vymyslela v roce 2014. S myšlenkou, kde by se oba světy slyšících a neslyšících propojily, jsem si pohrávala delší dobu, protože v dnešní době umí skoro každý anglicky, ale když potkáte neslyšícího, nevíte, jak s ním komunikovat. Mě osobně svět ticha dočista pohltil. Baví mě jeho barvitost a možnosti, které poskytuje. Znakový jazyk je plnohodnotným jazykem jako každý jiný, tak proč neovládat alespoň pár základních frází,“ vysvětluje Jana Švehlová myšlenku vzniku táboru.

„Když byla dcera v první třídě, nastal čas vyřešit také nějaký ten tábor o prázdninách, no a tak jsme si udělali ten náš, se znakovkou. V tuto dobu jsem také vedla kroužek znakového jazyka na zdejší základní škole. První tábor se uskutečnil v Novém Městě nad Metují na Pavlátově louce. Bylo nás malinko, celkem jen 25, ale užili jsme si to náramně a položili tak základy pro konání dalších ročníků. O rok později jsem začala pracovat na ZŠ Úpice-Lány, kde jsem také vedla nejen kroužek znakového jazyka, ale žáci šestých tříd ho měli dokonce jako volitelný předmět, takže mají znakový jazyk napsaný na svém vysvědčení. V loňském roce se uskutečnil už sedmý ročník, kde nás bylo rekordních 120,“ doplňuje Jana Švehlová.

S přípravou tábora dnes Janě Švehlové pomáhá řada dalších dobrovolníků; tato akce jednoznačně mezi účastníky získává na popularitě. „Nejvíce mě těší, že se k nám děti opakovaně vrací, a dokonce nám už z některých táborníků vyrostli nejen instruktoři, ale i vedoucí, na které vím, že se můžu spolehnout: znají filosofii tábora a je to jejich srdcovka. Znakový jazyk je na našem táboře přítomný při všech činnostech, ale zároveň nikoho nenutíme, aby se ho učil. Kdo nechce, pochytí třeba jen pár znaků, které se pravidelně opakují – například ranní pozdrav. Děti, které se chtějí naučit znakovat mají úžasnou možnost vyzkoušet si to s těmi, pro které je znakový jazyk mateřským. Za největší úspěch považuji to, že je o tábor velký zájem, děti se k nám opakovaně vrací, mají náš tábor rádi a původní myšlenka, propojit slyšící děti s těmi neslyšícími, se podařila. Stejně tak mě těší, že už jsme dávno přesáhli hranice našeho regionu a jezdí s námi děti i vedoucí z různých koutů ČR.“

Bohužel koronavirová situace ovlivňuje rovněž možnost konání dětských táborů. Se ztíženými hygienickými požadavky se musí vypořádat také Jana Švehlová a kolektiv vedoucích a instruktorů. „Uspořádat tábor není žádná sranda, obnáší to spoustu organizování, práce a hlavně zodpovědnosti, aby vše proběhlo tak, jak má a všem se na našem táboře líbilo a vzpomínali na něj ještě dlouhá léta. Epidemiologická situace zastavila chod kroužku znakového jazyka. Loňský tábor se nakonec uspořádat podařilo s přísnějšími hygienickými pravidly, ale to nám nevadilo. Současná epidemiologická situace pro nás znamená hlavně obrovskou nejistotu. Nevíme, jestli letošní tábor proběhne podobně jako v loňském roce nebo jaké budou další podmínky. S mnoha věcmi musíme vyčkávat do poslední chvíle a nezbývá nám než jen doufat, že si tábor zase užijeme, jako předchozí roky – ve zdraví a pohodě se všemi dětmi a bez roušek,“ doplňuje Jana Švehlová.

Nicméně Jana si udržuje positivní přístup do budoucna, a o svých plánech říká: „Co plánuji do budoucna? Aktuálně jsem změnila svůj život od základů, bydlím s dětmi a partnerem na úžasném statku na Vysočině. Práce s dětmi, tábor a kreativní činnosti mě ale budou provázet i nadále :-).“