Předchozí
1 z 6
Další

Emeritní profesor ze Dvora Králové působí jako jeden z navrhovatelů na Nobelovu cenu

Karel Martinek se narodil v roce 1933 ve Dvoře Králové nad Labem v Klazarkách (ul. Milady Horákové) čp. 1150, ale dnes žije v Lanžově. V patnácti letech začal pracovat jako dělník v chemických provozech n. p. TIBA Slovany (bývalá fa M. B. Neumanna synové) a vystudoval tehdejší Průmyslovou školu chemicko-textilní ve Dvoře Králové nad Labem. Z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze byl vyslán na studia do bývalého Sovětského svazu. Studovat začal v hlavním městě Tatarstánu Kazani a v roce 1958 absolvoval s vyznamenáním chemickou fakultu Univerzity Lomonosova v Moskvě. Zde byl v roce 1965 postaven do čela nově zřízené laboratoře molekulární biologie.

Profesor Karel Martinek se během svého profesního života setkal s významnými osobnostmi. Byli jimi například prezident Izraele Ephraim Katzir, Mons. Dominik Duka, profesor Wichterle a mnozí jiní. V současné době se zabývá historií svého rodného kraje.

Napsal vysokoškolskou učebnici „Fyzikální chemie biologické katalýzy“ (rusky); v roce 1972 obhájil disertační práci doktora chemických věd a v roce 1977 byl jmenován řádným profesorem. Přednášel kurzy chemické kinetiky, chemické termodynamiky a biologické katalýzy. V roce 1982 v Kremlu pod vedením Jevgenije Čazova (ministra zdravotnictví SSSR a generálního ředitele Všesvazového kardiologického centra) a Ilji Berezina (ředitele Ústavu biochemie AV SSSR) vyznamenán "Leninovou cenou" za vývoj nových terapeutik pro kardiologii a léčbu akutních plicních tromboembolií.

Profesor Karel Martinek se během svého profesního života setkal s významnými osobnostmi. Byli jimi například prezident Izraele Ephraim Katzir, Mons. Dominik Duka, profesor Wichterle a mnozí jiní. V současné době se zabývá historií svého rodného kraje.

Sepsal více jak dvěstě vědeckých článků v mezinárodních (převážně anglojazyčných) časopisech; přednášel na kongresech v Amsterdamu, Beijingu, Moskvě, Praze a Římě. V roce 1986 jmenován ředitelem Ústavu organické chemie a biochemie Československé akademie věd v Praze a následně zvolen členem Prezídia ČSAV a jeho vědeckým sekretářem. V roce 1988 promoval na pražské Karlově Univerzitě a dosáhl tak na titul doktora přírodních věd. Za mimořádný vklad (outstanding contribution) do rozvoje biochemie v téže době vyznamenán Mezinárodní biochemickou společností. Je držitelem Zlaté medaile Jaroslava Heyrovského.

Profesor Karel Martinek se během svého profesního života setkal s významnými osobnostmi. Byli jimi například prezident Izraele Ephraim Katzir, Mons. Dominik Duka, profesor Wichterle a mnozí jiní. V současné době se zabývá historií svého rodného kraje.

„V době svého pobytu v Sovětské svazu, jsem spolu s kamarády absolvoval řadu expedic. Namátkou jsem šel po stopách Alexandra Velikého ze Samarkandu v Uzbekistánu do Dušanbe v Tádžikistánu, nebo jsem na pobřeží jezera Issyk-Kul ve Střední Asii dohledal ve městech Převalsku a Frunze poslední potomky Čechů z družstva INTERHELPO, kteří za První republiky odešli za prací do SSSR, a seznámil se s tragickými osudy jejich rodin v dobách stalinizmu,“ říká pan Karel Martinek.

Profesor Karel Martinek se během svého profesního života setkal s významnými osobnostmi. Byli jimi například prezident Izraele Ephraim Katzir, Mons. Dominik Duka, profesor Wichterle a mnozí jiní. V současné době se zabývá historií svého rodného kraje.

Po listopadovém státním převratu 1989 ho vědecká rada ústavu a zaměstnanci potvrdili ředitelem pro druhé funkční období (až do podzimu roku 1994). Stalo se tak proti vůli některých jeho kolegů, kterým vadil jeho dlouholetý pobyt v Moskvě. Právě tehdy v politicky bouřlivém roce 1990 zvolen řádným členem Královské chemické společnosti v Londýně a stal se členem Akademie Evropy (Academia Europaea) ve Štrasburku. Dodnes působí jako jeden z navrhovatelů na Nobelovu cenu v oboru fyziologie a lékařství. V roce 1996 odešel do důchodu, aby mohl vstoupit do tržního hospodářství. V Donbassu zastupoval firmu Chemapol-International jako zplnomocněný představitel generálního ředitele pro privatizaci farmaceutického průmyslu na Ukrajině.

Profesor Karel Martinek se během svého profesního života setkal s významnými osobnostmi. Byli jimi například prezident Izraele Ephraim Katzir, Mons. Dominik Duka, profesor Wichterle a mnozí jiní. V současné době se zabývá historií svého rodného kraje.

Od roku 2003 se věnuje historii Podzvičinska a výsledky svého bádání publikuje především v regionálních časopisech „Vlastivědné čtení o Královédvorsku“ a „Pod Zvičinou“ (Hořice); vydal dvě knihy: „Tešnovská přehrada – historie vodního díla na horním toku Labe“ (2009) a „Lázně u Mariánské studně pod Zvičinou – historie a současnost“ (spoluautor Nancy Engelen, 2015). Společně s regionálními badateli uskutečnil různé expedice k odhalení tajemství Podzvičinska. Životní úspěchy Karla Martinka jsou v pikantním kontrastu s tím, že byl v roce 1948 vyloučen z královédvorského gymnázia za nevalný prospěch a „nepatřičné“ chování. C‘est la vie!

Profesor Karel Martinek se během svého profesního života setkal s významnými osobnostmi. Byli jimi například prezident Izraele Ephraim Katzir, Mons. Dominik Duka, profesor Wichterle a mnozí jiní. V současné době se zabývá historií svého rodného kraje.