Díky propojení práce nemocničního a terénního lékaře se snaží rozvíjet možnosti paliativní péče i u pacientů v pohraničních a méně dostupných horských regionech. O paliativní péči se zajímá od roku 2005, kdy pracovala v domácím hospici Cesta domů. V roce 2016 pomohla založit pobočku zmíněného hospice ve Vrchlabí. Od té doby zde obětavě pomáhá paliativním pacientům, kdykoliv ji právě potřebují, v kteroukoliv denní či noční dobu. MUDr. Jana Michlová je vdaná a má 3 děti.

A kdy se rozhodla pomáhat druhým? „Nevím, jestli jsem se přímo rozhodla pomáhat druhým, ale uvědomuji si, že jsem chtěla pracovat s lidmi a mezi lidmi. Medicína tak byla celkem jasnou volbou. Po vysoké škole jsem začala pracovat v nemocnici a hledala v systému způsob, jak opravdu lidem pomáhat, což se někdy zdálo dosti nesnadné. Na první mateřské dovolené jsem pak na doporučení své sestry, aby mi „u plínek a Sunaru tak neměkl mozek“, dostala možnost pracovat na částečný úvazek jako lékařka v pražském domácím hospici Cesta domů. Pocity ze setkání s hospicovými pacienty i hospicovým týmem pro mě byly tak neobyčejně silné, že jsem pochopila, že se jedná o tu správnou volbu, jak bych chtěla lidem pomáhat. Cesta byla ještě dlouhá a složitá a až když jsem se vrátila zpět do Podkrkonoší, začala jsem hledat způsob, jak při péči o pacienty v nemocnici i v domácím prostředí své představy uskutečnit. Díky podpoře kolegů z nemocnice a týmu domácího hospice Duha Hořice, především paní Jany Sieberové a jejího manžela Pavla, se nám podařilo založit pobočku tohoto domácího hospice ve Vrchlabí. Současně jsem se také snažila o vybudování paliativního týmu v nemocnici v Jilemnici,“ říká Jana Michlová.

Zároveň dodává, v čem jí práce naplňuje: „Setkáváním s lidmi a jejich blízkými, kteří i v těch nejtěžších životních chvílích dokáží neuvěřitelné věci. Občas říkám, že ve frontě v nákupním centru poznáte z lidí to nejhorší, v hospicové péči pak naopak poznáte to nejlepší, lásku a péči, kterou jsou svým blízkým schopni dát. Setkání s lidmi těžce nemocnými a jejich rodinami je často náročné, ale vynaložená energie se mnohonásobně vrací, když můžete být součástí toho, že lidé odchází v klidu a obklopeni těmi, s kým si přejí být.“

Nedávno obdržela od hejtmana Královéhradeckého kraje pamětní medaili za dlouholetou a obětavou péči o pacienty. „Kvůli karanténním opatřením jsem si bohužel pro cenu jet nemohla, ale určitě pro mne znamenala nejprve velké překvapení a současně vděčnost za ocenění mé a především naší týmové práce. Kvůli cenám samozřejmě tuto práci neděláme, ale potěší nás, pokud někdo považuje naši práci za přínosnou a smysluplnou,“ říká Jana Michlová.

K tomu, co považuje za svůj největší úspěch, říká: „Největším úspěchem je, že to, co mi před mnoha lety připadalo jako naivní sen, je nyní díky pomoci a podpoře mnoha dalších lidí skutečností. Tedy, že můžeme v nemocnici i v domácnostech pomáhat lidem těžce nemocným, umírajícím a jejich blízkým.“ S tím zároveň souvisí i její nejbližší plány do budoucna. „V současné nejisté situaci bych si především přála, abychom mohli dál pokračovat v naší práci a aby se podařilo najít cestu, jak pomoci lidem i jejich blízkým, kteří v současné situaci trpí samotou a odloučením. Do budoucna bych si také přála, aby se domácí hospicová péče stala dostupnou pro všechny, kteří ji potřebují a přejí si strávit poslední dny života se svými blízkými,“ dodala na závěr Jana Michlová a my jí přejeme, aby se jí v práci i v osobním životě dařilo.

Richard Švanda